Komentář: Jak bude v Česku vypadat energetická revoluce?

Novely energetického zákona nazývané Lex OZE II a Lex OZE III, hledání akceleračních zón pro větrné elektrárny, raketově rostoucí investice domácností a obcí do fotovoltaických panelů – všechny tyto procesy souvisejí se snahou naší země naplnit evropské cíle pro zmírnění dopadů klimatické změny. Při bližším pohledu jde však o mnohem víc. Umožní totiž v energetické sféře něco jako přechod z pevných linek na mobilní telefony. Přitom uhelné elektrárny mají v tomto příběhu role pouličních telefonních budek, které buď zmizí, nebo se změní – například ve velká bateriová úložiště či vodíkové elektrárny.

Levnější energie v místě spotřeby

Už nyní lidé, obce či firmy žádají (nebo dokonce mají schváleno) připojení solárních panelů o souhrnném výkonu téměř deseti jaderných elektráren v Temelíně. Zdaleka ne vše bude samozřejmě postaveno. Přesto však můžeme očekávat, že velké množství fotovoltaických elektráren na střechách i na vhodných plochách nasytí za příznivých slunečních podmínek naši kompletní poptávku po elektřině. Jindy samozřejmě nevyrobí nic. Ale období nízké produkce ze slunce se velmi dobře kryje s obdobím vysoké produkce z větru, takže větrná energie může dominovat v jiných částech roku. Pokud bude na základě zmíněné novely Lex OZE II navíc možné sdílení elektřiny, tak bude instalace solárních střech ještě efektivnější a výhodnější.

Zajištění stabilních dodávek elektřiny se po odstavení uhelných elektráren bude dál opírat i o stávající jaderné bloky a část spotřeby bude muset pokrýt výroba z plynových zdrojů – zejména tepláren, vyrábějících z paliva efektivně teplo i elektřinu.

Průběhové měření elektřiny spolu s akumulací energie a možností pracovat s chytrým řízením spotřeby pak umožní sladit období výroby a spotřeby. To pomůže domácnostem, obcím i firmám výrazně ušetřit za elektřinu. Zároveň se tím také narušuje dosavadní dogma, kdy energetický systém pouze pasivně reaguje změnami výroby ve fosilních zdrojích na změnu poptávky po energii. Energie se však nyní bude vyrábět i do zásoby a často blízko místa své spotřeby.

Od budek k mobilům

Nesmíme být samozřejmě naivní a myslet si, že obnovitelné zdroje a chytré řízení sítí hned vyřeší vše. Zajištění stabilních dodávek elektřiny se po odstavení uhelných elektráren bude dál opírat i o stávající jaderné bloky a část spotřeby bude muset pokrýt výroba z plynových zdrojů – zejména tepláren, vyrábějících z paliva efektivně teplo i elektřinu (pomocí tzv. kogenerace). Ale i v této oblasti se zvedá inovační vlna, která má přinést stabilní a flexibilní dodávky čisté elektřiny a tepla. Občasné přebytky výroby obnovitelných zdrojů totiž mohou být postupně využívány pro výrobu zeleného vodíku, který bude v elektrárnách a teplárnách vytlačovat fosilní zemní plyn.

Revoluce v energetice samozřejmě bude daleko náročnější, komplikovanější a dražší, než ta telekomunikační. A rozdíl je i to, že v případě energetiky nejde jen o technologický pokrok a otevírání nových možností. Jde v první řadě o zásadní řešení sociální, ekonomické a humanitární hrozby spojené s klimatickou krizí vyvolanou zejména spalováním fosilních paliv. Dobrá zpráva je, že máme již dost schopností a technologií na odpoutání se od fosilní „pevné linky“ a přechod do „mobilního“ věku efektivně využívaných obnovitelných zdrojů.