Dan Pánek vytvořil film, který není jen sportovním titulem, ale sociálním a lidským dramatem v příbězích, jež se nakonec potkávají. Herci jako Ivan Trojan a Hynek Čermák proměňují sportovní halu v místo, kde se nehraje o medaile, ale o odolnost a znovunabytí smyslu života, a nechybí ani humor. Film je o to zajímavější, že byl vytvořen na základě reálné události, respektive je inspirován skutečným úspěchem českého paralympijského hokejového týmu a šampionátu v Ostravě v roce 2019.
Děj i inspirace
Film se točí kolem tří hlavních protagonistů: manažera úspěšné české reklamní agentury Petra Fišera (Hynek Čermák), bývalého trenéra již neexistujícího, ale obnoveného paralypijského hokejového týmu Roberta „Boba“ Krulicha (Ivan Trojan) a sportovce Radima Musila (Tomáš Havlínek), který nešťastnou náhodou přijde o nohu a je tak nucen opustit sport, ve kterém vynikal. Všechny tři tyto životní osudy zcela odlišných lidí se protnou na pozadí světa para hokeje a zejména šampionátu, který se konal právě v roce 2019 v Ostravě.
Ale pokud očekáváte sportovní dokument, nemůžete být dál od pravdy. I když skutečné události režiséra inspirovaly, děj filmu není dokument, nesetkáváme se v něm se „skutečnými“ postavami, ale film volně vychází z reálných událostí a skutečných parahokejistů. Režisér Pánek pro web Aktuálně řekl: „Není to film o sportu. Je to film o lidech. O přátelství, o lásce, o rodině a o tom, že i když spadneme, můžeme znovu vstát.“ Odtud i motto filmu: Nic není nemožné, což režisér zmínil i na preméře, kde vyzdvihl zejména kvalitu Radima Musila, který, ač na „sáňkách“ nikdy předtím „nestál“, se nakonec dostal tak daleko, že při tréninku po několika měsících skutečně vstřelil gól…
Střípky z děje
Kromě toho, že se dozvíte něco o sportu, jemuž se právě v naší zemi podařilo prorazit s nebývalou intenzitou, ukápne vám i slza. Zejména u postavy syna Petra Fišera Patrika, jehož skvěle ztvárnil Jan Dlouhý, syn Vladimíra Dlouhého.
Patrik, který po zranění, po němž přestal chodit, svůj život téměř vzdal stejně jako vztah se svým otcem. A právě Patrik motivuje Petra Fišera k tomu, aby své rozpadající se manželství a zcela nefungující vztah se synem zachránil tím, že všechno vsadí na zcela nereálnou kartu – na podporu paralympijského týmu, který toho času vlastně vůbec neexistuje… A ta slza? Ta ukápne v momentě, který je sice předvídatelný, ale přesto dojemný. Když se Patrik po létech odmítání a zapření konečně se svým otcem smíří a jeho život najednou dostane opět nový smysl...
Pozadí para-hokeje
Šampionát para hokeje v Ostravě nebyl v Neporazitelných smyšlenkou. Česká reprezentace se zde v roce 2019 skutečně postavila světové špičce, fanoušci zaplnili ochozy a sport získal v zemi výrazný impuls, zmiňuje i portál Český hokej.
Ve filmu se skuteční parahokejisté objevují sami za sebe, hrají sami sebe, což dodává každé scéně mocný dopad autenticity. Jak uvedl Tomáš Havlínek pro iROZHLAS: „Můj předobraz je Radek Zelinka, kapitán parahokejové reprezentace. A jelikož natáčení bylo naroubované na to, že se tam hrál opravdový parahokejový turnaj – abychom měli hráče, přijely kanadský, americký i italský týmy – ti kluci vlastně hráli sami sebe.“ Skutečná přítomnost sportovců stejně jako komentátorů a moderátorů a vlastně i trojice českých hokejistů včele s oblíbeným Jakubem Voráčkem, jež se ve filmu mihnou, není v tomto případě jen marketingový tah, ale dává filmu punc skutečnosti, která někdy v běžné hrané formě chybí.
Herecké výkony a styl
Dan Pánek vsadil na velká herecká esa a jeho tah mu vyšel. Herci jsou zde skvělí i v menších rolích a vše do sebe hezky zapadá. Ivan Trojan jako trenér Krulich je klidným středem emocionální rotace filmu; nesklouzne k podbízivému patosu, drží roli v hranici surové pravdy a vnitřního boje a ukazuje, že i on má za sebou „pěkný škraloup“.
Hynek Čermák coby Fišer má masku sebevědomého manažera, která se však jen zataháním za nitku zhroutí jako loutka. A Čermák to hraje skvěle, což se od něj samozřejmě i očekává. Umí zahrát workoholika bez smyslu života, který se ale v sekundě nadchne jen proto, aby svému synovi dokázal, jak moc mu na něm záleží, a přiznal, jak moc velkou chybu udělal. Je uvěřitelný, byť diváka napadne, že takový happy-end, jako je ve filmu, je v reálu nemožný.
Protagonisté filmu Neporazitelní na premiéře. (foto: Kristýna Nedobitá)
Tomáš Havlínek jako Radim je příběhový „bod“, který spojuje sportovní odkaz s osobní tragédií a druhou šancí. Herecké obsazení doplňují hvězdy typu Til Schweiger, Lenka Vlasáková či Vanda Hybnerová a všechny role mají prostor a smysl.
Stylisticky film spoléhá na naturalistickou kameru Jana Baseta Střítežského – aréna nevypadá jako dekorace, ale jako živý organismus. Střih je úsporný, emocí je dost, ale bez přefouknutí. Kamera je mnohdy tak autentická, že je jasné, že kameraman s herci běžel.
Realita vs filmová licence
„Skutečnost“ v Neporazitelných není mapováním konkrétních sportovců či zápasů – film staví na autenticitě prostředí a motivů, ne na biografické přesnosti. Událost, v níž se děj odehrává (Ostrava 2019), je reálná. Postavy čerpají z reálných osudů, ale jsou fiktivním složením.
Výsledkem je až podivuhodná harmonie a balanc: Divák získá pravdivý pocit, i když ví, že nesleduje archívní dokument. Jak uvedl režisér Pánek: „Sport je zde jen kulisou… stěžejní je osobní cesta hlavních hrdinů.“
Váš zážitek v kině
Pokud jdete do kina na „velký sportovní film“, pak tím Neporazitelní nejsou. Je to film o lidech, o komkoli z nás, kdo se ocitne v situaci, kdy se musí znovu zvednout a začít zcela jinak. Budete se smát. Budete přemýšlet. A uroníte slzu. Ale ne proto, že je to „inspirativní klišé“, ale protože pravda je ve filmu velmi poctivá. Až tak, že bolí i uleví zároveň.
Film si po skončení vysloužil dlouhotrvající potlesk. A v hlavách nezůstal jen obraz z plátna, ale nenásilné ponaučení, že někdy víc než vyhrát je zůstat hoden hraní.
Neporazitelní je silný film. Není dokonalý, protože mnohé je předvídatelné, ale je autentický, věcný, citlivý. Dává nám možnost vidět sport jako metaforu života, kde nejsou vítězové jen ti s trofejí, ale ti, kdo mají odvahu vstát a hrát. Herci hrají poctivě, prostředí funguje jako postava a příběh (i když stylizovaný) má v sobě „duši“ skutečných lidí.
Reklama
