Sebestřední rodiče se vyznačují mnoha charakteristickými způsoby výchovy svých ratolestí. Tyto vztahové rysy v knihách Children of the Self-Absorbed a Adult Children of Emotionally Immature Parents dobře shrnuly pedagožka Nina Brownová a klinická psycholožka Lindsay Gibsonová. Autorky se ve svých dílech shodně zabývají dopady, které na děti má soužití s citově nezralým rodičem. Takoví rodiče s dítětem manipulují, aby zajistili, že je jejich potomek bude bezmezně obdivovat. Těmto rodičům ale chybí empatie pro emocionální potřeby jejich dítěte, mohou dokonce pociťovat žárlivost při jakýchkoliv krocích, které samotné dítě podnikne, aby se stalo samo sebou.
Podle Brownové a Gibsonové výchova sebestředným rodičem dítě velmi negativně ovlivňuje a způsobuje celou řadu neblahých emocionálních a psychologických důsledků. Zanedbávání volného rozvoje individuace, během níž člověk získává vlastní individuální vlastnosti, snižuje dětské sebevědomí. To může vést k úzkostem a depresím, sebevražedným myšlenkám, zneužívání návykových látek a k útěkům z domova. S tím vším se dítě navíc většinou potýká potom dále v dospělosti.
Psychoanalytik Homer Martin, který zemřel v roce 2007, a psychiatrička Christine Adamsová ve svých studiích dokonce zjistili, že existují jasně rozpoznatelné vzorce utrpení, které výchova ze strany sobeckého rodiče dětem způsobuje. Adamsová na webu Psychology Today definuje dva typy reakcí, jež tyto děti uplatňují. K popisu charakteristik užívá pojmů všemocný (omnipotentní) a impotentní. Zda se tyto rekce projeví, pak závisí na samotné osobnosti dítěte
Úděl všemocných
Všemocné děti se sobecké rodiče usilovně snaží uspokojit. Nálepka „všemocný“ vychází z nevědomého přesvědčení dítěte, že je psychicky silné a schopné naplnit potřeby a požadavky rodičů bez ohledu na to, jak moc jsou nevhodné nebo přemrštěné. Takové děti jsou cvičeny k tomu, aby byly emocionálně naladěny na to, co rodič potřebuje a chce. Jenže sobečtí rodiče požadují příliš mnoho, navíc jsou rozmarní a své nároky neustále mění.
Vzorce chování, jež si budují v dětství, si potomci sebestředných rodičů přenášejí do dospělosti. „Všemocní“ si vybírají sebestředné partnery, „impotentní“ soutěží ve vztahu o moc s jinými sobci.
To vede k tomu, že je dítě nikdy nedokáže uspokojit, cítí se provinile a zlobí se samo na sebe. Přestává si vážit sebe sama a vůbec si nevěří. Následkem toho pociťuje úzkost, upadá do depresí a věří, že nestojí za nic, když nedokáže rodiče učinit šťastným. Stahuje se ze sociálního života, propadá drogám a alkoholu, trpí poruchami příjmu potravy.
Jak to snáší impotentní
Poněkud zavádějícím termínem pak Martin s Adamsovou označují dítě, které si rodič vychovává k obrazu svému. V raných fázích vztahu může rodič dítě šikanovat a ponižovat, dítěti to ale prezentuje tak, že je na ně přísný, aby z něho udělal lepšího člověka. Tedy člověka, jakým je on sám. Rodič impotentního dítěte svou ratolest v podstatě považuje za výjimečnou, nikdy by jej ale nenapadlo, že by se jeho vlastní výjimečnosti mohla vyrovnat.
Způsobem výchovy rodič do dítěte promítá vlastní výjimečnost a sebestřednost, což vede k tomu, že v pubertě dítě nabývá na sebevědomí, s rodičem soutěží a začíná se mu vzpírat. Impotentní děti mají tendence utíkat z domova, poškozovat se a dopouštět se různých druhů trestných činů od drobných krádeží přes výtržnictví až po horší formy deliktů. Na rozdíl od všemocných dětí nepotlačují své emoce, nebojí se tedy s rodičem pohádat a být na něj stejně hrubí, jako je on na ně.
Potíže v dospělosti
Rysy budované v dětství si potomci sebestředných rodičů přenášejí do dospělosti. Všemocné osobnosti si často vybírají sebestředné partnery, kteří se k nim chovají podobně jako rodiče. To jejich problémy prohlubuje a utužuje úzkostné stavy.
Ve vztahu sami sebe zanedbávají, jde jim jen o potěšení a uspokojení partnera. Impotentní osobnosti zase navazují konfliktní vztahy s jinými sobci, s nimiž soutěží o moc ve vztahu. De facto tak rovněž kopírují model vztahu, který znají z dětství. Trpí častými výbuchy emocí a napadání slovní se může občas zvrhnout i v ohrožování fyzické.
Jak z toho ven
Aby se problém mohl začít řešit, je nejprve potřeba jej identifikovat a právě to bývá podle Adamsové pro všemocné a impotentní osobnosti tím nejtěžším. Kvůli dospívání v toxickém prostředí už nejsou tito jedinci schopni identifikovat, že je něco špatně.
Pomoci může citlivý partner nebo přítel, který dotyčného upozorní na (sebe)zničující chování, a doporučí návštěvu psychologa. Touto cestou se potomci sebestředných rodičů mohou vyvarovat toho, že svým dětem budou ubližovat stejně, jako bylo ubližováno jim.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Psychology Today
