fbpx

Rodiče s dětmi manipulují tak, aby se nemusely snažit. Zbavují je tak možnosti dospět a připravují je o jedinečnou šanci vytvářet vlastní životní zkušenosti

Zveřejněno: 26. 6. 2020

„Máte ji rád asi jako štěně,“ říká v komedii Trable v ráji Jasonovi, který se snaží zachránit skomírající manželství, terapeut. „Tolik ji milujete a chcete se o ni tak postarat, že ji tím dusíte,“ pokračuje. Podle nového průzkumu společnosti Morning Consult pro The New York Times panuje ve světě aktuálně podobná situace ve vztahu rodičů k dětem.

Ty si totiž tolik přejí jejich úspěch a štěstí v životě, že jim vnucují svůj pohled na věc, a nepřipouští, že by mohlo být cokoli a jakkoli jinak. To platí jak pro volný čas, tak pro školní docházku. Průzkum se týkal 1 508 lidí ve věku 18 až 28 let a 1 136 rodičů, kteří mají potomky v tomto věku. O výsledcích průzkumu informovalo i evropské vydání USA Today.

Rodiče se nebojí úplatků

Podle zmiňovaného průzkumu není ze strany rodičů výjimkou ani podplácení školních úředníků, lhaní o atletických výkonech dětí a podobně. Rodiče zkrátka plně přejímají kontrolu nad životem svých ratolestí a snaží se ze všech sil, aby v životě uspěly a vyhnuly se zklamání a neúspěchu.

Smyslem je připravit dítě na cestu, ne připravovat cestu pro dítě.

Jenže jim při tom všem, podobně jako Jasonovi z Trablí v ráji, nedochází, že zklamání a neúspěch k životu patří. Takže své děti nevědomky dusí. A podle odborníků v nich tak současně dusí i veškerý přirozený talent a vlohy. Prakticky jim znemožňují dospět.

Jako malé děti

Z průzkumu vyplývá, že se rodiče i v době, kdy jsou „děti“ už dost staré na studium vysoké školy, starají stále o věci, které si jejich potomci v pohodě a s klidem dokážou zařídit sami. Nesejde prý přitom už ani na tom, jestli se jedná nebo nejedná o bohaté rodiny. Zde jsou konkrétní čísla z průzkumu.

  • 76 procent rodičů připomíná dospělým dětem termíny, které musí plnit, včetně těch souvisejících s odevzdáváním školních prací
  • 74 procent rodičů sjednává svým dětem schůzky, včetně těch s lékařem
  • 15 procent rodičů ráno své vysokoškoláky budí, aby nezaspali, a pokud s nimi už nebydlí, volají jim na telefon
  • 11 procent rodičů řeší se zaměstnavatelem jejich dětí případné problémy – což bylo výzkumníky vyhodnoceno jako snad nejhorší počin proti dospělosti
  • 8 procent rodičů se obrací na profesora, pokud mají jejich vysokoškoláci problém se známkami 
  • 22 procent rodičů pomáhá dětem s přípravou na vysokoškolské testy
  • 16 procent pomohlo napsat celou práci nebo žádost o stáž
  • 14 procent rodičů dětem řeklo, o jakou kariéru mají usilovat
  • 14 procent jim pomohlo získat zaměstnání nebo stáže prostřednictvím svých kontaktů
  • 12 procent dalo více než 500 dolarů měsíčně za nájemné nebo denní výdaje
  • 11 procent pomohlo napsat esej nebo školní úkol
  • 4 procenta rodičů napsala celou esej nebo jinou část úkolu

Nechte je chybovat

Podle Julie Lythcott-Haimsové, bývalé děkanky na Stanfordské univerzitě a autorky publikace How to Raise an Adult: Break Free of the Overparenting Trap and Prepare Your Kid for Success, je hlavní problém v tom, že rodiče tak nikdy nedovolí svým dětem doopravdy vyrůst. Dospívání totiž znamená dělat vlastní rozhodnutí, k čemuž neodmyslitelně patří i chyby, kterými se člověk učí.

„Smyslem je připravit dítě na cestu, ne připravovat cestu pro dítě,“ řekla pro New York Times. Podle Lythcott-Haimsové se rodiče, kteří s popisovaným chováním začnou na střední škole, nezastaví ani na vysoké. A dokonce ani v zaměstnání. Mladí lidé tak nemají svobodu, aby se mohli postarat sami o sebe a zvládat věci, které by pro ně měly být v jejich věku samozřejmé. To je v konečném důsledku oslabuje. Julie Lythcott-Haimsová se domnívá, že dokud si toto rodiče neuvědomí, budou trpět nejen oni, ale také jejich ratolesti.

Související…

Některé děti začínají blogovat ještě dřív, než se vůbec narodí. Co s tím?
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: USA Today

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...