Pátek Karla Křivana: Žádné zkratky na cestě k úspěchu neexistují

Byl jsem na vysoké škole na přednášce jednoho úspěšného českého podnikatele. Znám ho od jeho začátků v kanceláři v Sudetech. Dnes má výhled na Hradčany a tisíce zaměstnanců po celé Evropě. Posluchárna ekonomky na Žižkově byla plná a studentky a studenti poslouchali příběh o úspěchu, jakých bychom u nás potřebovali víc. Pak přišel čas na dotazy. Padly dva očekávané. Odpovědi na ně nebyly ale podle mě takové, jaké studenti očekávali. Vlastně ty odpovědi zpochybnily správnost oněch otázek.

První sada otázek se opravdu dala čekat. Jaké rady by studentům úspěšný byznysmen dal, aby dosáhli toho, co on. Tázající podle mě čekali fígle či technické postupy, kterak přeskočit konkurenci. On ale mluvil o vytrvalosti, trpělivosti a každodenní práci.

Vše je vlastně souvislý vývoj, trvalá práce, každodenní rozhodování, chyby, které vás zdrží, a správné kroky, které vás posunou dál.

A podobná odpověď zazněla i na otázku, jaké milníky, okamžiky v rozvoji firmy považuje onen úspěšný podnikatel za důležité. Samozřejmě, že je mohl vyjmenovat. První milion, první miliarda, první stovka zaměstnanců, první zahraniční úspěch nebo tak něco. Leč on znova zůstal u toho, že vše je vlastně souvislý vývoj, trvalá práce, každodenní rozhodování, chyby, které vás zdrží, a správné kroky, které vás posunou dál. „Zkratky neexistují,“ říká zkušený obchodník s akciemi v prvním filmu Wall Street. Což nechceme slyšet. Když nám je dvacet, tak proto, že úspěch chceme hned, a když nám je padesát, tak proto, že na úspěch nám dochází čas. Nelíbí se nám, že to skutečně trvalé a pevné je právě v kontinuitě a lpění na určitých zásadách, vůli a odhodlání.

Jak se dopracovat k vítězství

Máme rádi jedinečné okamžiky. Proto tak milujeme sport, kde se v jediné sekundě sen mění ve skutečnost, a zdá se, že jsme u něčeho významného, byť jen jako fanoušci. Samozřejmě, že branka ve finálovém zápase nebo uzavření úspěšného obchodu znamenají jasný předěl. Bez toho výjimečného okamžiku by se někdo nestal mistrem světa a jiný neposkočil mezi velmi bohaté lidi. Ta chvíle je ale jen plodem práce před ní.

Někdo trávil čas na tréninku, když kámoši šli do klubu, a jiný pracoval, i když vlastně už ani nemusel. Ty slastné okamžiky vítězství, které jsou pak v médiích a encyklopediích zapsány jako rozhodující, jsou jen výsledkem myšlení, přístupu a činů v předchozí době. Samozřejmě jen málokomu to vyjde, většina zůstane někde na půl nebo spíš na začátku cesty. A i každé finále má své poražené. Ale důvody té porážky nemusí být jen v do každé sekundy rozebíraném zápase či analyzovaném rozhodujícím postupu podnikatele. Důvody bývají ukryty někde v minulosti, v hlavě či srdci vítěze i poraženého.

Proč nedostatky nezmizely

Čteme o bitvách, které rozhodly dějiny, ale čínský stratég a myslitel Mistr Sun napsal v prozíravém Umění války, že „každá bitva je rozhodnutá, ještě než je vybojovaná“. Dlouho jsem této větě nerozuměl a nevěřil jí. Ona zavání fatalismem, osudem, že věci jsou dány dopředu. Tak to ale autor nemyslel. Naopak. Náš život z nás dělá vítěze nebo poražené, ne až ty chvíle, o kterých my si pak myslíme, že „to rozhodlo“. Ono je totiž pak jednodušší vymlouvat se na smůlu, počasí či zradu. Kdepak, to jen my jsme nebyli dostatečně silní, kreativní či připravení.

Mysleme na to i nyní, když mají mnozí pocit, že se cosi rozhodujícího stalo a že nastala změna. Nezapomínejme, že naše slabosti a nedostatky nezmizely. Budou tu stále s námi, pokud s tím něco neuděláme.