Proč máme vždycky místo na dezert? Může za to evoluce

Právě jste si v restauraci pochutnali na talíři plném vydatných noků se smetanovou omáčkou a slaninou. Nenápadně si pod stolem povolujete pásek a z představy další porce se vám zvedá žaludek – tedy až do chvíle, kdy kolem projde číšník s tácem dortíků. Jaké kouzlo vás právě přinutilo objednat si ještě dezert?

Podle Leonarda Epsteina, vedoucího oddělení behaviorální medicíny na univerzitě v Buffalu v New Yorku, stojí za vaší iracionální objednávkou rozmanitost. „Jedním z důvodů, proč lidé přestanou jíst, je ten, že jsou z jídla unavení. Snědli ho a už je zkrátka přestalo bavit a stimulovat. Vědí, jak chutná,“ vysvětluje. „Ale když do toho vnesete novou chuť, vůni nebo dokonce texturu, tak je tento nový podnět silnější než signály vašeho žaludku, který křičí, že už je plný,“ dodává Epstein v rozhovoru pro Live Science.

Pestrého jídla sníme víc

Tento jev má název smyslově specifická sytost a pociťujeme ji vždy, když jíme dlouho stejné jídlo. Náš zájem o tuto potravinu postupně klesá, zatímco se nám sbíhají chutě na něco jiného.

Ve studii doktora Epsteina z roku 2011 jedla jedna skupina dobrovolnic špagety se sýrem pětkrát týdně, zatímco druhá skupina žen jen jednou týdně. Předpokládáte správně – po ukončení tohoto pokusu se první skupině žen zdály o špagetách nejspíš i noční můry a všechny jich snědly menší porci než druhá skupina, dopřávající si makaróny pouze jednou týdně.

Musíte mít k dispozici širokou škálu zdravých, nízkokalorických a na živiny bohatých potravin, které vám chutnají, abyste si mohli vybrat, když dostanete chuť na něco dobrého.

Leonard Epstein si v těstovinách vůbec liboval, protože hrály jednu z hlavních rolí i v jeho dalším pokusu. Tentokrát do něj zapojil tři skupiny dětí: První skupina dostávala pět dní stejné špagety se sýrem, druhá skupina jedla různé značky špaget se sýrem a poslední skupina si pochutnávala na energeticky vydatných jídlech, jako jsou hamburgery nebo kuřecí nugety.

Děti, které dostávaly pestrou nabídku, toho zkonzumovaly mnohem více než jejich vrstevníci, kterým byly nabízeny pouze makaróny se sýrem. Podle Epsteina funguje tento vzorec stejně, když jsme po slaném jídle vystaveni pokušení sladkých dezertů, nebo pokud jsme jedli v bufetu s širokou nabídkou jídel.

Evoluční nenasytnost

Někteří odborníci se domnívají, že je tato neodolatelná touha po pestrosti evoluční adaptací, kterou si naše těla vyvinula pro zajištění dostatku základních živin z různých druhů potravin.

„Z dlouhodobého hlediska potřebujeme dobrý mix živin,“ řekla Barbara Rollsová, ředitelka Laboratoře pro studium lidského požitkářského chování na Penn State. „V současné době se nám to vymstilo díky velkému množství kalorických potravin, které máme k dispozici. Tato rozmanitost skutečně stimuluje nadměrnou konzumaci, a tak přispívá k obezitě.“

„Když si pochutnáváte na sladkém dezertu, uvolňuje se vám v mozku dopamin, chemická látka spojená s pocity odměny a potěšení. Pokud je konzumace dezertu součástí vaší každodenní rutiny, tak se uvolňování dopaminu přesouvá z doby po konzumaci jídla do počátečního těšení se na očekávanou sladkost,“ vysvětluje Epstein. I to přispívá k tomu, že i po snězení velké porce s velkou pravděpodobností sáhnete také po kousku koláče.

To samozřejmě není úplně dobrá zpráva, pokud se snažíte zůstat štíhlí, nebo snížit váhu. Jak zmlsaný mozek obejít?

Podle Rollsové existuje způsob, jak využít smyslově specifickou sytost ve svůj prospěch. Doporučuje vytvořit si doma pro tyto případy zásobu sladkých, ale zdravých pochutin. „Musíte mít k dispozici širokou škálu zdravých, nízkokalorických a na živiny bohatých potravin, které vám chutnají, abyste si mohli vybrat, když dostanete chuť na něco dobrého,“ uzavírá Rollsová.