Kalendárium: Dnes je den povědomí o PTSD. Mnoho lidí netuší, že jím trpí

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) má hluboký dopad na životy těch, kteří jí trpí. Samotné statistiky jsou ohromující, ale nemusí říkat celou pravdu. Podle organizace PTSD United trpí posttraumatickou stresovou poruchou 20 % dospělých Američanů, kteří traumatickou událost zažili. Údaje pro Česko známy nejsou.

Posttraumatická stresová porucha neboli PTSD (zkratka pochází z anglického výrazu posttraumatic stress disorder) se může vyskytnout po situacích mimořádného ohrožení (např. válka, teroristické útoky, těžké úrazy, násilí) nebo po změnách katastrofického rozsahu (např. přírodní katastrofy), popisuje Národní zdravotnický informační portál. Dříve se tento stav přisuzoval pouze navrátivším se válečným veteránům, ale stále častěji je diagnostikován právě u těch, kteří zažili jinou traumatickou událost.

Tyto události způsobí těžké rozrušení u (téměř) každého člověka. Intenzivní reakce se mohou vyskytnout přímo během traumatu nebo bezprostředně po něm. Patří k nim pocit, že je člověk sám, věci kolem něj nebo jeho zážitky nejsou reálné (derealizace), dále pocit, že člověk není sám sebou (depersonalizace) a také změna vnímání a prožívání času.

Posttraumatický růst je založen na myšlence, že mnoho lidí se nejen zotavuje z událostí, které jim otřásly životem, ale také zažívá proměnu směrem k dobrému. Výzkum jakoby potvrzoval Nietzscheho aforismus, že „co tě nezabije, to tě posílí“.

Podle webu Elevated Psychiatry mnoho lidí tímto syndromem trpí, ale ani si to neuvědomují. Třeba si nemyslí, že by bylo jejich trauma tak vážné, nebo ho vytěsnili či si ho ani nepamatují z důvodu nízkého věku.

Mezi nejčastější příznaky probíhající PTSD mohou patřit problémy se spánkem, neustálé objevování se a prožívání vzpomínek na traumatickou událost (takzvané flashbacky), úzkost nebo nervozita, či vyhýbání se věcem nebo lidem, kteří traumatickou událost připomínají.

Tyto příznaky mohou časem vymizet. Pokud se tak však nestane, je vyhledání léčby nejen doporučováno, ale pro mnoho lidí trpících posttraumatickou stresovou poruchou je i vyloženě nutné.

Po traumatu rozkvět

Výzkum v této oblasti byl tradičně orientován na negativní důsledky traumatu, na rozvoj psychopatologie. Zhruba od počátku nového milénia však došlo ke změnám paradigmatu a pozornost odborníků se přesunula od nemoci směrem k zotavení. Stále více prací nyní pojednává také o pozitivních následcích traumatu, o tzv. posttraumatickém růstu.

Posttraumatický růst je založen na myšlence, že mnoho lidí se nejen zotavuje z událostí, které jim otřásly životem, ale také zažívá proměnu směrem k dobrému. Výzkum jakoby potvrzoval Nietzscheho aforismus, že „co tě nezabije, to tě posílí“.

Mnoho osob s PTSD nikdy nevyhledá léčbu. Často se jednoduše obávají nálepek, které jsou s nemocí spojeny. S podporou a pochopením však můžeme všichni lépe porozumět příznakům a poskytnout lepší péči.

Negativní zkušenosti mohou být podnětem k pozitivním změnám, včetně nalezení osobní síly, objevení nových možností, zlepšení vztahů, většího cenění si života a duchovního růstu. Vidíme to u lidí, kteří prožili válku, přírodní katastrofy, ztrátu blízké osoby, ztrátu zaměstnání a ekonomický stres, vážné nemoci a zranění.

V médiích se o posttraumatickém růstu a jeho nekonečném potenciálu psalo hojně, nic ale není černobílé. Jak upozorňuje profesor psychologie Eranda Jayawickreme v článku pro BBC. „V některých případech může být tato teorie o potenciálu růstu utlačující,“ říká. „Vytváří očekávání, že se nejen musím zotavit z toho, co se mi stalo, ale zřejmě se mám stát lepším než kdykoli předtím.“ A tento tlak by podle něj mohl u některých jedinců vést k horším výsledkům v oblasti duševního zdraví.

Co dnešní den znamená?

Cílem dnešní akce je nejen zvýšit povědomí veřejnosti, ale také vzdělávat a odstraňovat stigma spojené s PTSD. Mnoho osob s PTSD totiž nikdy nevyhledá léčbu. Často se jednoduše obávají nálepek, které jsou s nemocí spojeny. S podporou a pochopením však můžeme všichni lépe porozumět příznakům a poskytnout lepší péči.

Pokud chcete pomoci, oslovte někoho, koho znáte a kdo se potýká s PTSD. Dejte jim najevo, že vám na nich záleží a že jim můžete pomoci. Více informací o PTSD poskytuje třeba organizace Nevypusť duši.