fbpx

Takzvaný Stendhalův syndrom je jedna z mála psychologických poruch, kterou spouštějí umělecká díla. Syndrom postihne někoho, kdo se tak emocionálně přehltí krásou výtvarného umění, až se mu z toho fyzicky i psychicky přitíží

Zveřejněno: 1. 12. 2020

Známý je případ britského turisty z roku 2018, který dostal infarkt uprostřed florentské galerie Uffizi, když se díval na dechberoucí světoznámý obraz Zrození Venuše od Sandra Botticelliho. Dech ztratil doslova, ale naštěstí přežil. Každopádně se stal obětí Stendhalova syndromu.

Stendhal v tranzu

Někdy se Stendhalovu syndromu říká také Florentský syndrom, někdy Pařížský. Názvy dostává většinou podle měst, v nichž je velká koncentrace uměleckých děl a galerií. Jako první si této poruchy všimla florentská psychiatrička Graziella Magheriniová. Ta ve své praxi zaznamenala, že se mnoho turistů potýká s podobnými zdánlivě nevysvětlitelnými problémy. Na italské poměry bylo hospitalizováno v nemocnici mnoho cizinců poté, co viděli na vlastní oči své oblíbené renesanční umělce, florentské památky a muzea.

Více než polovina pacientů, kteří syndromem trpí, jsou single ženy okolo 40 let z oblastí Evropy severněji nad Itálií.

Právě doktorka Magheriniová nazvala tuto poruchu Stendhalův syndrom, protože ve svých poznámkách spisovatel Stendhal prý popisoval podobné pocity, když Itálii navštívil v roce 1817. „Když jsem uviděl florentské památky, cítil jsem se v tranzu, až jsem omdlel,“ zapsal si spisovatel, který tvořil na začátku 19. století.

Doktorka Magheriniová popisuje svoje pacienty jako senzitivní a velmi emocionální jedince, kteří se jednoduše předávkovali uměním. Podle jejího pozorování cítí postižení lidé fyzickou a psychickou úzkost, která způsobí rychlý tlukot srdce, pocení, dezorientaci, motání hlavy, nebo dokonce omdlení a panické ataky. Někteří mohou zažít až paranoiu, dočasnou ztrátu paměti a v nejhorších případech halucinace a krátký záchvat šílenství.

Až moc citliví turisté

Syndrom se objevuje výhradně u turistů, kteří jsou na výletě po opěvovaných městech nabitých památkami. Podle studie Magheriniové jsou sami Italové proti tomuto jevu imunní. Asi proto, že v prostředí obklopeném významnými kulturními památkami vyrostli. Více než polovina pacientů, kteří syndromem trpí, jsou single ženy okolo 40 let z oblastí Evropy severněji nad Itálií. Přibližně polovina jejích pacientů měla k rozvoji mentálních potíží sklony a přesycení uměním je pouhý spouštěč.

Proti Stendhalovu syndromu nejsou imunní ani Češi. Profesorka Magheriniová popisuje ve své knize Zamilovala jsem si sochu zkušenost pacienta Kamila. „Mladý český malíř stopoval do Itálie. A protože byly italské památky jeho hlavní cíl, měl v batohu sbalené slušné šaty. Když vycházel z kaple v kostele Santa Maria del Carmine, měl extatický pocit, že opouští svoje tělo a rozplývá se. Spadl na schody. Dostal záchvat paniky.“

Okruh odměny a motivace

Odborníci se shodují, že k rozvoji „stendhalovských problémů“ přispívá také to, že turisté mají tendenci nacpat co nejvíce památek do jednoho dne, aby měli z návštěvy města maximální požitek. Pokud se na syndrom díváme z kulturního hlediska, jedná se spíš o šok, který člověk utrpí, když překročí pomyslný most mezi tím, jak jsou umělecká díla zprostředkovaná v médiích a jak je vidíme na vlastní oči. Jinými slovy, je to šokující moment, kdy přestanete vidět Monu Lisu jako záhadami opředenou celebritu, ale jako obyčejný a ještě k tomu docela malý obraz na zdi v pařížském Louvru.

Je tedy možné, že dopaminu se vyloučí tolik, že může způsobit psychózu, paranoiu nebo panické ataky?

Profesor Semir Zeki studuje na Imperial College v Londýně neuroestetiku. Zabývá se působením umění a krásy na lidský mozek. Zaměřil se na studium mozku v oblastech, které vykazovaly nervovou aktivitu, když se dobrovolník díval na výtvarné umění. Byla zaznamenána aktivita v oblasti mozkové kůry, která je částí neurologického okruhu odměny a motivace. Tento okruh se spouští při aktivitách, které považujeme za velmi příjemné, jde třeba o jídlo nebo sex.

Tím, že naše oči žasnou nad krásami umění, se v našem mozku uvolňuje dopamin, hormon stimulující dobrou náladu. Je tedy možné, že dopaminu se vyloučí tolik, že může způsobit psychózu, paranoiu nebo panické ataky? To je zatím předmětem výzkumu, protože studie zaměřená pouze na neurologické změny v mozcích lidí se Stendhalovým syndromem ještě neexistuje.

Související…

Sociolog: Bez kultury to nejde. Pomáhá nám, abychom se orientovali v životěChytrolíni v umění: Žena se s nadhledem vypořádala s mužským mentorovánímPátek Karla Křivana: Proč kultura není volnočasová aktivita

foto: Shutterstock, zdroj: MedicalNewsToday

Tipy redakce

USA jsou zaplavené fake news: Třetina mileniálů pochybuje, zda je Země kulatá

USA jsou zaplavené fake news: Třetina mileniálů pochybuje, zda je Země kulatá

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...

V Praze se dají za půl hodiny vyžebrat i 2 000, říká bývalý bezdomovec

V Praze se dají za půl hodiny vyžebrat i 2 000, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...