fbpx

Zveřejněno: 25. 4. 2017

V každé druhé české domácnosti žije alespoň jeden pes a v každém domě či bytě najdete obvykle desítky knih. Síť veřejných knihoven u nás patří mezi vůbec nejhustší na světě. V oblibě psů i knih patříme dlouhodobě v globálním měřítku tedy k absolutní špičce. Za krmení pro pejsky utratíme ročně zhruba stejně jako za potravu pro naši duši, celých osm miliard korun.

Obavy, že s rozšířením digitálních technologií zájem o čtyřnohé společníky poklesne, se nenaplnily. Stejně tak si svoji neochvějnou pozici udržuje klasická tištěná kniha – ročně spatří světlo světa osmnáct tisíc nových titulů. Společnosti živého zvířecího kamaráda nebo skutečné papírové knihy se prostě žádný virtuální zážitek nevyrovná.

pes shutterstock 542902378

Češi jsou ve světě jedni z největších milovníků psů i knih.

Dokonalé spojení  

Nechat pejska vesele dovádět na trávě a přitom se začíst do pěkné knihy je jeden způsob, jak propojit svou lásku ke zvířatům i knihám. Další možností je začíst se do knihy s psí tematikou. Každý si vybaví klasické tituly jako je Dášeňka čili život štěněte, Bella a Sebastián nebo Volání divočiny. Nově se k nim zařadil román Pes Jejího Veličenstva.

Půvabný příběh štěněte corgiho nedávno vyšel v nakladatelství Synergie. Autorem je David Michie, proslulý půvabnou knižní sérií Dalajlamova kočka. Jeho nová kniha se čte neméně lehce, je poučná i zábavná. Vypráví příběh psíka, který byl svými majiteli kvůli převislému uchu odsouzen k záhubě. Nakonec se řízením osudu dostane až do královského paláce. Po boku britské královny, její rodiny a svých čtyřnohých přátel se mladý Nelson učí o životě a svém místě ve světě. Stejně tak se stále více dozvídá o odvěkém sepjetí psa a člověka, jako když s královnou na jedné akci sleduje dovednosti ovčáckých psů.

corgi shutterstock 574419088

,,Nikdo z nás si neuvědomuje, jak je život cenný," říká zkušený corgi Winston mladému Nelsonovi v knize.

,,Život je nestálý, milý chlapče..."

„Přišlo mi, že je docela inspirativní dívat se, jak psi a lidé dohromady skvěle spolupracují,“ čteme v knize, která je celá psána netradičně z pohledu psa. „Jak je mezi nimi neviditelné, ale silné pouto, jak dál pokračuje tradice společné práce, která nás provází odnepaměti." Velkým učitelem se mladému Nelsonovi stává zejména zkušený corgi Winston, který mu předává nabytou životní moudrost a učí ho vychutnávat si život okamžik po okamžiku.

„Jsem hodně rád za maličkosti. Radost ti dělají takové drobnosti, jako je jarní ráno nebo oheň v krbu. Protože ty maličkosti jsou vlastně úžasně velké věci, když nevíš, jak dlouho si je ještě budeš moct užívat.“
„Ale jaro přece máme každý rok, ne?" ptal jsem se naivně. „A v krbu tu hoří oheň každý večer.“
„Možná,“ odpověděl Winston beze stopy odsuzování. „Ale víme určitě, že se příští jaro budeme zas prohánět po loukách? Nebo máme jistotu, že se zítra večer zas budeme rozvalovat u ohně? Život je nestálý, milý chlapče. Nic netrvá věčně. A nikdo z nás si neuvědomuje, jak je cenný...“

Co je vám milejší? 

Vychutnávat si život včetně každodenních maličkostí platí stejně dobře pro psy jako pro jejich pány. Pejskové to dovedou zcela přirozeně, my se to někdy musíme znovu učit ― z krásných inspirativních knih i z hlubokých psích očí. Co je vám bližší? Vyberte si. Potěšit umí milý psí společník stejně jako hezká kniha. Obojím naše země oplývá vrchovatou měrou.

Čtěte také:

 

Proč nás zvířecí utrpení bolí víc, než to lidské?  

Mazlení se psem léčí, říká zakladatelka canisterapie 

Designérem svého života: Hlavní myšlenky světového bestselleru 

foto: Shutterstock, zdroj: David Michie: Pes jejího Veličenstva

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...