fbpx

Máte úzkosti? Uvolněte tělo, mysl bude následovat, říká koučka Erika Bach 1 fotografie
Erika Bach, Zdroj: Archiv Eriky Bach (se svolením)

Jak nakládat během dne s negativními emocemi, strachy a úzkostmi? Co je odosobnění a jak nám pomůže cítit se lépe? Nejen o tom jsme si povídali s life a business koučkou Erikou Bach

Zveřejněno: 14. 12. 2022

Hlubinné terapie s psychologem, na kterých se vracíme do dětství a možná až do prenatálu, rozšířené stavy vědomí se šamanem v pralese. To všechno možná spoustě lidí zní jako super zkušenost a znám jedince, kterým to pravdu pomohlo. Otázka ale je, na jak dlouho? K čemu je vám vlastně zjištění, že vaše nasranost na všechno a všechny má původ v prenatálu, když to na vaší nasranosti vlastně nic nezmění? A k čemu je vám zážitek sjednocení s vesmírem, když máte problém najít motivaci vstát ráno z postele?

Na Erice se mi líbí, že stojí nohama pevně na zemi a doporučuje metody, které možná nezní tak vzletně, ale pomáhají nám cítit se dobře teď a tady, den za dnem. Jsou jednoduché, ale účinné. A když to vezmeme kolem a kolem, není to vlastně to, na čem nejvíc záleží?

V poslední době se o duševní hygieně mluví snad víc než kdykoli dříve. Čím je to podle vás dané?

Dnešní doba je strašně rychlá a přelomová. Nejdříve covid, nyní válka a jdeme do finanční krize. Faktem je, že moje a mladší generace na takovéto výzvy vůbec nejsou zvyklé. Zatímco naši předkové zažili dvě války, komunisty a fronty na banány, my jsme si doteď žili vcelku dobře – žádný hlad, válka ani boj o přežití. Tyhle strachy, které byly v minulosti na denním pořádku, my v reálu až do teď nepoznali a nyní jsou pro nás velkou výzvou. Stejně jako si každý den čistíme zuby, je tedy třeba i pravidelně pečovat o svou psychickou odolnost. Naučit se, jak s tím „bincem“ ve své hlavě pracovat a nepropadat mu. Jedině tak si můžeme zachovat určitý nadhled, klid a radost ze života.

Jak tedy s tím „bincem“ v hlavě naložit, aby nám neničil život?

První zásadou je prevence. To znamená zavést každodenní návyky, díky nimž budeme odolnější vůči okolí a negativním vlivům. Radila bych v dnešní době každému nehltat tolik média, protože ta jsou plná strachu a negativity. Takže nedívat se na televizi, neposlouchat zprávy a také se nestýkat s toxickými lidmi, kteří mě vysávají. Je čas se zaměřit na sebe, své tělo, své nálady. Naučit se říkat ne, mít hranice. A naopak najít to, co mi dobře dělá. Ať už je to procházka v přírodě, psaní deníku vděčnosti, hudba, tanec, meditace, dechová cvičení, sport, sex. To všechno jsou jednoduché věci, které nám zvednou náladu, a můžeme je dobře zakomponovat do každodenního života.

Dále je důležité si uvědomit, že emoce nejsou špatné. Existují, aby nás něco učily. Abychom se díky nim stávali mistry svých životů. Právě emoce dělají náš život zajímavý, herci by bez nich například nemohli hrát divadlo, nemohli by prožívat jiné charaktery. A my jsme zde na tomto světě také jako herci.

Emoce, například vztek, přicházejí často velmi silně a nečekaně. Jak si s nimi v danou chvíli poradit?

Na to, jak pracovat s emocemi, existuje mnoho různých technik, terapií, knih. Skvělá je například kniha Emoční kód nebo z přírodních terapií Bachovy esence. Celkově je ale důležité emoce hlavně nepotlačovat. To je však bohužel občas problém, protože jsme na to zvyklí už od dětství, kdy nám bylo nařizováno „nebreč, nevztekej se“. Proto většinou muži své pocity vůbec neprojevují a také mnoho žen má problém se ozvat, rozčílit se, prostě „zazlobit“.

Nevyřeším válku ani hladomor. Vyřeším jen to, co je kolem mě, a to je být v pohodě pro svou rodinu, děti a nejbližší okolí.

Znám ženy, které se nedokážou ani v konfliktní situaci postavit samy za sebe. Jsou zkrátka stále těmi poslušnými holčičkami a mají tendenci raději všechno nějak vydržet, jen aby měly klid... Já ale svým klientkám naopak doporučuji vystoupit z role této hodné holčičky a místo toho, aby se stáhly, použít emoci vzteku a dostat to ze sebe ven. Vztek je skvělá aktivační energie. Je lepší rozbít talíř než hněv potlačit. Stejně jako ostatní potlačené emoce se totiž pak může propsat do těla a projevit se v podobě různých zdravotních problémů.

Hodně lidí také trpí úzkostmi. Co mám jako první udělat, když mě začne svírat?

Když jsme v úzkosti, celé tělo se nám začíná stahovat. Je tedy dobré začít uvolňovat tělo a psychika pak bude následovat. Nejdůležitější je dech a ukotvení. V náročných chvílích si potřebuji uvědomit, že jsem tady a teď, že jsem v bezpečí, pevně se ukotvit nohama do země, představit si své nohy jako kořeny a začít hluboce prodýchávat a roztahovat hrudník. Dobré je také speciální dechové cvičení z pránajámy – střídání nosních dírek. Nadechnu se jednou nosní dírkou, druhou mám zacpanou. Pak zacpu tu, kterou jsem nadechovala, a vydechnu druhou nosní dírkou a takto střídám klidně pět až deset minut. Toto cvičení nám pomůže navodit klid. Při dýchání si zároveň můžeme představovat, jak nám kyslík roztahuje každou buňku v těle, v mozku, v nervových spojích, v krvi…

Aby žena tedy mohla doma dělat pohodu, je zapotřebí, aby o sebe neustále pečovala a „dobíjela se“.

Může pomoci i takzvané zpřítomňovací cvičení, během něhož zapojujeme všechny smysly. Posadíme se na židli a třikrát se zhluboka nadechneme a vydechneme. Pak si uvědomíme nohy položené na zemi, že jsou s ní spojené díky gravitaci. Následně se rozhlédneme kolem sebe a řekneme si, co vidíme? Dřevo, kytku, strom za oknem, kafe… Co slyšíme? Co cítíme na těle? Třeba příjemné tepláky, podsedák židle, že je mi teplo. A co náš čich? Možná cítíme vůni něčího parfému, uvařené kávy… Tohle cvičení může trvat jen několik minut, ale je skvělé, protože nám jednoduše pomůže dostat se do tady a teď. Tady a teď totiž nejsou žádné problémy. Ty jsou hlavně v budoucnosti nebo v minulosti.

Jedna z metod je také naučit se s úzkostí, strachem nebo jakoukoli jinou emocí mluvit. Nechat si čas na její pozorování, potom zrekapitulovat danou situaci, pojmenovat ten pocit a pak se ho začít ptát. Proč tam je, co by od nás potřeboval a v čem by nám mohl pomoci.

Erika Bach

Marketing manager, byznys mentor, life coach. Autorka knihy Můj deník vděčnosti. Vystudovala francouzské gymnázium a následně získala své MBA a Ing. tituly v oboru marketing a byznys management na Vysoké škole finanční a správní a ESMA Barcelona. V oblasti marketingu se pohybuje dvacet let. Hovoří pěti světovými jazyky, miluje cestování a seberozvoj. Její vášní je „nakopávat“ ostatní do akce jak v životě, tak i v byznysu. Zastává heslo, že nic není nemožné. Neustále se vzdělává a v současnosti je v certifikovaném výcviku ICF life coachingu a míří za akreditací ACC.

 Jaké další rituály mohu zařadit do běžného dne, abych byla v klidu?

Myslím, že je důležité, dopřát si každý den alespoň několik minut jen sám pro sebe, naučit se myslet na to, že i já jsem důležitý, a udržovat svou psýché v kondici stejně jako své tělo. Vše je propojené. Stejně jako je důležité cvičení pro naše fyzické tělo, tak je důležitá péče o naši psýché. Výborné je dopřát si nějaký ranní rituál, kdy můžeme dýchat, cvičit, tančit, zpívat, psát si deník vděčnosti, prostě cokoliv, co nám dělá dobře. V ranní nebo večerní sprše si také můžeme představovat, že z nás všechen stres odplouvá a teče do kanálu.

V případě, že nás čeká třeba nějaká náročná nebo stresová situace, výborné je i vizualizační cvičení, kdy si představíme, že se obalujeme zlatým světlem, a dechem toto světlo rozprostíráme do celého těla, až jsme jako sluníčko. Toto cvičení je dobré k pročištění sebe sama, prostoru a slouží i jako určitá ochrana před negativními vlivy. Velmi dobře funguje i pro zklidnění dětí. Po náročném dni pomůže k relaxaci také dobrá teplá koupel, při které opět zapojíme všechny smysly. Zázraky dělá i uklidňující meditační hudba. Na mobilu také existuje aplikace Calm, která obsahuje mnoho relaxačních technik.

Radila bych v dnešní době každému nehltat tolik média, protože ta jsou plná strachu a negativity.

Samozřejmě nesmíme zapomenout zmínit pozitivní psychologii, praktikování mindfulness meditací, relaxačních technik a prociťování vděčnosti. Posilovat pozitivní myšlení můžeme třeba každodenním psaním deníku vděčnosti. Je důležité krmit svou mysl dobrými věcmi. Protože já nevyřeším válku ani hladomor. Vyřeším jen to, co je kolem mě, a to je být v pohodě pro svou rodinu, děti a nejbližší okolí. Nesnažit se nikoho zachraňovat, ale svým klidem inspirovat ostatní. A právě to je mentální fitness. Přepisovat negativní a nahrazovat to pozitivním, tedy tím, co mi slouží.

Jak důležité je podle tebe v této době sdílení?

Velmi. Určitě například pro ženy doporučuji ženské kruhy nebo i kávičku s kamarádkou. Když se sejde pět ženských a popovídají si o tom, co je trápí doma, jak zlobí děti a že nic nestíhají, tak ve finále zjistí, že jsou na tom podobně a že se vlastně nic tak hrozného neděje. Ženská energie je sdílení. Chlapi si naopak problémy řeší spíš v sobě. Výborné jsou i taneční kruhy nebo kurzy. V současné době je populární i takzvaný ecstatic dance, během kterého můžeme vyjádřit své emoce a propustit je. Další cestou jsou samozřejmě terapie, to je určitě také dobrý způsob. Člověk se vypovídá, vypustí smutek, uleví se mu. Návštěvu odborníka bych doporučila i dětem, pokud je třeba. Psychika dětí je teď po covidu hodně nalomená.

Mimochodem, pro ženy je nezbytné, aby si dopřávaly prostor pro sebe pravidelně, aby jednou za čas odjely třeba na víkend a oddechly si od každodenního shonu. My ženy fungujeme jako čističe emocí celé rodiny a souvisí to mimo jiné i s naším měsíčním cyklem. Aby žena tedy mohla doma dělat pohodu, je zapotřebí, aby o sebe neustále pečovala a „dobíjela se“.

Co nejlépe funguje na dobrou pohodu tobě?

Já jsem velmi emotivní člověk, takže mi dobře funguje ventilovat emoce skrze každodenní pohyb, konkrétně běh. Také chodím jednou za týden tančit a zpívat v rámci ženských kruhů, které pořádá moje kamarádka. To mě neskutečně nabíjí. Denně se snažím také ráno zařadit dechové cvičení, kdy počítám do 108 a jen si dýchám. Jednou za čas si také dopřávám chvíle jen pro sebe, kdy se seberu a odjedu na víkend nebo třeba na týden k moři. Na jaře se těším, že pojedu se skupinou žen jako lektorka do Maroka. Budeme se soustředit na to, co nám dělá radost, prožívat život všemi smysly a zapojíme i vděčnost.

foto: Archiv Eriky Bach, se svolením, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až přijmeme, že si realitu tvoříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až přijmeme, že si realitu tvoříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

Jak připravit dítě o zážitek? Pusťte mu video z akce hned po akci

Jak připravit dítě o zážitek? Pusťte mu video z akce hned po akci

Kamera je úžasný vynález. Dokáže zaznamenat skutečnost a uchovat ji v reálné...