Doba, kdy se bude střídat zimní (ten přirozený) čas s letním (uměle zavedeným) je ještě daleko. O čem se bude mluvit, ale víme už teď. Že střídání času je největším škůdcem zdraví národa a jak se nám kvůli přetočení hodinek o hodinu dopředu či pozadu rozházejí biorytmy a ničí zdraví.
Jako bychom zrovna my Češi byli ukázkovým příkladem zdravého životního stylu. Navíc stoprocentně pravidelný spánek nemá nikdo a hodinu dvakrát za rok naše tělo spolehlivě zvládne. Tak proč je kolem toho tolik křiku?
Střídání času je zmiňováno jako zdraví škodlivý a historicky překonaný přežitek minulosti. Evropská unie o jeho zrušení jedná roky. Kdyby se jednalo na základě průzkumů veřejného mínění, už dávno neexistuje. Přesto je stále tady a jeho zrušení je v nedohlednu. Státy se totiž nedokážou dohodnout, který čas si ponechat: zimní, nebo letní?
Nejsme všichni stejní
Kritika střídání času se často soustředí na krátkodobé biologické změny, které je lidský organismus schopen bez problémů zvládat. Od kritiků střídání už se ale nedozvíme, jak zohlednit všechny geografické a kulturní rozdíly mezi evropskými národy. Představa toho, že na území od polárního kruhu ke Středozemnímu moři bude platit jeden jediný neměnný čas, je nereálná. Každý chce mít totiž světlo někdy jindy.
V severských zemích jsou zimní dny extrémně krátké a dřívější stmívání, ke kterému by docházelo, kdyby byl pouze zimní čas, by spolehlivě sebralo lidem světlo z volného času. Kdyby byl pouze letní čas, vstávali by po velmi dlouhou dobu do tmy.
V jižních zemích jsou rozdíly mezi ročními obdobími menší, ale zkuste říct Italům, Španělům nebo Řekům, že jim seberete večer světlo. Každý z časů má své plusy i mínusy pro určité země, a kdyby byl zvolen pouze jeden z nich, se stoprocentní nutností by na to část zemí doplatila. Což je jeden z důvodů, proč se severské a jižní země nejsou schopny dohodnout. Změny času možná nejsou ideálním řešením, jsou ale obecně akceptovaným a zažitým kompromisem. A odmítat tento kompromis s odkazem na dočasné minimální nepohodlí (ta hodina spánku jde fakt bez problémů nahradit) znamená ignorovat všechna ostatní fakta.
„Když spím o hodinu míň, rozhodí mi to biorytmus.” Jako... vážně?
Kritici většinou hovoří o narušeném spánku. Při střídání na jaře jsme nedospalí a nastává údajně podobná situace jako při zámořských letech a jet lagu: naruší nám to cirkadiánní rytmy a vůbec nám to poškodí zdraví.
Je v tom troška pravdy. Neuvěřitelně nafouklé a přehnané pravdy. Hodinový posun náš organismus samozřejmě vnímá, ale na rozdíl od mezikontinentálních letů se nepřesunujeme přes několik časových zón do neznámého prostředí, v drtivé většině případů jsme ve své posteli buď o hodinu dýl, nebo o hodinu míň. Neexistuje člověk, jehož denní režim je na minutu přesně daný a neměnný. Většina z nás se dokáže velmi dobře adaptovat.
Mluvit o střídání času jako čistě o zdravotním riziku znamená ignorovat souvislosti a také fakt, jak nepravidelný je dnes spánek sám o sobě.
Vždycky, když někdo mluví o tom, jak střídání času narušuje pravidelný spánek, jako bychom zapomínali na to, kde žijeme. Že vstáváme do práce na směny, pokaždé jinak, že si o víkendu rádi přispíme, nebo naopak chodíme později spát. Do noci se díváme na televizi, trávíme desítky hodin před počítačem, prostě náš spánek je všechno, jen ne pravidelný. Někdy se hovoří dokonce o chronickém sociálním jet lagu, který ovšem nemá se střídáním času nic společného, spíše s moderním způsobem života.
Rozumný kompromis
Proč vlastně střídání času vzniklo? Základním důvodem byla snaha sladit běžný život obyvatel tak, aby měli co největší objem denního světla. Obecně platí, že čím dále na sever jdeme, tím déle je na jaře a v létě večer světlo. Lidé zůstávají déle venku, déle vzhůru, více se pohybují ve veřejném prostoru. To všechno přispívá k lepší psychické pohodě a duševnímu zdraví obecně.
Jsou prostě věci, které vědecké studie nedokážou přesně změřit, ale které jsou nedílnou součástí života. Večerní procházky, kavárny, sport, společenský život po práci, to všechno se odehrává v čase, kdy den ještě neskončil. Zastánci střídání času často uvádějí, že světlo večer má jinou psychologickou váhu než světlo ráno. Pokud je tma večer po práci, bereme to, jako že nám někdo kus dne sebral. Pokud je světlo, když ráno jdeme do práce, je to nepříjemné, ale jsme ochotní to brát jako nutné zlo.
Sever potírá extrémy, jih tančí v rytmu
Pro severské země není střídání času jen kosmetickou úpravou. Je to reálný způsob, jak se vyrovnat s dopady odlišných podmínek v různých ročních obdobích. V některých oblastech jsou v zimě dny až absurdně krátké. Pokud bychom zrušili střídání času, na podzim a v zimě by slunce zapadalo ještě dřív a většina lidí by svůj volný čas trávila za tmy. Což zastánci zimního času jako toho jediného správného času neradi slyší.
Biologické hodiny jsou důležité, ale psychologické faktory ovlivňují zdraví úplně stejně. Pro Evropany ze severu není světlo pozdě odpoledne luxusem, ale ochranou před negativními psychologickými dopady ročních období. Střídání času nevyřeší problém dlouhé zimy, pomůže ale zmírnit dopady a maximalizovat světlo v měsících, kdy se ho nejvíc nedostává.
Země ve Středozemí netrpí tak obřími rozdíly v délce dne, ostatně platí, že čím blíže k rovníku, tím menší rozdíly jsou. Kritici argumentují tím, že jižní Evropa rozhozenými hodinami trpí, protože světlo je často déle a ráno se musí vstávat do práce. Jenže tak to prostě na jihu chodí. Jižní národy ale mají jiný způsob života. Spát se chodí pozdě, večery jsou hlavní společenskou částí dne.
Střídání času umožňuje mít světlo déle a pro lidi v jižních částech Evropy je daleko důležitější si večer užít než se koukat na hodinky. V jižních regionech by zrušení střídání času neznamenalo zlepšení spánku nebo kvality života ani náhodou. Jedou tam podle jiných pravidel a záleží jim na jiných věcech než na přesném dodržování časového harmonogramu. Pokud by se zrušilo střídání času, seberete jim večer světlo a zkrátíte společenský život. A to se do sociologických studií zanáší dost těžko. A v debatách se na to často zapomíná.
Takže jak? Letní, nebo zimní?
Střídání času bylo zavedeno jako kompromisní řešení pro maximalizaci průměrných benefitů pro všechny země, které k němu přistoupily. Volba jednoho z časů znamená zvolit si jedno ze špatných řešení. Pokud by platil pouze letní čas, měli bychom velmi tmavá rána, děti by chodily do školy v noci, což by se zvláště těm ve střední a severní Evropě moc nelíbilo. Pokud by platil pouze zimní čas, stmívalo by se dříve a miliony lidí by přišly o část dne. Ani jedno z řešení není správné, každé z nich zvýhodňuje jiné oblasti. Střídání času se snaží nespravedlnosti, za které pochopitelně nikdo nemůže, aspoň trochu narovnat.
Hodně často se používají vědecké argumenty. Ano, změna času přináší krátkodobou únavu, narušení spánku a další negativní dopady, to jsou velmi dobře dokázaná fakta. Už se ale nemluví o tom, že míra těchto negativních dopadů není zdaleka tak kritická, jak se často uvádí. Většina vědeckých prací měří vliv na lidský organismus v rozmezí hodin nebo dní, ovšem dopady možných sociálních změn při násilné volbě jednoho ze dvou časů (což by, jak jsme si řekli, někomu přilepšilo a někoho poškodilo) se měří jen velmi těžko. Důsledek je jasný: veřejná debata se soustředí hlavně na fyzické dopady. A ty jsou oproti ostatním vlivům tak minimální, že je organismus spolehlivě zvládne.
Střídání času je přijatelný kompromis. Buďme ohleduplní a naučme se s tím žít
Evropa je obří, rozlehlý kontinent s velkými rozdíly. Jak v podmínkách, tak ve způsobu života. Představa, že zavedeme jeden jediný správný čas a nepoškodíme křehký pocit soudržnosti, je iluzí. Ano, střídání času znamená, že dvakrát za rok přenastavíme hodinky. Jsou lidé, kterým se to hodně nelíbí. Ale je to přijatelný kompromis. Střídání času vyrovnává potřeby Evropy jak společenské, tak biologické. A to je přesně důvod, proč bylo zavedeno a proč hned tak nezmizí.
