Pátek Karla Křivana: Spolkové bydlení zní pořád líp než bydlení znárodněné

Nebezpečí radikalizace společnosti nehrozí z šílených nápadů. Hrozí, když takové nápady najdou úrodnou půdu. Tedy tehdy, když je společnost natolik rozhozená, nervózní, naštvaná, že potřebuje bouchnout do stolu. Což v případě rozlícených davů nemívá dobré důsledky.

Člověk potřebuje jíst a spát. Toho druhého se v Praze nedostává. Je málo bytů, tudíž jsou drahé. Jejich koupě je pro běžně odměňovaného zaměstnance téměř nedosažitelná meta, nájmy vám v měsíčním rozpočtu udělají taky pěkný fičák.

Hlavně nestavět

Nestaví se dost bytů, protože byrokracie kolem povolování staveb se rozrostla do rozměrů větších než obrovských. Frází řečeno: Stát a město nejsou vstřícné k těm, kteří by stavět mohli. Král a císař Karel, když budoval Nové město pražské, odpouštěl jeho novým obyvatelům třeba daně, aby město rostlo, ale to byl feudál a neměl naše vědecké poznatky a digitální technologie.

Nemáte-li domov, pak se logicky ve svém městě necítíte doma.

Jen dělal vše pro to, aby město rychle rostlo. My děláme všechno pro to, aby vše šlo velmi pomalu a aby nedej bože někdo nezbohatl na tom, že staví domy. Developer je skoro nadávka, že. V takové situaci pak jednoho potěší nápady nekonvenční. Jedním z nich je takzvané spolkové bydlení, o němž na Flowee mluvil pražský zastupitel Pavel Zelenka.

Proč to nejde

Někdo může toto řešení odmítnout jako kolektivistické až levicové. Mně přijde nápadité. Mohlo by propojit energii lidí, kteří chtějí bydlet, s možnostmi města finančními i majetkovými. Ve chvíli, kdy stavební činnost je v Praze nedostačující, mi přijde škoda odmítat zajímavé řešení jen z důvodů ideových. Samozřejmě najdeme i spousty důvodů jiných, "proč to nejde". To v Čechách (a asi na Moravě) umíme výborně: pochybovat, čekat.

Máme-li ovšem problém, je důležitá činnost. Ta přiláká lidi aktivní, činorodé. Věci se tak dají do pohybu, třeba i jiným směrem, než bylo na začátku míněno, protože aktivita a konkrétní zájmy lidí bývají užitečnější než plány úředníků. Ale něco se začne dít, lidé se dají do práce, což přinese nové nápady a zlepšování. A pohyb je to, čeho se nám v Praze nedostává. Město spíš stojí, než by se rozvíjelo, bují nám různé zakazování a omezování, jednoduše naše aktivita je spíše negativní než pozitivní. To je potřeba obrátit. A tenhle nápad mi připadá, že je z těch "pro něco" než "proti něčemu", že aktivitu více uvolňuje, než by ji omezoval.

Nemáte-li domov, pak se logicky ve svém městě necítíte doma. A podle toho se v něm chováte. Vše, co povede ke stavbě nových domovů, je v tuto chvíli potřeba přivítat. Pořád lepší než znárodňovat lidem byty jen proto, že jich vlastní víc a kupodivu ve všech těch bytech nebydlí. I takové nápady slyším od politiků. A vyvolávají u mě obavy. To spolkové bydlení bych ale zkusil. Stejně nakonec rozhodne, jak se to připraví a jaký o ně bude zájem lidí.