Kauza kolem plošného testování žáků pátých a devátých tříd nabírá obrátky. Po rodičích, odbornících i médiích se nyní ozvala také Učitelská platforma, jedno z nejviditelnějších profesních sdružení českých učitelů. Její stanovisko přitom není namířeno proti samotnému sběru dat. Kritika míří především na způsob, jakým stát postupoval.
Flowee už upozornilo, že otázky na rodinné zázemí nebo subjektivní pohodu nejsou ve vzdělávacích výzkumech ničím výjimečným. A je to tak správně, bez znalosti sociálního kontextu nelze výsledky vzdělávání správně interpretovat. Podobné údaje sbírají i mezinárodní šetření. Současná debata se proto nevede ani tak o tom, zda je možné podobné informace zjišťovat, ale proč stát položil dětem citlivé otázky bez předchozího informování rodičů a bez jejich souhlasu.
Reklama
Učitelská platforma ve svém prohlášení upozorňuje, že součástí letošního testování byly také otázky týkající se duševního stavu dětí, včetně dotazů na sebevražedné myšlenky. Za problematické považuje především skutečnost, že školy ani rodiče nebyli o rozsahu a citlivosti těchto otázek podle ní dostatečně informováni.
„Pedagogové sdružení v Učitelské platformě považují za mimořádně problematické to, že školy ani rodiče nebyli o rozsahu a citlivosti těchto otázek transparentně informováni předem. Ředitelé škol i učitelé přitom byli postaveni do situace, kdy státem organizované testování fakticky nemohli odmítnout, ani neměli možnost ovlivnit jeho obsah či průběh.“
Školy v šachu
Právě zde se podle učitelů nachází jádro problému. Zatímco obsah dotazníků připravovaly státní instituce, případné rozhořčení rodičů nyní dopadá především na školy. Ty přitom podle Platformy nebyly autory dotazníků a často ani neznaly jejich konkrétní podobu.
„Obáváme se zásadního narušení důvěry škol vůči České školní inspekci a Ministerstvu školství. Školy mají být bezpečným prostředím pro děti i rodiče. Pokud stát využije školní prostředí k získávání velmi citlivých údajů bez otevřené komunikace a jasně nastavených pravidel, důsledky ponese především škola a učitelé, kteří o podobě dotazníků sami často vůbec nevěděli,“ říká členka výkonného výboru Učitelské platformy Petra Mazancová.
Platforma zároveň zdůrazňuje, že školy během testování neměly možnost do průběhu zasahovat. Učitelé podle ní často neviděli obsah obrazovek žáků a předem neznali konkrétní otázky.
„Je důležité jasně říct, že odpovědnost neleží na školách. Školy jen plnily povinnost při státem organizovaném šetření. Pokud stát sbírá údaje o psychickém stavu dítěte nebo rodinném zázemí, musí postupovat maximálně transparentně, citlivě a s jasně definovanou možností informovaného odmítnutí.“
Kdo ztrácí důvěru a kdo nese odpovědnost
Ve svém stanovisku proto Učitelská platforma vyzývá Českou školní inspekci a ministerstvo školství, aby veřejně vysvětlily, jaké údaje byly od dětí sbírány, kdo k nim měl přístup, jak byli informováni rodiče a školy a jaký postup byl nastaven pro případy, kdy dítě uvedlo závažné psychické obtíže nebo sebevražedné myšlenky.
Celá kauza tak postupně přestává být debatou o jednom dotazníku. Stává se debatou o důvěře. O tom, zda může stát získávat citlivé informace o dětech, aniž rodiče přesně vědí proč, jak a za jakým účelem. A také o tom, kdo nese odpovědnost ve chvíli, kdy se ukáže, že komunikace nebyla dostatečná. Jak nyní připomínají sami učitelé, odpověď by neměla hledat školní sborovna, ale instituce, které celý projekt připravily.
Celé prohlášení Učitelské platformy si můžete přečíst na jejich webu.
