Nemluvte před svými domácími spotřebiči. To je zřejmě jedna z rad, kterou dostávají lidé pracující s určitým tajemstvím. Což jsme ve skutečnosti téměř všichni, protože hodně z nás pracuje s informacemi, které kdyby se dozvěděl někdo nesprávný, minimálně by nám překazil plány.
Záleží na důležitosti oněch tajností, ale asi by se nám nelíbilo, kdybychom věděli, že nějaký šikovný člověk nás může přes připojení na ledničku poslouchat. Například chlapík ze Španělska takhle přišel k ovládání pár tisíc robotických vysavačů včetně toho, že slyšel, co si v jiných uklízejících domácnostech vypráví.
Míra humornosti té situace závisí na tom, jaký máme každý z nás vztah k soukromí. Autoři sci-fi mohou dál rozvádět teorii o neblahé budoucnosti světa, ovládané jednou firmou, jednou zemí či jedním člověkem prostřednictvím dokonalé digitální kontroly. Budoucí útok na svobodný svět nebude veden přes Ardeny, ale skrze vysavače a elektrické kartáčky na zuby. Vše může být zbraní, vše může být nahrávacím zařízením, soukromí přestalo existovat. Takové panice můžeme snadno propadnout a přitom nebudeme daleko od reality.
Jeden vysavač vládne všem
Byznys kolem kyberbezpečnosti pokvete, počet zaručeně bezpečných aplikací poroste, což nakonec přivede jednoho k tomu, že se nebude říkat vůbec nic. Respektive budeme mluvit politicky korektními frázemi, větami bez emocí, nenapíšeme nic, co by mohlo být špatně vykládáno.
Nesmírnou cenu budou mít prostory bez elektroniky a wi-fi připojení, kde bude možné říct, co si opravdu myslíme, a provádět věci, které nejsou určené veřejnosti. Hranice vnímání toho, co je opravdu soukromé, osobní, jen moje a tvoje, se posune, protože chvíli ještě budeme novým standardům odporovat a chtít si zachovat něco ze světa, kdy nebylo možné o nás zjistit všechno.
Máme nastartováno k ovládnutí člověka a jeho postupnou eliminaci v hmotu, která neklade odpor a jen vyplňuje potřeby systému.
Tlak okolí ale bude takový, že ten, kdo bude cosi „schovávat“ před všudypřítomnýma digitálníma ušima a očima, bude již sám o sobě podezřelý. Dosud přirozený prostor svobody a odporu proti všemu stádovitému a člověka ovládajícímu, jakým byla kultura, se vtěsná do pár soukromých hovorů, protože výtvory AI uspokojí většinový vkus, a ten provokující nebude potřeba. Či lépe řečeno se stane nežádoucím.
Máme nastartováno k ovládnutí člověka a jeho postupnou eliminaci v hmotu, která neklade odpor a jen vyplňuje potřeby systému.
Třeba to tak nemusí skončit. Možná se nám podaří najít další netušené zákoutí lidského mozku či duše, odkud bude úniku z jednotvárného světa digitálního pořádku. Vidím ale mnohem vice lidí pracujících, ať vědomě či ne, na oné digitálně sterilní verzi budoucnosti, kde člověk chybující, milující a smějící se již nebude potřeba, než těch, kteří by svobodu a city vnímali jako to nejdůležitější, co na světě máme. Zatím spíš dobrovolně to lidské z nás předáváme do moci algoritmů s tím, že nás to baví.
Začínáme si zvykat na to postupné ovládání nás tím, čemu se v dávném televizním seriálu říkalo Centrální mozek lidstva. Problém je, že v něm není nic z mozku ani nic lidského. Uvidíme, zda nám to dojde včas.
