Austrálie jako první udělala krok, o němž se po světě mluví už roky. Od 10. prosince 2025 tam platí zákon, který zakazuje sociální sítě dětem do šestnácti let. Důvodem jsou narůstající obavy z dopadů digitálních platforem na duševní zdraví a vývoj dětí. Otázkou je, zda takové omezení může skutečně přinést změnu – a jaké má limity.
Oficiálně legalizovaná závislost
Moderní algoritmy jsou navrženy tak, aby narušovaly fungování dopaminového systému – s principem odměny pracují tak, aby uživatele udržely co nejdéle online. Počet dětí i dospělých závislých na digitálních technologiích vlivem toho roste. Austrálie se proto jako první země rozhodla zasáhnout zákonnou cestou.
Přímé dopady na psychiku
Modré světlo a nekonečné scrollování posouvají dětskou večerku. Každá chybějící hodina spánku přitom mnohonásobně zvyšuje riziko duševních poruch. „Za tím, co na první pohled může působit jako lenost nebo neochota spolupracovat, se u dětí často skrývá prosté fyzické a psychické vyčerpání, způsobené nedostatkem spánku,“ doplňuje Markéta Murínová, pedagožka a zakladatelka instagramového profilu Rodičem vědomě.
Je dokázáno, že děti a dospívající tráví na sítích tři až pět hodin denně! To je čas, který byl dříve věnován spánku, rodině, sportu či kamarádům.
Od roku 2020 také roste počet případů kyberšikany a online vydírání. Predátoři neútočí veřejně. Využívají automaticky odstraňované zprávy a soukromé chaty na Instagramu či Snapchatu, kam rodičovská kontrola nedosáhne. Jakékoliv záznamy jsou tak chytře smazány dříve, než je dítě či rodiče použijí jako důkaz šikany.
Pravidelné uživatelky TikToku a Instagramu dále vykazují až o 69 % vyšší riziko vzniku deprese. Sociální sítě dívkám servírují nereálné standardy a toxický obsah rychleji, než je jejich zrající mozek schopen zpracovat. Sama společnost Meta, vlastník Facebooku a Instagramu, přiznala, že jejich platformy u dospívajících dívek zhoršují vnímání vlastního těla.
Právě tyto tři oblasti – spánek, bezpečí a duševní zdraví – uvádí australská vláda jako klíčové důvody zákazu.
Zákon přenáší odpovědnost na technologické firmy
Pod hrozbou pokuty o výši až 49,5 milionů AUD (750 milionů Kč) musí provozovatelé sociálních platforem zajistit, aby na ně děti do šestnácti let neměly přístup. Zodpovědnost se tak v právním smyslu přesouvá z rodičů na provozovatele platforem, kteří budou muset prokazatelně zabránit přístupu nezletilých uživatelů.
Australské státní správě přitom nejde o to zakázat internet jako takový. V tomto směru jasně rozlišuje třeba mezi Wikipedií, studijním nástrojem, a TikTokem. Jde tedy především o ochranu před algoritmy, které jsou navrženy tak, aby maximalizovaly dobu strávenou na platformě, a které mohou mít na nezralý dětský mozek výrazný dopad.
Je dokázáno, že děti a dospívající tráví na sítích tři až pět hodin denně. To je čas, který byl dříve věnován spánku, rodině, sportu či kamarádům.
Bude to ale stačit?
Australský zákaz neznamená, že by stát rodiče zbavil odpovědnosti. Kdo ale přiměje rodiče zpomalit, zorientovat se v digitálním prostředí a uvědomit si, že pokud chtějí změnu u svých dětí, musí začít u sebe?
Teprve ve chvíli, kdy dospělí začnou vědomě měnit vlastní digitální návyky, mají zákazy a omezení u dětí šanci opravdu fungovat.
Podle pedagožky Markéty Murínové děti nejvíc formuje to, co rodiče dělají, ne to, co jim říkají. „Digitální svět je dnes pro většinu rodičů stejně náročný jako pro děti, jen se to méně přiznává, proto potřebujeme bezpečný prostor pro vzdělávání a sebereflexi,“ vysvětluje s tím, že pokud rodič tráví většinu volného času na telefonu a zároveň po dítěti chce, aby „tam pořád nesedělo“, dostává dítě velmi rozporuplný signál. Stejně tak, když rodič sdílí velkou část života dítěte na sociálních sítích, dítě si může začít připadat spíš jako „obsah“ než jako respektovaná osoba se svým soukromím.
„Z pedagogického hlediska považuji za klíčové tři věci: aby rodiče dostávali srozumitelné informace o dopadech digitálního chování, aby se učili nastavovat pravidla, která platí pro děti i pro ně samotné, a aby u každého sdíleného příspěvku přemýšleli, jak se při něm bude jejich dítě cítit dnes i za několik let,“ říká Murinová. O takovou edukaci a osvětu se snaží právě na instagramovém profilu Rodičem vědomě. „Teprve ve chvíli, kdy dospělí začnou vědomě měnit vlastní digitální návyky, mají zákazy a omezení u dětí šanci opravdu fungovat,“ uzavírá.
Plošná restrikce vs. řízená regulace
První zprávy z Austrálie bohužel nezní příliš pozitivně. Experti zaznamenali nárůst návštěvnosti alternativ k populárním platformám, jako jsou TikTok nebo Instagram.
Jako účinnější se tedy zatím ukazuje regulace, která místo absolutních zákazů omezuje čas a prostor pro používání chytrých telefonů, například ve školách. Pro tento přístup se rozhodli například v Norsku. Po tomto zásahu tam klesla potřeba odborné psychologické pomoci u dívek až o 60 % a snížil se i počet hlášených případů šikany (u dívek o 46 %, u chlapců o 42 %). Norský model regulace tedy funguje: Méně času tráveného v digitálním světě přináší prokazatelně spokojenější a soustředěnější děti.
Reklama
