Začíná to nenápadně. Zazvoní budík a vy víte, že byste měli vstát. Ráno máte naplánované na minuty: toaleta, sprcha, kuchyně, vyčistit zuby, všechno na minutu přesně spočítáno. Měli byste vstát, ale nemůžete. Takže zůstanete ležet dál. Ještě pět minut. Pak ještě pět minut. Pak usnete, a když se probudíte, řeknete si, že teď už to nemá cenu, a dáte si ještě půlhodinku. Slastně se protáhnete a přikryjete se dekou až pod bradu. Cítíte, že jste se zbavili nepříjemné povinnosti. Čím déle ale zůstanete ležet, tím je vaše tělo těžší a těžší.
Dostáváte se do začarovaného kruhu: nemůžete vstát, stydíte se za to a tím je to den ode dne ještě těžší. Boj se sebou samým pomalu dopadá na vaši práci, vztahy a sebeúctu. Není to ale žádná ostuda ani morální selhání. Je to příznak toho, že byste se o sebe měli začít starat, ne se bezhlavě trestat. Je to nemoc a má své jméno. Říká se jí dysanie a popisuje stav, kdy je pro člověka extrémně těžké vstát z postele. Oficiálně to tedy nemoc není, ale miliony lidí velmi dobře vědí, o co se jedná. Myšlenky se vlečkou jako asfalt a máte pocit, že kolem vás je vše v mléčném oparu. Vážíte půl tuny a zvednout ruku je jako zvednout dvacetikilový kettlebell. A takhle to jde každé ráno.
Není to lenost, je to signál
Dysanie neznamená, že jste špatný člověk. Ani že se vám nechce, nebo že nemáte motivaci. Naše tělo se řídí přirozenými biorytmy a to vaše se prostě nepřepne z nočního do denního režimu. Většinou to také není jedna věc, ale příznak několika problémů najednou. Deprese, úzkosti, chronická únava, problémy se štítnou žlázou, chudokrevnost, vedlejší příznaky jiné medikace. Vyberte si. Poruch, které vám ničí spánek, může být mnoho. Když je tělo v kritickém stavu příliš dlouho, z rána se stává nejhorší část dne. Je to podobné jako u auta, nejvíce paliva spotřebujete na rozjezd. Jenže vy se nebudíte s plnou nádrží, ale jedete takzvaně na výpary. A to ještě den ani pořádně nezačal.
Kolik času v posteli je už moc?
To, o čem se bavíme, samozřejmě neplatí v neděli dopoledne. Líné dopoledne, kdy vnímáme hřejivé paprsky a pootevřeným oknem proudí čerstvý vzduch, je naopak skvělý relax. Dnes se ale nebavíme o zářivě barevné neděli, ale o dusivě šedivých všedních dnech, které jeden za druhým plynou a ubíjejí nás od chvíle, co otevřeme oči. Lidé, kteří trpí dysanií, pak paradoxně nespí ani víc než ostatní. Oni prostě jen nemůžou vstát. Vědci tento stav popisují jako kombinaci spánkové setrvačnosti, otupělosti mozku po probuzení a emoční paralýzy, způsobené stresem nebo depresí. Jste vzhůru, ale nejste úplně při smyslech.
Naše těla jsou historicky nastavena tak, aby se probouzela s východem slunce a do nočního klidu se uváděla při západu slunce. Moderní doba ale pro nás vyžaduje neustálý výkon bez ohledu na hodiny. Musíme prostě doručovat, spolehlivě a nepřetržitě a bez výmluv, bez ohledu na nedostatek spánku nebo přemíru stresu.
Lidské tělo navíc potřebuje dostatek spánku k tomu, aby správně regenerovalo. Ovšem všeho moc škodí a příliš dlouhé vyspávání může mít kromě již zmíněných biorytmů za následek třeba problémy se srdcem. Doporučená doba spánku je pro dospělé osoby sedm až devět hodin, ne míň a ne víc. A to se bavíme o spánku v ideálním prostředí, kdy kromě pohodlné postele máme k dispozici třeba správné světlo, správnou teplotu a pohodlné lůžkoviny.
Vyčerpání jako problém doby
Naše těla jsou historicky nastavena tak, aby se probouzela s východem slunce a do nočního klidu se uváděla při západu slunce. Moderní doba ale pro nás vyžaduje neustálý výkon bez ohledu na hodiny. Musíme prostě doručovat, spolehlivě a nepřetržitě a bez výmluv, bez ohledu na nedostatek spánku nebo přemíru stresu. A proto není dysanie jen porucha spánku, je to spíše kulturní symptom. Odráží vyhoření, tlak a vypadnutí z přirozených životních fází. Když třeba večer nemůžete zavřít oči, protože vám v hlavě táhnou myšlenky jedna za druhou, a ve dvě ráno spíš upadnete do mdlob, než že byste usnuli, nemůžete čekat, že budete ráno čiperní jako veverky. A to se ještě nebavíme o těch, kteří pracují na směny. Ti by měli dostávat příplatky za poškození zdraví naprosto bez jakýchkoliv diskuzí.
Po malých krůčcích ze začarovaného kruhu
Na dysanii neexistuje lék. To ale neznamená, že se jí nemůžete zbavit. Zapomeňte na kouzelné prášky, po kterých problémy jako mávnutím kouzelného proutku zmizí. Panacea neexistuje a univerzální lék na dysanii také ne, stejně jako neexistuje lék na žádný komplexně chybný stav těla. Lékaři a terapeuti ovšem doporučují začít s nápravou tam, kde dysanie udeřila nejdříve. U pravidelného životního rytmu.
Choďte spát a vstávejte ve stejnou dobu, pokud možno i o víkendech. V ložnici nepřetápějte, stačí okolo 18 až 19 °C. Před usnutím se nedívejte na televizi ani nekoukejte do mobilu, modré světlo narušuje produkci spánkového hormonu melatoninu. Další věc, kterou budete neradi slyšet: musíte se hýbat, jinak to nejde. Nezáleží na tom, jestli běháte, chodíte na procházky, lovíte pokémony, zvedáte činky nebo štípete v lese dříví. I lehká fyzická aktivita podporuje tvorbu serotoninu a zlepšuje kvalitu spánku.
A možná není dysanie jen o tom, že nemůžete vstát, ale také o tom, do jakého dne se probouzíte. Pokud máte pocit, že prostě nezvládáte život, možná se vaše tělo snaží podvědomě vyhnout realitě. Když už nebudete vědět kudy kam, zajděte za lékařem. Berte to tak, že když máte chřipku, ani o tom neuvažujete. A věřte, že dysanie je daleko závažnější než chřipka. To, že nemůžete vstát, není projevem slabosti. Jste jen lidé a vaše těla mohou volat o pomoc, protože potřebují vyrovnanost a péči. Lékař vám pomůže vyřešit následek, na odstranění příčin ale budete muset zapracovat sami. A možná si jednou uvědomíte, že se rána změnila a že svět mimo vaši ložnici není tak nesnesitelný. A pak zjistíte, že se nemusíte nutit vstávat. Ale že se vám prostě a zdravě lidsky chce.
