Pražská kamarádka Irena se ke mně do Curychu hrne na návštěvu, jak to jde. Čerstvá důchodkyně si užívá života, což já ještě pár let nemůžu. Když se stala rentiérkou, jak říká pravidelnému přísunu peněz na účet, koupila si chytré hodinky. Opičí se po mužích, co si měří kroky a tepovou frekvenci.
Já jsem ráda, když přijede, vždycky mi poklidí, má představu, že si pobyt musí zasloužit. Hlavně chodí venčit moji Isabelu. Divila jsem se, jak si Irenu má chrtice zakrátko oblíbila, je totiž velmi hrdá a svoji přízeň nevydává zbytečně. Když přijela letos po páté, tak jsem žasla, jaké nadšení to u Isabely vzbudilo. Tak mě nevítá po týdenní služební cestě, když trávila čas s dog-sitterem.
Reklama
Vrtalo mi to hlavou. „Tvoje kamarádka venčí Isabelu velmi zodpovědně, nevzala by občas na procházku i Harryho?“ Zeptala se mě sousedka Gerda.
Harry je kokršpaněl a s chrticí jsou kamarádi. Kamarádka Irena byla chvilku překvapená, ale souhlasila. Již po první vycházce se Harry nehodlal od Ireny vzdálit! Bylo mi divné, jakou magii na naše čistokrevné miláčky ta pražská holka používá. Tak jsem ji v pátek (vzala jsem si na odpoledne volno) stopovala.
Viděli jste někdy psa jíst ústřici?
Prošla rychle kolem jezera, psi jí sotva stačili, ale oba věděli, co bude, tak nadšeně vrtěli ocasem. Zapadla do první zahradní restaurace, pejskové dostali vodu, na kterou kašlali, věděli, že bude něco lepšího. Irena si dala kávu a požádala o dva keksíky, číšník se usmál a naservíroval je na zvláštním talířku. Jeden pro Isabelu, druhý pro Harryho.
Chvilku poseděli, pak se trochu loudali, protože další restaurace je asi jen dvě stě metrů od té první. Tam měla Irena dvojku bílého a tři ústřice, každý savec svoji. Viděli jste někdy psa jíst ústřici? Blaženost ve tváři nepopsatelná a vrtění ocasem tak zběsilé, že moje oko vidělo jenom rozmazaný kruh.
Třetí zastávka byla na druhé straně jezera, Irena sklenku vína, spíše více, a obložený chlebíček, který pejskům rozdělila.
„Kolik jste toho nachodili?“ Zeptala jsem se.
„Jako normálně, mezi pěti osmi kilometry, já to nepočítám.“
„Tvé chytré hodinky ano. Ukaž!“
„Jsou rozbitý! Ukazují jen dva. Jsou v záruce, vyměním je!“
Chrtice je flamendr
Když Irena odjela, šla jsem její trasu. Isabela se natřásala blahem, rovnou mě vedla do správných hospod, kde byla zřejmě jako vždy terčem obdivu, což mé aristokratce dělalo nesmírně dobře. Dívala se na mě radostně, že jsem konečně pochopila, jak vypadá správné venčení.
Až přijede zase Irena, venčíme spolu. A hodinky ať si nechá doma!
Kde by mě napadlo, že vyšlechtěná Isabela s rodokmenem dlouhým jak královský rod je známá jako flamendr! Samozřejmě, že Harryho nenecháme doma. Flámování s holkama zbožňuje.
foto: Shutterstock
