Když se snažíme porazit obvykle silně vyvinutou slabou vůli a donutit váhu, aby nám ukázala oku a psychické kondici lahodící číslo, dřív nebo později dojde na zásadní dilema – přílohy ano, nebo radši hrdinsky bez nich? A pokud ano, tak které?
Česká kuchyně má přitom své neochvějné jistoty. Brambory na všechny způsoby – vařené, pečené, šťouchané, s máslem, v kaši nebo rovnou v knedlíku. (A ano, i hranolky jsou technicky zelenina, ale to si nechme na dny, kdy máme pocit, že nám vesmír něco dluží.) Přílohy prostě k jídlu patří. Jídlo bez přílohy je jako pivo bez pěny – jde to, ale proč by to člověk dělal?
Jenže právě přílohy bývají první obětí všech dietních plánů. Nahrazujeme je zeleninou, měříme porce dlaní a svědomitě sledujeme, jestli polovina talíře patří zelenině, čtvrtina bílkovinám a čtvrtina sacharidům, jak radí Harvard School of Public Health. A podobně to vidí i Státní zdravotní ústav: pestře, střídmě a bez přehánění. Jenže ruku na srdce – v zimě se střídmost a pestrost těžko hledá.
Studený bramborový salát může být paradoxně dietnější než čerstvá kaše.
Když se ochladí, salát z rajčat a okurek prostě netáhne. Tělo chce teplo a energii. Koneckonců i podle čínské medicíny bychom v chladných měsících měli jíst víc vařeného a pečeného, ne chladivé listí z lednice. Jenže, a to už nám tradiční čínské texty neřeknou, když si místo lehkého salátu dopřejeme poctivou porci brambor, skončíme s pocitem, že v sobě nosíme vzorek z geologického průzkumu druhé vrstvy zemské kůry. Tak jak z toho ven? Najíst se, zahřát, ale nepřecpat?
Možná stačí maličkost – zkusit místo brambor (nebo aspoň části) obyčejnou mrkev. Sladká, hřejivá, a přitom lehká. Navíc je plná betakarotenu, který se při vaření paradoxně líp vstřebává.
Sladká, nevinná... a trochu zrádná
Vařená mrkev má jen okolo 35 kalorií na 100 gramů, ovšem její glykemický index po tepelné úpravě vylétne klidně na 60–80. „Nakopne“ vás tedy raz dva, hladina cukru ovšem klesne stejně rychle, jako vystřelila nahoru – a letíte si pro další nášup.
„Zelenina je super, ale není to kouzelný plášť neviditelnosti,“ říká s úsměvem nutriční specialista Pavel Suchánek. „Mrkev je skvělá věc – plná betakarotenu, který prospívá očím i pokožce, a když ji povaříte, vstřebává se ještě líp. Jenže když jí sníte půl kila, hladina cukru vám vyskočí stejně jako po sladké tyčince. Všechno je o množství a kombinacích. Ideální je dát si ji s trochou tuku, třeba s olivovým olejem nebo ghí – ten pomůže vstřebat karotenoidy a mrkev díky tomu udělá pro tělo přesně to, co má.“
Na druhou stranu má málo kalorií, spoustu vlákniny a na talíři prostě dobře vypadá. Když ji dáte na plech s trochou ghí, tymiánem a solí, spouští Pavlovův reflex u rodiny, domácích mazlíčků i rybiček v akvárku.
Stará škola, která se vrací do módy
Brambory mají zhruba 70–80 kalorií na 100 gramů a střední glykemický index kolem 50–60. Zní to nevinně, ale pointa je jinde – brambory zasytí, a to docela poctivě. Právě proto se hodí do diet, i když mají špatnou pověst. Podle Státního zdravotního ústavu jsou totiž brambory kvalitní zdroj komplexních sacharidů, draslíku a vitaminu C, který se v nich drží, pokud je neuvaříte do bláta.
Reklama
A teď přijde ta chytrá část. Když brambory po uvaření necháte vychladnout, část škrobu se přemění na tzv. rezistentní škrob – ten se v těle chová jako vláknina, zpomaluje trávení a snižuje glykemický dopad. Výživová specialistka Pavla Škrabalová z Fóra zdravé výživy k tomu dodává, že „rezistentní škrob pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a zlepšuje činnost střevního mikrobiomu“ .
Takže ano – studený bramborový salát může být paradoxně dietnější než čerstvá kaše. A navíc má ještě jednu výhodu: dá se jíst rovnou z lednice, když vás večer přepadne „malý hlad“.
Tak kdo vyhrává?
Upřímně – všichni i nikdo. Mrkev hraje na barvu, vitaminy a lehkost, brambory zase na sytost a pohodlí. V ideálním světě si prostě dáte obojí – pár brambor na energii, pár mrkví pro barvu a dobrou náladu.
