Poporodní depresi zažívá až čtvrtina mužů. Většina z nich jen tiše trpí

Psal se rok 2013. Synovi Davida Levina byly dva týdny. „Položil jsem ho na podložku možná trochu drsněji, než jsem měl,“ vzpomíná David pro BBC. V té době nebyl schopen jasně uvažovat, byl přesvědčen, že udělal něco hrozného. Jako pediatr věděl, že třesení s dítětem může způsobit poranění mozku, dokonce i smrt. Byl zděšený a jeho frustrace se čím dál víc stupňovala. Stejně jako mnoha jiným novorozencům i tomuto trvalo, než si zvykl na okolní svět. Davidovi se však zdálo, že dítě pláče neustále. „Bral jsem si to osobně – jako že selhávám, že tu nedělám svou práci. Také jsem začal mít pocit, že je to namířeno proti mně – že můj syn pláče, protože mě nemá rád,“ popisuje.

David děti vždy miloval. Od té doby, co začal svou kariéru dětského lékaře v New Jersey v USA, stále dokola slýchal, jaký z něj bude dobrý otec. A David s tím souhlasil. Když jeho žena otěhotněla a porodila, byl nadšený. Když měla problémy s kojením a on mohl využít své znalosti, aby jí pomohl se zařazením umělé výživy, cítil se užitečný. Pak se ale jeho role změnila. Nemusel už být lékařem, ale otcem. A když se ukázalo, že praktické úkoly, jako například utišit syna, jsou náročné, dával si to za vinu. „Tehdy se to začalo zvrtávat,“ říká. Na svého syna křičel, v mysli začal vídat obrazy páchání násilí na svém dítěti i na sobě. Ze situace neviděl východisko. „Říkal jsem své ženě, že tohle je konec. Jediné, co jsem si dokázal představit, byl koloběh pekla, který se stane naším životem,“ svěřuje se BBC.

Je zajímavé, že i když jste vysoce vzdělaný zdravotník, mezi muži stále panuje vysoká míra stigmatizace duševních onemocnění. A to může vést k popírání, nedostatečnému hledání pomoci či k pocitu, že byste si to měli vyřešit sami.

Ve své praxi David vyšetřoval matky s poporodní depresí – duševní poruchou, která může zahrnovat pocit trvalé deprese, apatie, nebo dokonce sebevražedné sklony. Obvykle je považována za problém žen. Méně známé ale je – a to i pro lidi z lékařské branže – že poporodní depresi mohou mít i muži. „Přestože povědomí společnosti o duševních nemocech, jako je například poporodní deprese u žen, roste, u mužů je tento fenomén mnohem méně známý,“ podotýká pro BBC hlavní klinický poradce australské organizace pro duševní zdraví Beyond Blue Grant Blashki.

Až každý čtvrtý

Odhaduje se, že depresí v prvním roce po porodu trpí přibližně deset procent otců, což je dvakrát více než v běžné mužské populaci. Některé výzkumy dokonce naznačují, že tento odhad je příliš optimistický – v období tří až šesti měsíců po porodu podle nich vykazuje příznaky deprese zhruba jeden ze čtyř otců. A studie zveřejněn á v červnu 2022, která zkoumala téměř třicet tisíc párů, zjistila, že ve třech ze sta rodin se poporodní deprese vyskytla současně u matky i otce. Odborníci ale upozorňují, že stejně jako nejsou diagnostikovány všechny matky, což může mít tragické následky, podobné to může být i s miliony otců.

Jedním z problémů je, že mnoho nástrojů, které mohou pomoci při prevenci, diagnostice a léčbě poporodní deprese, bylo vytvořeno pro ženy. Muži navíc mívají s vyjádřením negativních pocitů problém. I proto se jich relativně málo s těmito problémy ozve nebo si připustí, že je vůbec mají. „Je zajímavé, že i když jste vysoce vzdělaný zdravotník, mezi muži stále panuje vysoká míra stigmatizace duševních onemocnění. A to může vést k popírání, nedostatečnému hledání pomoci či k pocitu, že byste si to měli vyřešit sami,“ popisuje pro BBC Blashki.

Myslíte si, že nejdůležitější je rodič, který rodil, a ten, který nerodil, je druhořadý. Ale to není pravda. Moje žena poporodní depresi nezažila, já ano.

Příznaky poporodní deprese se také obvykle u mužů a žen liší. Zatímco běžně si pod tímto pojmem lidé představí plačící matku, která není schopna vstát z postele, otcové s poporodní depresí se častěji chovají vyhýbavě nebo utíkají – například pracují déle nebo tráví více času na telefonu. Častěji také zneužívají návykové látky nebo alkohol a jsou nerozhodní, podráždění nebo sebekritičtí. „Někdy se u mužů projevuje to, čemu říkáme 'maskovaná mužská depresivní prezentace', která vypadá trochu jinak, než jak o depresi obvykle uvažujeme,“ říká pro BBC psycholog z kalifornského San Diega Daniel Singley, který se specializuje na mužské problémy. Podle něj muži mohou mít tendenci k somatizaci, tedy k pociťování fyzických příznaků namísto emočních, jako jsou bolesti žaludku nebo migrény.

Porod i hormonální změny

Je pravda, že rodičky mají v poporodním období větší pravděpodobnost, že budou trpět depresí než jejich partneři. Část důvodů je způsobena hormonálními změnami v mozku, ke kterým dochází při porodu. Nedávný výzkum ale zjistil, že hormony otců se mění také, a to již v prenatálním období – hladina testosteronu u otců během těhotenství jejich partnerky klesá, zatímco estrogen ke konci těhotenství stoupá. A existují i určité důkazy, že otcovská poporodní deprese s tím může souviset.

Pokud se otcům dostane větší podpory ze strany porodních asistentek, zdravotních sester, ale také jejich partnerek, je mnohem menší pravděpodobnost, že u nich poporodní deprese vznikne.

Singley upozorňuje na další problém v otázce diagnostiky a řešení poporodní deprese u mužů. U heterosexuálních párů, které čekají potomka, je totiž obvykle otci sdělováno, že těhotenství a porod jsou doménou ženy. Otcové tak mohou být vyloučeni z předporodních schůzek, kurzů, nebo dokonce ze samotného porodu. Pokud jsou přítomni, často se jim říká, že jejich jediným úkolem je být oporou – bez ohledu na to, jaké obavy nebo strach mohou pociťovat i oni, podotýká psycholog. „Lékaři ani sestry se často nezabývají rodiči, kteří nerodili,“ souhlasí Levine. „Myslíte si, že nejdůležitější je rodič, který rodil, a ten, který nerodil, je druhořadý. Ale to není pravda. Moje žena poporodní depresi nezažila, já ano,“ říká z vlastní zkušenosti.

Jak z toho ven?

Jedním z řešení, jak pomoci zachytit a řešit poporodní depresi, je podle odborníků zahrnout do této problematiky právě také otce a od samého počátku se zabývat i jejich duševním zdravím. Docent na oddělení zdraví žen a dětí na Karolinska Institutet ve švédském Stockholmu a výzkumník poporodní péče a mužské poporodní deprese Michael Wells ve svém výzkumu zjistil, že pokud se otcům dostane větší podpory ze strany porodních asistentek, zdravotních sester, ale také jejich partnerek, je mnohem menší pravděpodobnost, že u nich poporodní deprese vznikne.

Singley dodává, že je také důležité, aby byli otcové srozuměni s tím, že podporu budou potřebovat. Tato podpora může mít podobu kontaktu s přáteli, kteří jsou také otci, nebo návštěva podpůrných skupin pro otce. I to však vyžaduje, aby se muži otevřeli. Levinovi trvalo několik týdnů, než si přiznal, že má problémy. Nakonec ale i s podporou manželky vyhledal pomoc a promluvil si s terapeutem. Pouze tím, že budeme o psychických problémech mluvit, je můžeme destigmatizovat a pomoci tak zajistit, aby muži, kteří potřebují pomoc, ji dostali, říkají Levine, Singley, Wells i další odborníci.