Nebaví mě studenty zkoušet. Možná proto, že jsem byl mnohokrát na jejich straně. A nejen jako student, ale i poté spoustu let jako člověk z píár.
Prezentace a obhajoby kampaní jsem nikdy neměl moc rád. Ty všemožné s podstatou vůbec nesouvisející detaily, které rozhodovaly o úspěchu a které nešlo vždy dobře předvídat, včetně mé vrozené nepříliš velké schopnosti energicky a přitažlivě zaujmout při vstupu do místnosti, mně dosud dělají onen pověstný tlak v žaludku hodiny před akcí.
První dojem nepatří k mé královské disciplíně. Lidé si na mě musí zvyknout. Můj sarkasmus a ironie, ve kterých se sám nevyznám, a mnohdy nevím, z koho si vlastně dělám legraci – většinou sám ze sebe – nefungují. Roztomilý popleta není zrovna ideální image pro motivaci ke schválení výrazné, jednoduché a srozumitelné kampaně, že. Vůbec se nesměji filmu Velký blondýn s černou botou například, protože to není nijak přehnané.
Na klíčovou schůzku s vlivným právníkem, který vám může otevřít nebo zavřít dveře ke klientům z poloviny Prahy, jsem si obul opravdu každou botu jinou a ještě jsem to zjistil až při čekání na mocného muže v jeho zasedačce, když jsem si chtěl pyšně prohlédnout, jak mi sluší ty pěkné polobotky, které jsem si speciálně na tuto důležitou schůzku pořídil. O rozlitých kávách na košilích či neschopnosti najít správný soubor na compu před již nervózním představenstvem nemluvě. Ano, i pornostránky místo návrhu e-shopu se jednou na obrazovce objevily.
Problém je, že co je vtipné, když vám je třicet, je trapné po padesátce. To se očekává jistota a protřelost. Nebo minimálně schopnost obé vyzařovat.
Cílem reklamy a PR je prodat. Sebe nebo někoho či něco jiného. To jen navenek se tváříme, že jde i o umělecký dojem. Ve skutečnosti rozhodují čísla vpravo dole v excelové tabulce finančního ředitele.
Takže když jsem zase jednou v lednu musel zkoušet, ověřil jsem si, kterak lidé chytří jsou plní pochybností a naopak, jak kdosi moudrý pravil přede mnou. Problém je, že i hloupost a nedostatek intelektu se dá také schovat za rozpačitost a zdánlivou přemýšlivost. Neumí se tak člověk jen vyjádřit, má trému, není zvyklý prezentovat, nebo prostě neví, o čem je řeč, kladu si často otázky, hledě na vykolejené adepty marketingu. A jindy zase, zda za tou skvělou seminární prací a sebevědomým vyjadřováním je něco víc než schopnost zaujmout, což další a další generace ovládají čím dál tím lépe.
Je zvláštní být překážkou na cestě dál, což jako zkoušející jsem. Víc než napsané a řečené mě baví sledovat, jak někteří již tu hru pochopili, a zdánlivě nenápadně hovoří o brandech či kampaních, které jsem během semestru označil za mně zvlášť milé. Jiní nepochybně projeli moje sociální sítě a snad i Flowee. Což nakonec oceňuji; jednak je mi to příjemné a pak osobní přístup vede k úspěchu. A cílem reklamy a PR je prodat. Sebe nebo někoho či něco jiného. To jen navenek se tváříme, že jde i o umělecký dojem. Ve skutečnosti rozhodují čísla vpravo dole v excelové tabulce finančního ředitele.
Jsem rád, že to lednové zkoušení mám skoro za sebou. Dozvěděl jsem se o některých víc než za celý semestr, snad i proto, že museli odpovídat a nemohli sklopit oči ke svému mobilu, jak se to často stává při přenáškách, když je začnete nudit. Vnuceni tak okolnostmi do debaty, řekli jsme si věci, na které při normální výuce nebyl čas. Takže mně bylo nakonec líto, že ten semestr tím pro mě končí. Ale slabost zkoušející stejně jako ten, kterému je prezentováno, v praxi nesmí dát najevo. A protože se znám a jsem zkušený, neměl jsem tentokrát ani flek na košili, protože jsem si pro jistotu kafe nedal.
„Neplačte, sami jste si to zavinili. Nedám si dnes po obědě viržínko,“ vzpomněl jsem si na Cimrmana a potrestal podle jeho zásad učitele učitelem.
