Americký vztahový kouč: Proč manželství opouštějí i ti, kteří mají skvělá manželství

Kamarádka se rozvádí. Manžel jí zahýbá s jinou. Určitě bude něco v nepořádku buď s manželem, nebo s jejich vztahem. Tak nějak většinou přemýšlíme, když se k nám dostane poplašná zpráva o něčím rozchodu. Někde prostě musí existovat problém, který je příčinou všech těžkostí, rozchodu samotného nevyjímaje.

Ten, který podvádí, stoprocentně vykazuje nějaké patologické prvky chování, nevyřešené trauma, dysfunkci, nejlépe nějakou formu emoční nezralosti, která jej do nevěry tlačí. Předpokládáme, že ve vztahu dotyčnému chybí to, co hledá venku. A proto podvádí. Zkrátka a dobře míváme tendence vnímat nevěru jako ukazatel toho, že vztah nefunguje. Vztah není dobrý a důsledkem toho je nevěra.

Bez škatulek

Někdy tomu tak skutečně bývá. Někdy nevěrník skutečně v cizích náručích zahání bolestné pocity plynoucí z nevyřešeného traumatu z dětství, někdy jej do podvádění opravdu tlačí emoční nezralost a strach z usazení. Někdy dokonce ani vztah není takový, jak by si podvodník představoval, a tato skutečnost v něm budí potřebu jiného sexu a jiné intimity. Hledá venku to, co nenachází doma, aby zaplnil pociťovanou prázdnotu. Podle Roberta Weisse, odborníka na intimitu a vztahy v digitálním věku, který se specializuje na nevěru a závislosti, to ale nemusí být pravidlem.

Dnešní doba se vyznačuje vysokou mírou relativismu. Tak se můžeme dobrat i k otázce týkající se samé podstaty nevěry.

Na serveru Psychologytoday.com Weiss popisuje, že mu v průběhu let prošlo pod rukama bezpočet klientů, kteří se dušovali, že svého partnera milují, že mají skvělý vztah, funkční sexuální život, respektují se a po všech stránkách si rozumí.

Jediným problémem je nevěra, kterou nechtějí a nemohou zarazit. Kde hledat příčinu nevěry v takových případech? Takové situace vytvářejí zcela nový model nevěrníka, který je ve vztahu šťastný, a přesto podvádí. Sám potom začne přemýšlet, proč se to všechno vlastně děje. Na mysl mu přijde, že musí být něco v nepořádku s ním nebo se vztahem. A jsme vlastně zase na začátku. Ocitáme se v bludném kruhu. Jak z něho ven?

Je nevěra špatná?

Dnešní doba se vyznačuje vysokou mírou relativismu. Tak se můžeme dobrat i k otázce týkající se samé podstaty nevěry. Je opravdu špatná? Nebo je nám tato představa vštěpována konzervativní zkostnatělou společností, která dlí stále jednou nohou v dobách dávno minulých? Když je někdo šťastný a přesto podvádí, musí to být nutně špatně?

Někteří lidé jsou zdraví a šťastní, a přesto podvádějí.

Z profesního hlediska má Weiss jasno. Jeho úkolem jako terapeuta je situaci prozkoumat a problém najít. Existuje ale vůbec nějaký? Na základě mnohaleté praxe Weiss tvrdí, že může a nemusí. Tvrdí, že poznal, že někteří lidé jsou zdraví a šťastní, a přesto podvádějí. Což platí jak pro muže, tak i pro ženy.

Sex jako meditace

Weiss tedy konstatuje fakta, ale rozhřešení problému nenabízí. O to se naopak pokouší Esther Perelová, autorka knihy The Stare off Affairs. V té navrhuje 4 důvody, proč veskrze šťastní lidé kvůli nevěře riskují domov i dobré jméno. Velkou, možná největší roli podle ní hraje sebezkoumání. V řadě za ním potom kráčí zvyšování sebevědomí, vzrušivý pocit riskování a zažívání něčeho zcela nového, s čímž souvisejí i nové a mnohdy nepoznané emoce.

Nenese s sebou ale takové chování úpadek lidství a jeho morálních hodnot?

Člověk je tak jakýsi emocionální turista, který místo jógové meditace poznává sám sebe skrze sexuální zážitky s lidmi, kteří nejsou jeho partnerem.

Rozhodně zajímavé vysvětlení. A v dnešní době, kdy je díky sociálním médiím velmi snadné najít si protějšek na takové veselé a zdánlivě nevinné povyražení, se to může zdát i celkem přirozené. Nenese s sebou ale takové chování úpadek lidství a jeho morálních hodnot? Neuvrhá takový životní přístup člověka na roveň zvířeti, které se stará jen o ukojení chtíče a přirozených pudů? Neměla by lidská přirozenost tkvět v něčem vyšším, vznešenějším, úctyhodnějším? Je skutečně celý život jen o zábavě a dělání toho, co je mi příjemné?

Podvádění bolí

Nevěrníky, ať jsou nevěrní z jakéhokoli důvodu, hájit zkrátka moc nelze. Nebo jsou snad některé důvody k podvádění lepší než jiné? A záleží podvedenému partnerovi na odpovědi na tuto otázku? Podle Weisse pravděpodobně ne. Bez ohledu na příčiny nevěra bolí vždycky. Z terapeutického hlediska ale na důvodech záleží, tvrdí Weiss.

Je totiž rozdíl, zda podvádí nešťastný člověk, nebo někdo, kdo je spokojený. Pokud je člověk šťastný a podvádí proto, aby poznal sebe sama, je cesta k uzdravení zcela odlišná od někoho, kdo nevěru podvědomě bere jako způsob řešení osobních patologií, nevyřešených traumat, emoční nezralosti nebo v nevěře utápí problémy ve vztahu. Lze ale vyléčit někoho, kdo ubližuje jiným jen proto, aby lépe poznal sebe sama? I když je vlastně jinak šťastný a spokojený? Neroste nám zde jen další druh sobeckého narcisty?