Gerontoložka ke covidu-19: Hrůzostrašné informace médií nikomu nepomohou

Většina krizových opatření, ať si o nich myslíme, co chceme, se rozvolňuje. Přesto odborníci tvrdí, že ještě nemáme vyhráno a měli bychom se mít na pozoru. To neznamená, že bychom se měli stresovat a strachovat, co přinese budoucnost, a ubírat si fyzické i mentální síly, ale s rozmyslem a racionalitou jednat bezpečně tak, abychom neohrozili sebe ani okolí. Člověk si za to „okolí“ dneska automaticky dosadí seniory. Jsou ale senioři nejvíce ohrožení nemocí, nebo spíš oním stresem a samotou? O tom jsme si povídali s docentkou Ivou Holmerovou, ředitelkou Gerontologického centra na Praze 8 a proděkankou pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. A dotkli jsme se i našeho tématu týdne, které se týká médií.

Které skupiny tedy z vašeho dnešního pohledu nemoc covid-19 ohrožovala nejvíce?

Mezi skupiny, které byly nedávnou pandemií nejvíce ohroženy, patří starší lidé, zejména nad 70 let, kde riziko závažného průběhu s věkem výrazně narůstá, stejně jako riziko jiných onemocnění. To je zapotřebí si také uvědomit. Dále se pak jedná o lidi s oslabenou imunitou – ať už to má jakýkoliv důvod. Třetí rizikovou skupinou jsou lidé se závažnějšími chronickými onemocněními.

A co děti a mladiství?

U dětí a mladých lidí probíhá onemocnění zpravidla lehce, mnohdy je průběh dokonce takzvaně subklinický. Nakažený mladý člověk či dítě tedy nemusí mít žádné příznaky, nebo jsou ty příznaky skutečně minimální. Co je však závažné a důležité, je to, že i při lehkém a subklinickém průběhu daný člověk roznáší viry dále.

Hlavně si myslím, že bylo a je důležité brát situaci takovou, jaká je. Tedy vážná, někdy dokonce velmi vážná, ale nikoli nutně tragická.

Zatím se domníváme, že infekčním se stává několik málo dnů před prvními příznaky, jde asi o jeden až tři dny. Virus ale může vylučovat ještě mnoho dní po odeznění posledních příznaků. A to několik dnů až několik týdnů. Děti a zřejmě nejen ony vylučují virus i stolicí. Z toho vyplývají potřebná hygienická opatření, protože se tento nový typ koronaviru přenáší jak takzvaně kapénkovou infekcí, tak kontaktem s různými předměty.

Proč tomu tak je?

To se můžeme asi jen dohadovat, objevují se některé vědecké důkazy a hypotézy. Takže berte prosím následující vysvětlení jako jakousi odbornou spekulaci. Jedná se o nové onemocnění, nový typ viru, se kterým nemá náš imunitní systém svou zkušenost, a nemůže tedy při prvním setkání použít ty nejúčinnější specifické nástroje, jako je paměť imunitních buněk a protilátky. Musí se tedy spolehnout na celkovou nespecifickou obranyschopnost, která má různé úrovně.

Co hraje v oné nespecifické obranyschopnosti hlavní roli?

Hlavně kvalita různých membrán a bariér, které se v našem těle nacházejí na různých úrovních, buněčných, orgánových, jsou součástí kůže, sliznic a podobně. Kvalita těchto bariér se může s věkem zhoršovat a mohou ji zhoršovat některé faktory, jako například kuřáctví, jiné probíhající onemocnění či chronický stav. Takže potom se mohou viry dostat do těla snáze. Další ochrannou roli hraje také bezprostřední reakce cév, tedy úroveň a kvalita prokrvení, ale i cévních membrán. Potom má nepochybně význam rychlost reakce imunitních buněk a tvorba protilátek.

Takže proto jsou senioři ohroženější než mladší jedinci?

V podstatě ano. Tyto mechanismy jsou v mladším věku pohotovější a nejsou tak „zahlcené“ informacemi, jako je tomu ve vyšším věku, kdy má člověk v zásobě mnoho informací o různých virech, bakteriích a jiných látkách, ale o novém koronaviru jeho imunita zrovna neví. Na vlastní průběh stonání pak má nepochybně vliv celková kondice a vitalita člověka, jeho funkční rezervy, celkový stav zdraví.

Mnoho lidí je ve vyšším věku fit a lze očekávat, že i oni se vypořádají s infekcí úspěšně a nedojde k závažnému klinickému obrazu. Pokud se však různé rizikové faktory nahromadí, tak logicky riziko onemocnění i závažnějšího průběhu stoupne. Tak si to vysvětluji já, ale jak jsem již zdůraznila, naše poznání se v tomto ohledu může s postupem času ještě měnit a všichni musíme sledovat nové informace.

Když mluvíme o seniorech, v jaké věkové skupině se konkrétně pohybujeme?

Pod pojmem senior rozumíme člověka pětašedesátiletého a staršího. Je to ovšem pojem, který používáme spíš v souvislosti se statistikou, demografií. Světová zdravotní organizace zdůrazňuje, že bychom lidi neměli z důvodu věku „škatulkovat“, jsou to normální dospělí lidé, kteří jsou si samozřejmě rovni s ostatními dospělými. Ale také se tím neříká, že jsou stejní. A v případě pandemie se to i ukazuje. S věkem se často zvyšuje počet chronických onemocnění. Lidé vyššího věku se liší nejen věkem samotným, ale také celkovou vitalitou, která se v průměru snižuje. Významné to je u lidí nejvyšších věkových skupin.

Seniorům nad sedmdesát let bylo během pandemie doporučováno, aby vůbec nevycházeli z domu. Bylo to rozumné opatření?

Ta doporučení měla svůj smysl, protože jsme v počátcích pandemie měli skutečně jen velmi málo informací o tom, jak se vše bude vyvíjet. Nyní ale víme, že je možné se chránit pomocí základních hygienických opatření. Víme také, že izolace a mnohdy až zbytečné strašení měly také svoje velmi nežádoucí efekty, lidé se báli vycházet až tak, že neřešili svoje základní potřeby včetně těch zdravotních, což mělo mnohdy také závažné důsledky. Takže bychom se měli poučit z prvních zkušeností a poznatků. Vědět o tom, že tu určité riziko je, zachovat rozumná opatření a normálně žít.

Jak zamezit tomu, aby senior propadl panice, ale na druhou stranu, aby situaci nepodceňoval?

K tomu je nyní mnoho dobrých rad od psychologů. Hlavně si myslím, že bylo a je důležité brát situaci takovou, jaká je. Tedy vážná, někdy dokonce velmi vážná, ale nikoli nutně tragická. Informace jsou pro náš život důležité, ale neměly by nás zahlcovat. Hrůzostrašným informacím, ve kterých si někdy média libují, bychom se měli spíše vyhýbat, protože nám v ničem nepomohou.

Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Absolvovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, specializovala se v praktickém lékařství, geriatrii, veřejném zdravotnictví a medicíně dlouhodobé péče. Ph.D. v oboru sociální gerontologie. Habilitovala v oboru kulturní a sociální antropologie problematikou péče o seniory a Alzheimerovy choroby. Působí jako zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS, zakladatelka Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče, odborný garant Studií dlouhověkosti na FHS UK a jako hostující profesorka na University of the West of Scotland.

Takže ano, sledovat dění, podívat se na zprávy a internet, protože tam mohou být důležité a užitečné informace. Ale jinak příval informací limitovat. Vypnout televizi a jít na zahradu nebo do přírody na procházku. Zachovat normální strukturu dne, pracovat nebo dělat jiné smysluplné činnosti. Dělat radost sobě i druhým. Zůstávat v kontaktu s ostatními – alespoň po telefonu, skypu a podobně. To platilo v průběhu pandemie, platí to vlastně i nyní a měli bychom si to znovu uvědomit, až přijde období podzimních infekcí dýchacích cest.