O tom, jak se po sociálních sítích šíří nenávist, píšeme poměrně často. Zvykli jsme si na ni u příznivců některých českých politických stran. A zvykli si na ni i někteří influenceři. Občas ale nad myšlenkovými pochody individuí, která mají díky sociálním sítím (bohužel) tu výsadu promlouvat k veřejnosti, zůstane rozum stát. Anonymita a hloupost je zkrátka nebezpečná kombinace.
Reklama
Oblíbená česká youtuberka Týnuš Třešničková se těší úctyhodnému počtu fanoušků, přesto se u jejích příspěvků pravidelně objevuje značné procento nenávistných komentářů. Ty se navíc v posledních dnech mnohočetně znásobily i přesto, že se modelce stalo něco, za co si zaslouží spíše soucit.
Úroda pro hejtry
Při dovolené v Turecku se stala obětí nehody. V tamní luxusní restauraci došlo během ohnivé show k explozi, po které byli vážně zranění čtyři turisté, mezi nimi byla právě česká youtuberka. Ta byla ihned převezena do místní nemocnice, a zatímco zde bojovala o život, na jejím účtu vypukl boj zcela jiný.
Když si řekneme, že něčí nábytek vypadá kýčovitě nebo že někdo „vypadá poslední dobou trochu tlustě“, může v nás takové zjištění vyvolat uspokojivé pocity.
Část českých hejtrů se spojilo a na Instagramu popálené dívce začali posílat nenávistné vzkazy a komentáře, že měla shořet celá a že kdyby neměla tolik plastik, tak by nehořela tak dobře. Tyhle reakce vzbuzují otázku, co lidi nutí jít na instagramový účet cizí holky jenom proto, aby jí napsali nenávistný komentář.
Pokud někomu vadí, proč má tu potřebu se na její snímky dívat?
Odpověď je poměrně jednoduchá: Na sítích existuje velká část lidí, kteří osobnosti sledují pouze a jenom z toho důvodu, aby je mohli hejtovat. Tihle lidé se často přiživují na známých osobnostech.
Lehkost negativity
Této „obsesi“ se říká hate-follow. Jde o jev, při kterém sledujeme lidi jen z toho důvodu, abychom se jejich příspěvkům mohli buď posmívat, nadávat jim v komentářích, závidět jim, případně činit vše najednou. Podle psychologa Lesleyho Prince, který se specializuje na vztahy ve skupině, je jednodušší definovat lidi podle toho, čím nejsou. Tedy negativně. To se děje hodně i v politice – říkat „nelíbí se mi tento systém vlády, a proto mu oponuji“, je mnohem jednodušší, než vymyslet něco nového.
Když někoho shazujeme, povyšujeme tím sami sebe. Říkáme si: „Ne já, ale oni jsou špatní lidé, já jsem něco víc.“
Když si tedy například při pohledu na cizí fotky řekneme, že něčí nábytek vypadá kýčovitě nebo že někdo „vypadá poslední dobou trochu tlustě“, může v nás takové zjištění vyvolat uspokojivé pocity.
Hejtři mají jedno společné: Musejí mít názor a přesvědčovat o něm ostatní
Další z důvodů, proč to lidé dělají, je ten, že když někoho shazujeme, povyšujeme tím sami sebe. Říkáme si: „Ne já, ale oni jsou špatní lidé, já jsem něco víc.“
Hurá, jsem ve skupině
Doktor Prince dodává, že když odsuzujeme spolu s ostatními, tak se stáváme součástí nějaké skupiny. A ono odsuzování nám pomáhá se s touto skupinou identifikovat. Když pak dominantní člen téhle grupy řekne, že něco není akceptovatelné, platí to i pro ostatní členy.
Každý potřebuje někam patřit. A jak už víme, hejtovat je mnohem jednodušší než něco tvořit.
Z toho se dá odvodit, že internetoví hejtři jsou vlastně jen skupinka opuštěných ztroskotanců, kteří se společným nenávistným komentováním snaží najít vlastní místo ve skupině, potažmo ve společnosti. Naráží-li takový člověk na netu na další podobně zapšklá individua, je to pro něj v podstatě stejné jako potkat lidi se společným zájmem, například o sport. Koneckonců, každý potřebuje někam patřit. A jak už víme, hejtovat je mnohem jednodušší než něco tvořit.
foto: Instagram Týny Třešničkové, zdroj: GraziaDaily
