Michal Čagánek

Tanečnice Raduca Vojáčková používá krásnou větu: Kdo má tělo, je tanečník. Skutečně krásné zjištění. Mám tělo, proč bych ho nevyužil k tanci? Podobně mě zaujalo následující sdělení: Naše tělo je nejmenším rozměrem Vesmíru a Vesmír je největším rozměrem našeho těla. Další hezká myšlenka.

Kdo z nás si nikdy nepohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se na něho usmálo štěstí a on vyhrál ve Sportce hlavní cenu nebo našel poklad, který by mu zajistil hojnost po zbytek života. Představa rychlého zbohatnutí je velmi lákavá, otázkou zůstává, proč chtít stále víc. Zajistí nám snad...

Někdo nesnese svoji matku, jiný tchyni. Ten nemusí svého šéfa, tomu zase lezou na nervy politici. Alespoň jeden pitomec, který nás dokáže rozpálit doběla, se najde v každé rodině i firmě. Jsou jich plná média, narážíme do nich v přeplněných ulicích měst, troubíme na ně na křižovatkách,...

Pampeliška. Nenápadná zelená rostlina, krásný jasně žlutý květ. V létě je můžeme ve velkém množství vidět zářit ze všech stran, nejen z travnatých ploch. Stejně dobře se ale dokážou uchytit v kamenitých zdech, okolo mříží kanálů, podél silnic a chodníků.

Není nad to mít někoho rád. Mít svoji blízkou duši, o kterou je možné se opřít v těžkých chvílích. Se kterou můžeme sdílet své radosti i obavy, beze strachu z nepochopení. Kolik lidí pojme naše srdce? Počítejte dobře.

Dlouho mi trvalo pochopit, že mi svět nic nedluží. Tendence mysli hledat překážky „tam venku“ je silná. Roky výchovy a vzdělávání, četná očekávání rodičů a dalších lidí v našem okolí, tlak společnosti a médií, to všechno v nás zanechává znatelné stopy.

Nepovažuji se za odborníka na cokoliv. Práci, kterou dělám, ale nelze naučit. Jako všechny činnosti, které počítají s tvůrčím přístupem, je zahalena tajemstvím. Někdy jsem mu dál, jindy blíž. Nejblíže jsem mu ve chvílích, kdy zapomenu na sebe sama. Nejdál, když se domnívám, že někým jsem.

Uchváceni mediální smrští snadno podlehneme dojmu, že svět je zlý, plný konfliktů a násilí. Skutečnost je naštěstí mnohem barevnější a radostnější. „Neznepokojuje mě beztvaré bláto, pokud skrývá obilné zrno,“ vyslovil před lety Antoine de Saint-Exupéry. O nutnosti prodrat se bahnem života a...

Kdo z nás nikdy nebyl malý kluk nebo holka. Kdo z nás nesnil o tom, že vyroste a bude velký – sportovec nebo herec, modelka nebo zpěvačka. Všechno by šlo hladce, kdyby záleželo čistě na nás, na našem talentu a úsilí. Na semaforu života však nesvítí vždy jen zelené světlo. Překážky na naší cestě...

Slíbil jsem si, že nebudu přemýšlet o jiných světech. Člověk by musel zblbnout ze všech těch světelných bytostí, andělů strážných, minulých a jiných životů, mystických vizí a snů o lepším příštím.

Veršovalo mi to už od nejútlejšího dětství. „Míšo, ty budeš básník,“ říkaly mi paní učitelky v mateřské škole. A tak se skutečně stalo. Básní jsem napsal skutečně hodně a publikoval je prostřednictvím desítky básnických sbírek. Nepíšu však jenom básně. Jak šly roky, prošel jsem mnoha povoláními a...

Jill Bolte Taylorová je vědkyně zabývající se výzkumem lidského mozku. Z jejího výzkumu vyplývá, že veškeré emoce trvají od chvíle, kdy vzplanou, do okamžiku, kdy dozní, pouhých devadesát vteřin. Měli byste tedy od teď brečet už jen tento vymezený čas, nebo jak to vlastně je?

Komu by nevadilo chrápání, ne naše vlastní, ale toho druhého, toho zlého, bezohledného, který chrápe v naší přítomnosti a ruší naše sny. V noci se má spát a ne chrápat. Hotovo.

Také vám někdy svět připadá jako totální blázinec? Všechen ten neklid a nervozita vířící kolem. Jestliže máte sklony podléhat díky tomu depresi, zvolněte a zamyslete se...

V každé druhé české domácnosti žije alespoň jeden pes a v každém domě či bytě najdete obvykle desítky knih. Síť veřejných knihoven u nás patří mezi vůbec nejhustší na světě. V oblibě psů i knih patříme dlouhodobě v globálním měřítku tedy k absolutní špičce. Za krmení pro pejsky utratíme ročně...

Utváříte si svůj život sami? Jestli je vaše odpověď ano, jste si tím skutečně jistí? Realitu většiny z nás vytvářejí naše připoutání – k věcem, názorům a především k našim myšlenkám.

Začalo to v Kavárně POTMĚ, speciální kavárně, ve které obsluhují nevidomí číšníci v absolutní tmě. Na tu jsem se nejvíc těšil. Víc než na občerstvení a společnost přátel, se kterými jsem se do kavárny vypravil.

Název tohoto článku se může zdát na hlavu postavený. Stres nás přece od zdraví odvádí a ne naopak, to je vědecky ověřený fakt. Faktem ovšem také zůstává, že aby se většina z nás o zdraví začala skutečně zajímat, musí být svým způsobem přitlačena ke zdi. Obrazně a někdy také doslova. A to umí stres...

Existuje jedna kniha. Nikdy jsem ji nečetl. Dokonce ani nevím, kdo ji napsal. Přesto silně ovlivnila můj život. Před lety mi v knihkupectví padl zrak na obálku knihy. Stálo na ní: Udělej, naučíš se potom. Ta myšlenka mě zasáhla. Udělej… Naučíš se…

Spisovatel, hudebník, básník, bloger Vyrostl jsem na Moravském Slovácku, druhým domovem je pro mě Praha. Pracoval jsem jako policista i učitel v mateřské škole, prodával jsem knihy i biopotraviny. Ať už jsem dělal cokoliv, vždy mi bylo nablízku umění. Tvoření je můj život. Psát inspirující písně ,...