Když nás obelhává vlastní paměť. Naučte se rozpoznat falešné vzpomínky

Lidská paměť není dokonalá. Mozek neukládá informace a události vždy přesně a správně – aniž bychom si to uvědomovali. To přispívá ke vzniku falešných vzpomínek, které mohou působit stejně reálně jako ty skutečné. Studie ukazuje, že lidé dokážou správně identifikovat falešné vzpomínky jen asi v padesáti procentech případů. Jak falešné vzpomínky vznikají a jak je rozlišit od těch skutečných? Píše o tom server WikiHow.

Jak vznikají falešné vzpomínky?

Vzpomínky se během času mohou měnit – zejména když si je vybavujeme, což vede ke zkreslení paměti. K falešným vzpomínkám také mohou přispívat podněty druhých. Pokud se snažíte něco si vybavit a jiný člověk se vás na to ptá, je pravděpodobnější, že vaše vzpomínka nebude přesná. To platí zejména v případě, kdy vám dotyčný klade naváděcí nebo uzavřené otázky, jako například: „To auto bylo modré, že?“ To se stává například policistům při výsleších nebo soudcům během líčení, kdy žalobci kladou naváděcí otázky.

Pokud jste kreativní člověk se silnou představivostí, můžete mít více falešných vzpomínek než ostatní lidé. Je to proto, že jste schopni si do vymyšleného scénáře přidat emocionální aspekt, nebo dokonce smyslové detaily, díky čemuž vzpomínky působí realističtěji. Totéž platí u lidí, kteří mají tendenci hodně fantazírovat. Proto ani některé z vašich nejemotivnějších vzpomínek nemusí být skutečné. Pamatujte ale, že na tom není nic špatného, a nedovolte, aby obavy z falešných vzpomínek potlačily vaši kreativitu a fantazii.

Skutečné vzpomínky obsahují více detailů – zejména o tom, jak věci vypadají, jak je slyšíte, cítíte, jak chutnají nebo voní.

Je také pravděpodobnější, že si vytvoříte falešné vzpomínky v případě, že jste utrpěli trauma. Pokud trpíte depresí nebo posttraumatickou stresovou poruchou, je pravděpodobnější, že vaše vzpomínky budou nepřesné – zejména pokud jsou spojeny s emocionálními zážitky. Více falešných vzpomínek také mívají lidi s některými psychickými poruchami, jako je například hraniční porucha osobnosti.

A jak tedy rozeznat skutečnou vzpomínku od té falešné?

1) Hledejte důkazy

N ejlepší způsob jak zjistit, jestli je vaše vzpomínka skutečná, je vzít si na pomoc fotografie nebo video toho, na co se snažíte vzpomenout. Můžete se také podívat do deníku, nebo se poohlédnout po drobnostech či suvenýrech z dané události. Pokud si například vybavujete, že jste jako dítě chodili na pláž, ale nejste si jisti, zda je tato konkrétní vzpomínka skutečná nebo falešná, hledejte fotografie nebo věci, které jste si mohli přinést – například mušle.

2) Promluvte si se „svědky“

Promluvte si s lidmi, kteří se události účastnili nebo byli jejími svědky. Požádejte je, aby se s vámi podělili o svou verzi toho, co se stalo. Nepřerušujte je otázkami, protože ty by mohly ovlivnit jejich vzpomínky. Jakmile skončí s vyprávěním, porovnejte jejich vzpomínky s těmi vašimi. Věci, které si oba pamatujete, se pravděpodobně staly. Mějte ale na paměti, že žádná paměť není dokonalá, takže se nejedná o úplně spolehlivou strategii.

Pokud se snažíte něco si vybavit a jiný člověk se vás na to ptá, je pravděpodobnější, že vaše vzpomínka nebude přesná. To platí zejména v případě, kdy vám dotyčný klade naváděcí nebo uzavřené otázky, jako například: „To auto bylo modré, že?“

3) Zaměřte se na smysly

V ědci zjistili, že skutečné vzpomínky obsahují více detailů – zejména o tom, jak věci vypadají, jak je slyšíte, cítíte, jak chutnají nebo voní. Když se snažíte zjistit, zda je vaše vzpomínka skutečná, prozkoumejte, jak je podrobná. Pokud si například pamatujete podrobnosti své dětské výpravy na pouť, například že bylo jasno a horko, jak sladce chutnala a lepila cukrová vata, jaký byl výhled z vrcholu ruského kola a jak voněl popcorn, je pravděpodobné, že vaše vzpomínka je skutečná. Stejný princip platí i v případě, kdy vám o vzpomínce vypráví svědek události.

4) Jste si jistí?

Zamyslete se nad tím, nakolik jste si vzpomínkou jisti. Výzkumy ukazují, že pokud je vzpomínka falešná, může pro vás být obtížnější si na nějaký detail vzpomenout, nebo se ohledně její správnosti cítíte méně jistí.