Jolanda pro intelektuály aneb self-help guru: Odhalte narcistické podvodníky a manipulátory

Guruové pomoci sobě sama využívají pocitů méněcennosti a snů o lepším životě, aby zákazníkům vnutili produkt s nulovými náklady – prodávají drahé rady, které slibují převratnou transformaci života k lepšímu rychlostí blesku.

Všechno to začalo úplně skvěle…

Takto obvykle začínají příběhy lidí, kteří uvízli ve spárech sekty, podvodníků z pyramidových schémat nebo ve vztahu s narcistním partnerem. Agresivnější formy self-help mají společný základ – na začátku lidi zaplaví euforií, postupně jim vymyjí mozek a na konci si účastníci ze svého setkání se self-help kultem namísto trvale zlepšené kvality života odnesou trauma nebo přinejmenším zklamání. Slibují nebeské bohatství, pasivní příjem, magnetickou atraktivitu, uzdravení se z chronických nemocí, pocit naplnění a štěstí, úžasné vztahy. Hlavním poznávacím znamením podvodníků, kteří se tváří, že vám zachrání život, je slib rychlé změny nebo extrémního úspěchu, pokud si koupíte jejich pochybné know how. Moc dobře vědí, že lidé chtějí být bohatí, štíhlí, úspěšní a slavní – a hlavně rychle.

Agresivnější formy self-help mají společný základ: na začátku bývá euforie, na konci trauma.

Svoje „výjimečné“, nebo dokonce „tajné“ znalosti nabízejí ve formě knih, seminářů, konzultací, koučinku, předražených kurzů a čehokoliv jiného, co má velice pochybnou hodnotu. Aby zvýšili atraktivitu svých zbytečných produktů, používají nestoudné manipulační taktiky. Běžnou technikou jsou falešné recenze a svědectví o tom, jak jejich rady pozitivně změnily životy ostatních nebo jejich vlastní, přičemž kromě anekdotických výpovědí neposkytují žádné možnosti ověření důkazů. Často dochází k agresivnímu upsellingu, kdy guruové trvají na tom, že k vyřešení stále složitějších osobních problémů je nutné investovat více peněz. Proto potřebují u klientů vyvolat na self-help závislost, což se daří, protože jejich optimistické empowering řeči lidem poskytují pravidelné dávky dopaminu.

Iluze zlepšení a návykovost

Hlavní motivací self-help gurus je profit, a proto je ve skutečnosti proti jejich zájmu, aby se situace jejich klientů vyřešila – stačí jim, když budou mít klienti pocit, že se zlepšuje. Pocit dostatečně motivující k dalšímu nákupu nebo doporučení ostatním. A jak nejlépe dosáhnete takového pocitu opakovaně? Vzbudíte v klientech euforii. Guruové rádi zavalují úzkostné lidi informacemi, aby přestali přemýšlet. Snaží se vám prodat svůj příběh o úspěchu. Jsou to charismatičtí showmani a lidem dělá dobře je poslouchat a věřit jim, protože chtějí být jako oni.

Kupujete si naději, na chvíli se vám uleví a pak všechno začne znovu.

Podvodník vám opravdu může trochu pomoct, pomocí efektu placeba – vírou, že něco bude fungovat, i když to praktický účinek nemá, dosáhnete na krátkou dobu zlepšení. Také máte pocit, že jste udělali krok kupředu – šli na školení, které vám má teoreticky pomoci, získáte falešný pocit, že pro sebe děláte něco zásadního. Celoživotního pocitu méněcennosti a hanby se za peníze prostě nezbavíte. Kupujete si naději, na chvíli se vám uleví a pak všechno začne znovu.

Jolanda pro intelektuály

Většina obchodníků se štěstím a úspěchem nenabízí téměř žádné originální myšlenky. Jejich obsah je v lepším případě okopírovaný nebo odvozený od něčeho, co už dávno někdo vymyslel před nimi. Jordan Peterson, populární psycholog pravicové scény, který má pro intelektuály stejný význam jako věštkyně Jolanda pro ty, jimiž intelektuálové opovrhují, napsal bestseller „12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu“. Kniha s nelogicky přeloženým názvem (dvojitý zápor proti-proti) je kombinací remixované práce cizích odborníků a obecných rad typu „ukliď si pokoj“ (tohle opravdu napsal.) Tajemství Petersonova úspěchu spočívá v tom, že má konzervativní auru přísného, ale milujícího otce. Je intelektuálem oblíbeným u krajní pravice – zastává názor, že většina akademické obce je zkorumpovaná a zlá. K tomu všemu rád používá banální svépomocné poučky.

Co funguje a co ne

Zde jsou self-help praktiky, u nichž vědecké studie prokázaly alespoň nějakou účinnost: meditace, jóga, mindfulness, journaling (vedení deníku), cvičení vděčnosti – to, že si každý den řeknete, za co jste vděční, a pomoc druhým. Další praktiky jsou už za čarou: neurolingvistické programování, afirmace, hypnoterapie, kontakt s vaším vnitřním dítětem. A pak jsou úplné bláboly: feng-šuej, manifestace, tarotové karty, telekineze, média, krystaly, silová zvířata, poklepávání, zákon přitažlivosti a jakékoliv další ezo-bullshity. Udělat si doma pořádek nikomu neuškodí a někoho možná taková banální rada opravdu nakopne natolik, že se opravdu začne trochu snažit. Kvalitnější pomoc ale najde u normálního psychologa, případně si obdobné rady může najít zdarma na internetu, nemusí si kvůli tomu kupovat knihy nebo se účastnit pofidérních kurzů. Jenže charismatičtí self-help mágové se něčím živit musí. Na podobných trivialitách, jako jsou rady „běž do posilovny“, „ustel si postel“ nebo „napiš si plán“ vydělávají velké peníze, někdy bohužel na zranitelných lidech, kteří jsou zoufalí a zkusili už všechno.

Self- help guru taky bývají pokrytci, kteří se neřídí vlastními radami. Tak třeba vztahová koučka Rachel Hollis, autorka bestsellleru „Girl, Wash Your Face“, pořádala drahé konference pro páry, přestože se jí rozpadalo vlastní manželství. Spolu se svým manželem účtovala párům 1800 dolarů za nápravu jejich vztahu dlouho poté, co podle vlastního přiznání začali mít problémy, přestože jejich jedinou kvalifikací byl údajně „výjimečný“ vztah. Self-help guruové nelžou jen o svém osobním životě, ale také o svojí kvalifikaci. John Gray, autor slavné knihy Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, má falešný diplom a samozvaný odborník Dr. Phil se zase falešně prohlašuje za licencovaného terapeuta, i když licenci ztratil. Takové chování je odborníky na duševní zdraví považováno za nezodpovědné a v některých případech i trestné.

Ty a jenom ty jsi zodpovědný za svoje vlastní štěstí

Je třeba zdůraznit nejčastější koncept self-help, který se prodává ve všemožných baleních, ale obecně se tomu říká metoda zákon přitažlivosti (přitahujeme to, na co myslíme) a manifestace (technika přivolávání dobra). Při manifestaci si máme si usilovně představit náš úspěch, a tak ho přivolat do reality. Guruové často trvají na tom, že „my sami si vytváříme vlastní realitu“, a pokud jejich následovník selhává, může to pak klást za vinu jenom a jenom sobě. Vztahuje se to i na nemoci, vzpomeňme na našeho národního ezo mudrce Jaroslava Duška, který tvrdí, že za rakovinu dětí mohou jejich rodiče.

Vzpomeňme na našeho národního ezo mudrce Jaroslava Duška, který tvrdí, že za rakovinu dětí mohou jejich rodiče.

V zahraničí uvažují mudrci stejně. Deepak Chopra, autor pofidérní kvantové meditace, obvinil pacienty s AIDS a s rakovinou, že si za rozvoj svého onemocnění mohou sami. Podobný narativ vedou také kulty, třeba ten kolem Keitha Reniéreho. Psychologové se obávají, že zastánci „manifestace“ neberou v úvahu lidi, jejichž myšlenky mohou být ze své podstaty negativní – lidi s úzkostí, depresí nebo jinými psychickými diagnózami. Metoda manifestace je pomýlená, ale self-help guruové se nebojí opírat o ještě divočejší věci – pseudovědu, konspirační teorie a ezoteriky, hlavně když jim to pomůže přitáhnout lidi. Neváhají se ani dát dohromady s eticky závadnými organizacemi, jako jsou scientologové, se kterými se asocioval slavný český kouč Markus Kaleta.

Je to banda narcistů?

Často si kladu otázku, jestli si tito lidé uvědomují, že jsou podvodníci, anebo tomu, že zázračně dokážou svými kecy změnit lidské životy, opravdu věří. Druhá možnost znamená, že mají sklony k megalomanii a pořádnou dávku narcismu, ta první, že morálně selhali. Jejich konfliktní povaha se pochopitelně zrcadlí i v osobním životě, častěji než normální odborníci na psychologii a wellbeing se ocitají ve střetu se zákonem. Mnohé z nich provází skandály, které je zobrazují v tom nejhorším světle. Například Tony Robbins, který sám sebe považuje za alfa samce, byl bývalými zaměstnanci a následovníky obviněn ze sexuálního obtěžování, nebo Bikram Choudhury, „autor“ (okopíroval to) bikram jógy, svoje žáky emočně týral, manipuloval a některé z nich znásilnil. A co teprve potom Andrew Tate, který prodává kurzy na zbohatnutí a balení žen? Ten bude s největší pravděpodobností uznán vinným z obchodování s lidským masem.

Rychle to nejde

Lidé, od kterých můžete čekat opravdovou pomoc, vám nikdy neslibují jednoduchou změnu života nebo rychlý úspěch. V posledním desetiletí se do této problematiky zapojilo mnoho akademiků, například Brene Brown a Dan Gilbert, kteří píší svépomocné knihy, založené na vědeckých studiích, ne na obvyklém schématu „uklízela jsem si ve skříni, když ke mně promluvil Bůh, a najednou jsem osvícená. Tady máte moji naprosto z fleku a bez rešerše napsanou knihu o tom, co byste měli a neměli dělat se svým životem“. Abyste se dostali ze svrabu, je potřeba úmorné snahy a nekonečného odhodlání, a stejně budete na cestě k lepším zítřkům postupovat hlavně po malých krůčcích. Trvá to dlouho a je na to potřeba hodně práce. Což je přesně to, co se vám self-help koučové snaží prodat – iluzi toho, že si část té práce můžete koupit. Ale ono to nejde, opravdu si to musíte všechno oddřít sami. Přeju hodně štěstí.