„Ti mladí světu nerozumí,“ nebo „Za nás tohle teda nebývalo,“ či ještě genderově ukotvené „Já měla dvě práce, tři děti a ještě jsem vyvařovala pleny. Vy máte všechny vymoženosti a ještě si stěžujete.“ Už jste někdy něco podobného slyšeli? Jde o poměrně typické mezigenerační peskování: výtky vůči údajné lenosti mladých, jejich neúctě ke starším nebo způsobu, jakým vychovávají děti. Co ale za podobnými výtkami skutečně stojí? Opravdu to měli dříve těžší? A nebudeme náhodou jednou na této straně i my? Možná totiž nejde ani tak o dnešní mládež, jako spíš o to, jak nahlížíme na minulost.
Někteří lidé hodnotí dnešní mládež méně příznivě než mladé lidi, které si pamatují ze svého mládí. Psychologie pro tento jev používá pojem „Kids these days effect“ – tendenci vnímat současnou mládež jako horší než generaci, ke které jsme sami patřili.
Představou, že to jde s mládeží z kopce, se v roce 2025 zabývali také japonští výzkumníci. Oslovení sedmdesátníci vnímali mladé lidi v minulosti příznivěji v oblasti společenských norem. V celkovém hodnocení na škále ‚dobří–špatní‘ však rozdíl prokázán nebyl. Američtí vědci pak v roce 2019 zkoumali, jak dospělí hodnotí dnešní děti v otázkách úcty ke starším, inteligence a zájmu o čtení.
Peskování staré tisíce let
Není to však zvláštnost dnešní doby, jde o fenomén, který lidskou civilizaci provází už tisíciletí. Americká studie Děti dnešní doby: Proč se zdá, že je mládež v něčem horší, se tímto trendem zabývá do hloubky. „Přinejmenším od roku 624 př. n. l. si lidé stěžují na současné generace v porovnání s těmi předchozími.
Jenže z jednotlivých náročnějších zkušeností ještě neplyne, že celá jedna generace byla odolnější než ta následující.
Všudypřítomnost stížností na „dnešní děti“ napříč tisíciletími naznačuje, že tato kritika není ani přesná, ani způsobena zvláštnostmi konkrétní kultury nebo doby, ale spíše představuje všudypřítomnou iluzi lidstva,“ píší autoři studie. Výsledky naznačují, že k dojmu úpadku mládeže přispívá zkreslená vzpomínka na minulost i to, kterých vlastností si u druhých všímáme. Autoři však nevylučují, že v některých oblastech mohou nastat i skutečné změny.
Efekt „Děti dnešní doby“ ale není o tom, že by se snad starší lidé mýlili. V některých ohledech skutečně žili ve složitějších podmínkách. Ano, třeba praní na valše je objektivně náročnější. Stejně tak je časově náročnější vyvařovat pleny a psychicky i fyzicky náročnější projít vojnou. Jenže z jednotlivých náročnějších zkušeností ještě neplyne, že celá jedna generace byla odolnější než ta následující.
Co ale může být zkreslené, je celkové vnímání „dnešní mládeže“ právě tím, že od jejich mládí už uplynula nějaká doba a lidská paměť nemusí být nejspolehlivější vypravěč.
Když si minulost přibarvíme
„Ne všichni tito nostalgici si myslím uvědomují, že to nebylo dobou jako takovou, která by „něco přinášela“. Bylo to prostě tím, že byli mladí a svět prožívali jinak než dnes. A to platí o jakékoli době a na jakoukoli dobu – bez ohledu, jaké byly vnější podmínky – budeme takto nostalgicky vzpomínat. Protože jsme byli mladí,“ řekl už dříve pro Flowee k tématu nostalgie psycholog Dalibor Špok.
Nemusíte soutěžit o to, kdo víc pracoval, méně spal nebo vypral víc plen.
Člověk prostě minulost nevnímá objektivně. A právě tady může vzniknout jeden z paradoxů mezigeneračního peskování: do vzpomínek na mladé lidi své doby si můžeme promítat to, jací jsme dnes my sami. S takto upravenou vzpomínkou pak srovnáváme současné mladé. Američtí výzkumníci pracovali s myšlenkou, že lidé mají tendenci ostatní posuzovat skrze vlastnosti, ve kterých oni sami vynikají. Kdo sám hodně čte, může snáze nabýt dojmu, že dnešní děti čtení baví méně než děti za jeho mládí.
Když se generační spor odehrává mezi ženami
Podobný způsob mezigeneračního srovnávání můžeme potkat i v debatách o mateřství a vedení domácnosti. Typicky hlášky na dnešní líné a nevděčné matky. Babičky, tchyně nebo kamarádky si neodpustí připomenout, že ony měly dvě práce, tři děti, zahradu a k tomu praly pleny, zatímco dnešní generace má sušičky, myčky, jednorázové plenky a stejně „to nezvládá“.
Ostatně představy o tom, jak vést domácnost a jak se starat o děti, jsou velmi citlivou záležitostí. Na řadu žen dřívějších generací mohl působit silný tlak, aby péči a domácnost zvládaly bez stížností. Současné ženy ale vedle viditelné práce řeší i méně viditelnou část péče – plánování, organizace, hlídání termínů a neustálé předvídání toho, co bude potřeba. Neviditelnou zátěží spojenou s péčí a domácností se zabývala také studie zveřejněná v roce 2026.
Reklama
To ale neznamená, že jedna generace trpí víc než ta druhá. Jen se proměnilo to, co musí zvládat a jakým způsobem. Možná není potřeba pokaždé dokazovat, že dnešní život je stejně těžký jako ten minulý. Nemusíte soutěžit o to, kdo víc pracoval, méně spal nebo vypral víc plen. Když vám někdo řekne: „Já jsem zvládla dvě práce, tři děti a domácnost,“ můžete klidně odpovědět: „Věřím, že to tehdy bylo náročné. Já to dnes dělám jinak.“
A možná stojí za to myslet i na poslední, poněkud nepříjemnou možnost. Jednou totiž můžeme stát na opačné straně. Naše děti budou mít technologie, pomocníky a život, který nám bude připadat podivně snadný. A nám možná jednou také vypadne z úst: „Ach, ta dnešní mládež.“
