fbpx

Dvacátníci se bojí budoucnosti víc než senioři. Mladí lidé ztrácejí naději Dalších 3 fotografií v galerii
Midjourney / Zdeněk Strnad

Máme data o pesimismu a existenční hrůze, kterou cítí mladá generace. Nedostupného bydlení a drahého jídla se bojí víc než klimatické krize.

Zveřejněno: 15. 4. 2025

Nový kvantitativní výzkum STEM “Postoje a priority mladé generace”, který vznikl ve spolupráci se spolkem Díky, že můžem, mapuje pesimismus a obavy o mladých Čechů. Ty se týkají jak jejich osobního života, tak společenského vývoje obecně. 

Dnešní mladá generace strávila podstatnou část života v době bezprecedentních celosvětových krizí - pandemie, války, inflace, zvyšování cen potravin, nedostupnosti bydlení a krize demokracie. „Permanentně slýcháme, že mladá generace ztrácí naději. Bojí se budoucnosti - co bude za týden, za rok, za deset let,” říká ředitelka spolku Bára Stárek. Data souhlasí, bojí se všichni, ale mládež a mladí dospělí nejvíc.

Nejčastějším tématem jejich nočních můr je bydlení. Doby, kdy jste se mohli v jednadvaceti bez problému odstěhovat od rodičů do pronájmu, jsou už totiž dávno pryč. 

grfear0

Zdroj: STEM, 2025

Výzkum STEM s 1013 respondenty prezentoval sociolog Martin Buchtík. Za nejpalčivější problémy respondenti považují ty věci které se bezprostředně týkají jejich běžných životů - když vám hrozí ztráta bydlení nebo nemáte na základní potraviny, nebude vás tolik stresovat klimatická krize, nerovné postavení některé z menšin nebo státní dluh.

Podle výzkumu všechny generace očekávají, že politici budou existenční problémy obyvatel řešit přednostně. Zde se mladí se staršími generacemi shodují.

Hlas mladých není dostatečně slyšet. Stačí, když se podíváme na průměrný věk typických státníků.

Jsou ale rozdíly v typu existenčních potřeb podle věku. Mladí dospělí řeší, aby měli kde bydlet. Lidé v středním věku myslí hlavně na to, aby uživili rodinu. Seniorům zase nedá spát dostupnost zdravotní péče. 

Přežití je většinou nejvyšší priorita, ale je pravda, že se mladší generace víc zajímá o vznešená témata, které se týkají celého lidstva, třeba klimatickou krizi nebo lidská práva. Více než třetina z nich má pocit, že mohou sami vlastní iniciativou něco změnit k lepšímu. Ať už je to naivitou nebo dostatkem energie, na demonstracích po celém světě včetně těch českých v listopadu 1989 studenti často hráli klíčovou roli.

Vedle naděje ale mladí cítí i intenzivní smutek. Každý pátý mladý člověk se považuje za pesimistu, narozdíl od každého desátého seniora.

grfear1

Zdroj: STEM, 2025

Generace Budoucnost

Na základě výzkumu vznikla nová platforma Generace Future (Generace F). V rámci ní se chystá řada podcastů, regionálních debat a rozhovorů. Cílem platformy je navázat mezigenerační rozhovor a zapojit mladé do debaty. Jestli je hlas mladých lidí slyšet, odpovídá influencer Svatopluk Barek: „Je, ale ne dostatečně. Stačí, když se podíváme na průměrný věk typických státníků.” Je fakt, že o budoucnosti často rozhodují lidé, kteří už se jí nedožijí.

V Česku se mezi sebou generace moc nebaví. Důsledkem je, že ostatní generace vnímáme jako nějakou bizarní karikaturu.

Generace F otevírá debatu, na kterou mnozí budou reagovat alergicky. Dají se čekat komentáře typu „to my jsme kdysi všechno zvládali, tihle pořád brečí” a „civilizace jde do kopru” nebo „to je zase jeden z tech woke výmyslů”. „Boomeři” a generace X si často na internetu stěžují, že mladí jsou sněhové vločky, nechce se jim pracovat, mají pokřivené morální hodnoty. Projevuje se tak mezigenerační konflikt, který tu podle sociologa Martina Buchtíka byl vždycky. „Mezigenerační konflikty stále vnímáme jako něco strašně naléhavého, ale ve skutečnosti tady byly už od Platóna.”

V některých zemích si starší a mladší rozumí líp. „Česká republika není země, kde by nějak intenzivně fungovaly mezigenerační vazby, jako třeba Itálie nebo obecně státy jižní Evropy. Ty mají mnohem silnější rodinu.” Češi tak nejsou tolik zvyklí na mezigenerační soužití. „V Česku se mezi sebou generace moc nebaví. Důsledkem je, že ostatní generace vnímáme jako nějakou bizarní karikaturu. Náš mozek tyhle stereotypy emotivně zpracovává, takže si k jiné generaci přiřadíme krajní extrémy a pak je aplikujeme na celou skupinu lidí,” vysvětluje Buchtík.

Češi napříč generacemi ale mají to štěstí, že mají něco společného, a to je naše národní klasická „blbá nálada”. „Každá generace je frustrovaná z jiných důvodů. Starším lidem vadí rychle, dynamicky mění sice svět, kde se mění pravidla, na která byli zvyklí,” vysvětluje princip mezigeneračních konfliktů Buchtík. „Mladí zase naopak mají pocit, že starší generace na ně kladou nároky, které by nekladly na sebe, kdyby byli mladí v dnešní době.” Stejnou dynamiku podle Buchtíka měly mezigenerační konflikty i před desítkami let.

Spot Generace F si můžete pustit zde.

 

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Zde je řešení pro ty, kdo se nechtějí odstěhovat

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Zde je řešení pro ty, kdo se nechtějí...

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...