fbpx

Skryté nebezpečí toxické pozitivity. Co hrozí, když potlačujeme své pravé já? 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Mít kladné nastavení mysli je užitečná a zdravá věc. Když ale pozitivitou nahrazujeme skutečné emoce a neprožíváme pravdu, zbytečně si tím jen ubližujeme

Zveřejněno: 24. 1. 2023

O víkendu se moje rodina rozloučila s naší milovanou fenkou, se kterou jsme žili celých dvanáct let. Měla už svůj věk a nebyla zdravá, ale stejně nás to zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Jako asi každému, komu odejde někdo blízký, v té chvíli člověku nezbyde nic jiného než truchlit. Po svém. A to ať už jsme zrovna v práci, v tramvaji nebo u zubaře. Emoce si nevybírají, zastihnou nás, kdykoliv kdekoliv se jim zachce.

Než abych se „vzchopila“, usmívala a v práci řekla, že mi něco spadlo do oka, když se podivovali nad mým zarudlým obličejem, rozhodla jsem se říct pravdu. Hodně známých se mě snažilo utěšit řečmi o tom, že „měla hezký život“, „alespoň už netrpí“ a tak dále.

Chápu a ještě to považuji za příklady přijatelné pozitivity. Kdyby mi ale někdo řekl, že můžu být ráda, že mi neumřela třeba babička, že to je „jen“ pes a že život jde přece dál, tak se asi neudržím a za takto „pozitivní“ hesla ho odměním silně negativním slovníkem. Toxická pozitivita přichází z obou stran – od nás samých i od okolí. Nemusíme však přistoupit ani na jednu z nich.

Pokud se zlobíte a tyto pocity si nepřiznáte, uloží se hluboko ve vašem těle. Klidně i o mnoho let později se pak mohou projevit úzkostí, depresí, nebo dokonce fyzickým onemocněním.

Psycholožky z The Psychology Group definují toxickou pozitivitu jako nadměrné a neúčinné zobecňování šťastného a optimistického stavu ve všech možných situacích. Proces toxické pozitivity dle nich vede k popírání, minimalizaci a znehodnocování autentických lidských emocionálních prožitků.

Stejně jako vše, co děláme v nadměrné míře, i pozitivita, která je používaná k zakrývání nebo umlčování lidského prožívání, může být toxická. Tím, že znemožňujeme existenci některých pocitů, upadáme do stavu popírání a potlačování svých emocí, a tím i sebe sama a své přirozenosti.

Příznaky toxické pozitivity

Toxická pozitivita se v každodenním životě může projevovat asi takto:

  • Skrývání nebo maskování našich skutečných pocitů
  • Snaha zatnout zuby, usmívat se a „prostě to zvládnout“
  • Pocit viny za to, co cítíme
  • Devalvování prožitků druhých lidí pomocí pozitivních a motivačních citátů
  • Snaha dávat věci do perspektivy (například řečmi o tom, že by „mohlo být i hůř“) místo toho, abychom uznali důležitost prožitků svých i druhých lidí
  • Zahanbování druhých za to, že vyjadřují frustraci nebo cokoli jiného než pozitivitu
  • Zametání problémů a negativních pocitů pod koberec řečmi „je to tak, jak to je“

Proč skrýváme sebe sama?

Jednou z příčin je stud. Pokud si někdo vynucuje náš pozitivní pohled na bolest, vede nás to k tomu, abychom o svých potížích mlčeli. Nechceme být přece otravní nebo „špatní“. Když tedy máme na výběr mezi statečností a upřímností, nebo naopak předstíráním, že všechno jde skvěle, můžeme být v pokušení přijmout spíše tu druhou možnost.

Autorka a výzkumnice Brené Brownová v několika svých knihách, prezentacích a rozhovorech učí, že zdrojem „energie studu“ je mlčení, tajnůstkářství a odsuzování. Jinými slovy, tam, kde se něco skrývá a popírá, je obvykle příčinou stud.

Stud ochromuje lidského ducha a je jedním z nejnepříjemnějších pocitů, které můžeme pociťovat. Často také ani nevíme, že stud pociťujeme.

Pozitivitou k trvalé invaliditě

Několik psychologických studií ukázalo, že skrývání nebo popírání pocitů vede k většímu stresu, a to na psychické i emoční úrovni.

V jedné studii byli například účastníci výzkumu rozděleni do dvou skupin, kterým byly promítány znepokojivé filmy o lékařských zákrocích, a zároveň byly měřeny jejich stresové reakce (například srdeční frekvence, rozšíření zornic, produkce potu).

Jedna skupina byla požádána, aby se dívala na videa a dávala najevo své emoce, zatímco druhá se měla při sledování filmů chovat, jako by ji nic netrápilo. Hádejte, co se nestalo. U účastníků z druhé skupiny, kteří potlačili své emoce, zaznamenali vědci výrazně větší fyziologické rozrušení. Lidé, kteří potlačovali emoce, možná působili chladně a klidně, ale uvnitř jejich těl propukal silný stres.

Pokud vyzařujeme faleš, přitahujeme si do života další falešnost, což vede k falešné intimitě a povrchním přátelstvím.

Právě tyto výzkumy nám ukazují, že vyjadřování široké škály emocí, užívání slov pro popis našich pocitů a také mimika obličeje, díky níž se můžeme emotivně projevit (například i pláč), nám pomáhají regulovat naši stresovou reakci.

Když nechceme ukázat část svého já, vytvoříme si falešnou masku. Ta může vypadat vesele a opakovat věci typu „Všechno se děje z nějakého důvodu, je to tak, jak to je.“ Když se ale takto schováváme, popíráme svou pravdu. Skutečná pravda je, že život může někdy bolet. Pokud se zlobíte, a tyto pocity si nepřiznáte, uloží se hluboko ve vašem těle. Klidně i o mnoho let později se pak mohou projevit úzkostí, depresí, nebo dokonce fyzickým onemocněním.

Je důležité přiznat si své reálné emoce tím, že je verbalizujeme a vyvedeme z těla ven. Když takto ctíme své pocity, přijímáme sebe sama plně, bez výjimky. A přijmout se takoví, jací jsme, je základním kamenem k nalezení životní spokojenosti a rovnováhy.

Vrána k vráně sedá, falešný falešného hledá

Popírání naší pravdy ale škodí i na dalších úrovních. Tímto postojem totiž ztrácíme spojení se sebou samým, což ztěžuje ostatním lidem navázat s námi důvěrnější kontakt. Zvenčí můžeme vypadat nezlomně, ale uvnitř jsme spíš jako vystrašené děti, toužící po objetí.

Byli jste někdy v blízkosti přeslazeného „pozitivního“ člověka? Přestože takový jedinec může mít ty nejlepší úmysly na světě, zpráva, kterou bezmyšlenkovitě vysílá, zní: „V mé přítomnosti jsou povoleny pouze good vibes.“ Při komunikaci s takovým jedincem zkrátka podvědomě cítíte, že nemůžete být sami sebou.

Tím, že znemožňujeme existenci některých pocitů, upadáme do stavu popírání a potlačování svých emocí, a tím i sebe sama a své přirozenosti.

Vztah k sobě samému se často odráží ve vztahu, který máme i k ostatním lidem. Pokud nedokážeme být upřímní ohledně svých vlastních pocitů, jak pak vydržíme s někým, kdo je naopak vyjadřuje? Pokud vyzařujeme faleš, přitahujeme si do života další falešnost, což vede k falešné intimitě a povrchním přátelstvím.

Být zdravým člověkem znamená uvědomovat si sebe sama a to, jak se projevujeme ve světě. Pokud jste si vědomi, že vysíláte toxickou pozitivitu, je načase se jí zbavit. Trváním na tomto jednobarevném způsobu myšlení ubližujete sobě i lidem, na kterých vám nejvíce záleží. Místo praktikování toxické pozitivity se snažte o rovnováhu a přijímání dobrých i špatných emocí.

Související…

Máte úzkosti? Uvolněte tělo, mysl bude následovat, říká koučka Erika Bach
Milada Kadeřábková

foto: Shutterstock, zdroj: The Psychology Group

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...