Onemocnění spojená s elektromagnetickými vlnami nebyla nikdy prokázána. Vznikají spíš proto, že se o těchto nemocích mluví

Přečteno 3476x

V 50. letech minulého století bylo kvůli vysílání rozhlasu v provozu jen několik vysílačů s vysokým výkonem. Jejich počet v posledních několika desetiletích vzrostl desetitisíckrát. Musíme ale uznat, že jejich výkon klesl. Jenže k vysílačům musíme připočítat další zařízení, která nás obklopují v domácnostech i na každém kroku po ulici. Jak moc nás elektromagnetické pole ovlivňuje a co znamená pro naše zdraví?

Související…

Sahara se připravuje na elektromobilní revoluciMobily jsou nástroje, nedělejme z nich zlatá telataMobilů je moc a zabíjejí planetu, každé dva roky chceme nový

Už před třiceti lety si začali lidé především ve Skandinávii stěžovat na potíže, které označujeme jako elektromagnetická hypersenzibilita, zkráceně EHS. Podle subjektivních pocitů mají postižení docela běžné potíže, jako jsou bolesti hlavy, nespavost, celková slabost či poruchy paměti a soustředění. Pacienti, u nichž ale vliv EHS nebyl nikdy prokázán, mají navíc problémy se zrakem či různé vyrážky a další kožní onemocnění. Čas od času se výskyt těchto potíží epidemicky zvyšuje – většinou ale jen v souvislosti s probíráním této tématiky v médiích.

Něco málo vědy

O škodlivosti ionizujícího záření ví či by mělo vědět každé malé dítě. Patří sem především rentgenové záření a záření gama. Jiné je to se zářením neionizujícím. Jaká je situace u nás a lze se obtížím vyhnout třeba útěkem z měst do nedotčené přírody?

Elektromagnetické pole vyzařuje každé zapnuté elektrické zařízení, které spotřebovává elektrickou energii.

Elektromagnetické pole (EMP) je výsledkem působení elektrické a magnetické síly v prostoru. Pro ty, kteří se s touto zkratkovitou definicí nespokojí, můžeme doporučit studium speciální teorie relativity, protože vše je daleko složitější, než se na první pohled může zdát. To ovšem neznamená, že o tomto fyzikálním poli obecně nic nevíme.

Dovedeme ho spolehlivě definovat hned šesti číselnými hodnotami (například intenzita elektrického pole, vlnová délka, hustota zářivého toku apod.). Elektromagnetické pole vyzařuje každé zapnuté elektrické zařízení, které spotřebovává elektrickou energii, a jeho intenzita a frekvence se liší podle principu, na kterém pracuje. Existuje široká paleta zdrojů – od slunečního světla přes mikrovlnky a mobily až po fény či obyčejné rozvody elektrické energie. Pro působení EMP na okolí se vžil populární, odborně však neakceptovaný termín elektrosmog, správněji elektromagnetické znečištění životního prostředí.

Citlivější než člověk

Pokud bychom se chtěli vyhnout vlivu EMP, a přitom se nevzdávat civilizace, budeme to mít těžké. Můžeme žít daleko od moderních vymožeností, a to, jestli opravdu trpíme elektromagnetickou hypersenzibilitou, zjistíme při první silnější sluneční erupci. S tou hypersenzibilitou to ale není vůbec jednoznačné. Intenzivnímu výzkumu vlivu EMP na člověka se věnuje řada vědeckých i pseudovědeckých organizací už od konce minulého století, přesto se však nepodařilo najít příčinný vztah mezi ním a proklamovanými příznaky EHS.

Například Světová zdravotnická organizace (WHO) systematicky sleduje a zpracovává vědecký výzkum na toto téma. Stejně tak je hodnotí Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP). Závěry zatím obavy rozptylují. Podle WHO jsou normy v této oblasti nastaveny hluboce pod bezpečnostní limity. Dokonce sami výrobci takových přístrojů dbají na to, aby hodnoty záření byly ještě nižší, než stanoví normy zdravotníků.

Musíme připustit, že elektronika je v této oblasti daleko citlivější než náš organismus.

Vysvětlení je zcela jednoduché – nemohou si dovolit uvést do provozu cokoli, co by svým vyzařováním rušilo přístroje jiné. A musíme připustit, že elektronika je v této oblasti daleko citlivější než náš organismus.

Je to jen fobie?

Závěr, ke kterému tak v současnosti nutně musíme dojít, je ten, že elektromagnetickou hypersenzibilitu můžeme počítat k nemocem psychogenním, tedy mezi tzv. idiopatické (idiopatický – samostatně vzniklý, vzniklý z neznámé příčiny) environmentální intolerance. Tohle ovšem někomu, kdo příznaky EHS prokazatelně trpí, těžko pomůže a léčba je zcela na místě.

Příčinu je ale nutné hledat jinde, a to mezi fobiemi, konkrétně v úzkostném stavu a strachu z vlivu elektromagnetického pole. Už jsme zde psali o tom, že k pochopení jakéhokoli vlivu EMP je potřeba odborných znalostí. Nekorigované zmínky o tom, že při používání mobilního telefonu se může někomu začít "vařit" hlava, připomínají povídku amerického humoristy Jamese Thurbera, v níž jeho maminka pobíhá po domě a do prázdných objímek šroubuje žárovky, aby z nich nevytékala elektřina, která by dům zaplavila.

Významný podíl na vzniku choroby mají média a různá nátlaková sdružení.

Ano, škodlivé účinky mobilů nebyly nikdy vyvráceny, ale je snad jasné, že pregnantní důkaz neexistence nějakého jevu je v zásadě nemožný. Choroby psychogenního původu jsou ty, kdy se u osob, které jsou vystaveny stresující propagandě a které se domnívají, že jsou vystaveny stálému a "nebezpečnému" vlivu elektromagnetických polí, vyvíjí nejprve neurčité subjektivní potíže a posléze typická EHS.

Významný podíl na vzniku choroby mají média a různá nátlaková sdružení. Těm v lecčem podléhají i politici. I minulá česká vláda vydala Nařízení o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Změť různých vzorečků a grafů však nikomu nepomůže. Terapeuticky účinná může být jen kognitivně-behaviorální terapie, při níž odborník vysvětlí skutečný efekt domněle rizikového faktoru a povede klienta, aby k řešení svých problémů přistupoval aktivně. Tedy aby přemýšlel.

foto: Shutterstock, zdroj: ICNIRP

Ivan Verner

Ivan Verner

Neúnavný, ale někdy svou neúnavností až únavný populizátor vědy a techniky.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.