Před několika týdny jsem na brněnském veletrhu elektrotechniky a automatizace Ampér mluvila s řadou lidí z byznysu. Toho českého i zahraničního. Všichni působí na tuzemském trhu a všichni zpívali podobné blues: nejsou lidi, musíme nasazovat roboty. Vysoká zaměstnanost a nedostatek práceschopných lidí na trhu nutí firmy inovovat rychleji, než by musely v "normálních časech". A to se pravděpodobně ukáže v budoucnosti jako klíčové.
Dobrá zpráva je, že robotizace zatím nikomu práci nebere. Podnikatelé využijí lidi, jejichž práci mohou zastat technologie, na jiných pracovištích. Mimoto v sobě tento současný problém dost možná skrývá naději na úspěch naší ekonomiky v budoucnosti. V nadcházejících deseti dvaceti letech bude průmysl naplno zasažen nástupem umělé inteligence. A firmy v Česku by díky nynějším problémům se zaměstnanci mohly být lépe připraveny.
Reklama
Kromě nedostatku zaměstnanců se skloňuje zejména oblíbené heslo "data". Rčení „data jsou nová ropa“ zdomácnělo v tisících prezentací po celém světě. I když se objevují hlasy, které akurátnost tohoto srovnání vyvracejí, základní premisa je neotřesitelná. Data mají v dnešním světě nedocenitelnou hodnotu a globální ekonomiku dnes pohánějí stejně jako ropa. Data totiž primárně slouží právě k vývoji umělé inteligence, která se chystá v mnoha ohledech pošlapat naše po tisíciletí pracně stavěné mraveniště.
Čím rychleji české firmy robotizaci zvládnou, tím vyšší je jejich šance, že se dokážou napojit a využívat zdroje umělé inteligence a zajistit vlastní přežití.
Nedávno mi v rozhovoru jeden renomovaný vědec nabídl další hezké přirovnání ropy a světa technologií. Ropu vnímá jako externí zdroj energie. Všichni, kdo tento zdroj měli, kdo s ním obchodovali nebo byli nějak na státy či jiné subjekty vlastnící ropu napojeni, se ocitli v centru dění, v industriálním věku se jim dařilo a dokázali svým lidem zajistit blahobyt. Ti ostatní pouze sbírali okoralé kůrky. Dnes žijeme v době informační a vstupujeme do doby robotické, té, která bude poháněna umělou inteligencí, jež bude zase sama poháněna již zmiňovanými daty.
Potenciál Číny
Umělou inteligenci lze tedy podle něj vnímat jako externí zdroj inteligence neboli externí zdroj technologického pokroku, který povede k zásadním společenským změnám. Kdo ji bude vlastnit, nebo bude na hráče vlastnící umělou inteligenci napojen, bude prosperovat. Když si to uvědomíme, můžeme najednou hodit do koše tradiční mocenské rozložení sil, aliance či souznění na základě geografické výhodnosti.
Data, a tudíž i nejrozsáhlejší potenciál k rozvoji umělé inteligence, mají Spojené státy a Čína. Vzhledem k politickému režimu čínské vládě nebrání v zásadě nic v tom, aby se vydala na datové žně a ždímala je z Číňanů, co to dá. Na druhou stranu USA a ještě více Evropa se svou ohleduplností k individuálním svobodám a právu na soukromí, v jejichž jménu prosazuje jednu regulaci za druhou, budou dost možná tahat to kratší stéblo v boji o budoucí civilizační centrum světa. To se totiž pomalu přesune na východ.
A jak to souvisí s robotizací českých firem? Čím rychleji robotizaci zvládnou, tím vyšší je jejich šance, že se dokážou napojit a využívat zdroje umělé inteligence a zajistit vlastní přežití. A je jen na nich, zda ony zdroje budou hledat spíš v USA, nebo v Číně.
foto: Shutterstock
