fbpx

Jednou jsou na bedrech a další týden se usídlí mezi lopatkami – a tak pořád dokola. Co znamenají bolesti, které neustále cestují po vašich zádech? A nechtějí vám přeci jen něco říct?

Zveřejněno: 6. 5. 2023

Na bolesti zad si stěžuje mnoho lidí. Do jisté míry je viníkem špatné sezení nebo nevhodné držení těla. Hodně toho ale dělá i psychika. Už dříve jsme si s předním českým fyzioterapeutem PhDr. Tomášem Rychnovským, Ph.D., povídali o tom, že psychika je mocná čarodějka a jak důležitá je práce s myslí v celkové úlevě od bolesti. Pro připomenutí – nahlédněte zde. Tentokrát jsem pro vás zjistila, co všechno dokáže způsobit i obava vaší mámy, která se do vás v dětství otiskla.  

Tomáši, blokády, které na čas zmizí a zase se objevují, jsou poměrně častým problémem. Co se za nimi může skrývat?

To může být spousta věcí. Všechna stažení a blokády jsou obrannými mechanismy těla. Jsou tam kvůli omezené možnosti se během dne hýbat, kvůli špatnému dýchání, kvůli smutku, strachu, který v sobě máme. Může za tím být skryto třeba odmítání všeho nového (zatvrzelost proti tomu, jako např. když dostaneme nepříjemnou zpětnou vazbu) i staré bolesti v mysli (klidně staré desítky let). Proto je pro mne jako pro lékaře důležité vždy vědět o pacientovi co nejvíc informací – o tom, jak se cítí, jak žije, co jej trápí. Často najdu původ jeho potíží už v jeho vyprávění, který se mi obvykle potvrdí dalším vyšetřením. Ale chci ještě na úvod říci. Ne všechny bolesti v těle souvisí s psychikou, je jich však hodně. Léčí se mnohdy léky, přitom by stačilo umět si s člověkem třeba i popovídat, navrhnout léčebný přístup k sobě... a to je opomíjené a lékaři na to většinou nemají čas. Na druhou stranu pacient nesmí být jen pasivní příjemce péče, ale musí mít zájem o práci na sobě. A rovněž chci říct, že psychosomatika v našem podání není výmluva na to, že bolest pacienta nelze léčit. Naopak, je to cesta, jak i zdánlivě neřešitelný tělesný problém řešit lze lehce...

Lidé jsou dneska orientovaní spíše na výkon. Neustálý stres jim moc nedovoluje vnímat své tělo, pocity, hlas duše a analyzovat si jednotlivé příčiny a důsledky.

To je pravda, je zajímavé, že když s klienty, kteří jsou orientovaní na ten výkon, mluvím, dostáváme se k tomu, že nežijí naplněný život. Často je to doprovázeno třeba tím, že si bez kteréhokoliv výkonu lidsky nevěří, a právě proto se snaží si to vnitřně tím výkonem kompenzovat. A to je ničí.

Takže se dá říct, že lidé vysoce postavení ve vrcholném managementu si výkonem kompenzují svou nedostačující sebelásku a sebedůvěru?

To nemusí být jen lidé ve vrcholném managementu, ale třeba i sportovci – ti se také orientují na podávání výkonu a přitom jsou často v hloubi duše smutní a nespokojení. Nebylo by ale korektní to takto jednoduše klasifikovat. Každý člověk je individuální, a proto je individuální i náš přístup k pacientům. I když se naše léčba opírá o stejné tělesné i duševní principy. Učíme je na našich kurzech, kdo je pochopí, žije se mu snadněji.

shutterstock 562206250

Proč myslíte, že spousta úspěšných lidí, kteří mají všechno – ať už to jsou ti sportovci nebo manageři, to je jedno – nežije naplněný život?

Vše v lidském životě by mělo mít nějaký řád. Štěstí a naplnění lidí se nevytvoří jen díky vysoké mzdě, sociálnímu statusu nebo silným autem či luxusem nebo sbíráním umění. Naplnění života spočívá ve vztahu k sobě a k jiným. Proto je třeba děti učit, že život je o těchto vztazích. Resp. děti to ví a my jim to trochu předěláme... Proto na děti musíme mít čas. A úspěšní lidé? Protože ta jejich spokojenost, pokud je založená pouze na medaili a jiných úspěších či ziscích firmy, nemá nic společného s podstatou lidského štěstí. Když si vezmete, že vaše mysl je software, který musí zpracovávat tisíce informací, hrozí, že se zahltí a zapomene na to podstatné. A buď si to člověk uvědomí a chce s tím něco dělat, to je ten lepší případ, nebo se to v něm prohlubuje s rizikem, že obtíží a bolestí v těle, neshod v partnerství aj. bude přibývat. A ta mysl je pak může promítat třeba do stěhovavých bolestí nebo jiných tělesných projevů.

Dost se mezi svými známými setkávám s tím, že si na stěhovavé bloky stěžují, a přesto se nejedná o výkonné ředitele nebo vrcholové sportovce, jsou to třeba mámy na mateřské…

Pak je může tížit například strach –  bojí se třeba o děti, o to, že se jim něco stane, nebo o to, jestli vyjdou s penězi. Důvodů je celá řádka a každý si je musí v sobě najít a pracovat s nimi. Často jsou strachy neracionální, jen zvyk mysli nějak přemýšlet. A co dělá tělo ve strachu? Změní se dechový stereotyp, který diametrálně rozladí svalovou koordinaci v celém těle. Spasmy samozřejmě mohou například po zádech různě cestovat, nebo se mohou přesídlit do břicha. Bolesti břicha zase souvisí s psychickým stresem, který strach může vyvolávat.

Jak moc si ale člověk dokáže sám zhodnotit, kdy je ten jeho strach v pořádku. Vždyť – každá máma se bojí o své dítě.

To jo a je to v pořádku právě do té míry, dokud ten strach není takto svazující. Ve chvíli, kdy dochází k atakům paniky ve smyslu, že člověk už dopředu například předvídá katastrofické scénáře nebo vnímá negativní tělesné pocity, je nejvyšší čas s tím něco dělat a začít pracovat se svou myslí.

Ony mají tyto strachy totiž zesilující tendenci, takže s věkem se zdravotní stav zhoršuje, bolesti budou čím dál silnější, navíc pokud jde o maminky, tak se může stát, že tento strach přenesou i na své děti. Ale podstata je samozřejmě v tom, aby žena měla celkově pro své rodičovství klidné zázemí. Na tom se podílí spousta faktorů a to je na jiné téma a delší povídání.

shutterstock 347439827

Takže je to potom takové rodinné dědictví?

No ono je to trochu jinak. Genetika dětem něco samozřejmě předá, ale rozhodně ne strach. V krátkosti –  když se miminko narodí, tak nezná strach dřív, než se něco děje. Maximálně se může leknout, když třeba zaštěká pes, nebo uslyší jiný neznámý zvuk, ale jinak se neumí bát. A všechno je to jen o tom, jak na něj budou působit a komunikovat s ním lidé kolem. Pak se buď strach v človíčku nastartuje a postupně usídlí, nebo ne.  

A tak mně a čtenářům Flowee poraďte na závěr, jak s tímto strachem bojovat?

Na našich kurzech mluvíme o technikách detailně. Řeknu příklad. Přišel ke mně pacient a mj. jsme se dostali na téma stresu. Věděl, že jej má a že jej má z práce. Říkal mi, že prostě povinnosti v práci přináší stres a napětí. Rozhovorem jsme se dostali k tomu, že ten pravý důvod jeho stresu je strach ze selhání, z toho, aby (někoho) nezklamal. To je tedy ono. První věc je schopnost si uvědomit pravý důvod ke stresu. A takových případů je celá řádka. A řešení? Není vždy rychlé. Za pocitem selhání či zklamání se schovává celá řádka pocitů či vjemů z celého života, dětství. A ty se musí komplexně řešit jeden při druhém.  V první fázi je možné najít všechny myšlenky, které pro nás nejsou úplně příjemné.  A napsat si je jako příběh o sobě. Pak s tím budeme pracovat dál...

Související…

Lidé přestali poslouchat svůj vnitřní hlas. Proto jejich tělo bolí, říká fyzioterapeut Tomáš Rychnovský
Jana Tobrmanová Čiháková

foto: Tomáš Rychnovský, Shutterstock, zdroj: http://tomasrychnovsky.cz/

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...