Proč si tolik inteligentních lidí myslí, že „decaf” znamená „bez kofeinu”? Protože jsme tak naučení myslet. Když jdeme nakupovat, máme rádi slova s jasným výrazem, vadí nám dvojsmysly a skryté významy. „Decaf” zní nekompromisně. Stejně jako „bez tuku”, „bez cukru”, „bez alkoholu”. Když vidíme na etiketě „bez kofeinu”, myslíme si, že pijeme opravdu kávu s obsahem 0 procent kofeinu. Jenže takhle potravinářský průmysl nefunguje. Zaneste kávu do laboratoře a zjistíte, že „bez kofeinu” znamená ve skutečnosti „skoro bez kofeinu”. Čistá nula to být nemusí a de facto ani nemůže.
Například „decaf”. Slovo je odvozeno od „decaffeinated”, což znamená „zbavená kofeinu”. To ale neznamená zbavený veškerého kofeinu. Zní to jako slovní hříčka, ale ve skutečnosti je mezi běžným jazykem a technickým významem rozdíl. Výrobci používají označení, kterému zákazníci rozumějí. „Decaf“ nebo „bez kofeinu” znamená, že z kávy někdo kofein odstranil, ale nikde není napsáno, že všechen. Jen jsme si zvykli tato označení chápat doslovně, přestože v potravinářství znamenají něco trochu jiného.
Je to jako s nealkoholickým pivem. Spousta lidí rozumí tomu, že „nealko” není voda, pár desetinek promile tam zůstane. Z právního i praktického hlediska se ale považuje za nealkoholické pivo, protože alkoholu je tam prostě velice málo. S decaf kávou je to podobná logika. Něco jiného se píše na etiketě, něco jiného je skutečnost.
„Káva bez kofeinu”, tomu každý rozumí, kdežto kdybyste řekli „dekofeinizovaná káva”, což by bylo nejpřesnější, tak začneme přemýšlet: co to vlastně je? A váhající zákazník znamená zákazník, který nekupuje.
Jak se vlastně z kávy kofein dostane pryč? Ve skutečnosti ještě dřív, než se zrna upraží. Zelená kávová zrna se nechají projít procesem dekofeinizace, při kterém se kofein postupně odstraní. Existuje několik metod – například takzvané švýcarské vodní zpracování, které využívá vodu a uhlíkové filtry, metody založené na stlačeném oxidu uhličitém nebo postupy využívající speciální rozpouštědla. Všechny ale mají stejný cíl: zachovat co nejvíc chuti a aroma a odstranit co nejvíc kofeinu. Stopové množství však v zrnech zpravidla zůstane, protože oddělit kofein na sto procent, aniž by se změnila samotná káva, prakticky nejde.
V Česku je kategorie „káva bez kofeinu” definovaná jako „káva s ne více než 0,1 % kofeinu”, takže zbytky tam najdeme. V Evropě je to podobné. Když si dáme někde decaf, ať už kavárně nebo třeba z kávové kapsle, pár miligramů kofeinu tam mohlo klidně zůstat. Je to tak málo, že to běžný organismus ani nemusí pocítit, ale není to nula.
Většině lidí je to úplně jedno. Pijí decaf ráno, protože to nechtějí s kávou přehánět nebo jim nedělá dobře, pijí ho i večer, protože si před spaním nechtějí dávat panáka ani sklenku vína, a po normální kávě by neusnuli. Co ale ti, kteří musí příjem kofeinu omezit na absolutní minimum nebo se mu vyhnout úplně? Právě pro ně může být rozdíl mezi „prakticky žádným" a „žádným" kofeinem důležitý.
Znamená to, že nám kavárny a výrobci kávy lžou? Ne. Pouze respektují dohodu mezi výrobcem, státem a zákazníkem. „Káva bez kofeinu”, tomu každý rozumí, kdežto kdybyste řekli “dekofeinizovaná káva”, což by bylo nejpřesnější, tak začneme přemýšlet: co to vlastně je? A váhající zákazník znamená zákazník, který nekupuje. Ideální by bylo psát „káva se sníženým obsahem kofeinu”, ale to najdeme opravdu jen málokde. Čest výjimkám.
Náš jazyk se řídí Paretovým pravidlem: 20 procent slovní zásoby stačí k tomu, abychom pochopili 80 procent textu. Pro zbytek platí ustálená pravidla a zvyklosti. A tak všichni chápou, že bez alkoholu neznamená nula alkoholu, bez tuku neznamená nula tuku, bez kofeinu neznamená nula kofeinu. „Decaf” a „bez kofeinu” jsou kategorie, ne technické popisky. Rozdíl mezi běžným chápáním a technickým významem může ovšem neznalé zákazník uvést jednoduše v omyl.
