fbpx

Zveřejněno: 29. 9. 2017

Sociální izolace nepřináší jen úzkost a depresi. Podle aktuálních výzkumů může způsobovat i zákeřné nemoci těla a výrazně zkrátit život. Na základě nové studie se navíc v posledních několika letech lidé cítí osaměleji než kdy dřív. Fyzické a psychické následky samoty tedy mohou brzy znamenat větší zdravotní hrozbu než epidemie obezity.

Myšlenka, že nedostatek sociálních vazeb může vést k horšímu zdravotnímu stavu, není nová. Výzkum předložený na výroční konferenci Americké psychologické asociace provedl dvě metaanalýzy předchozích 218 studií, které se tímto jevem zabývaly. Již sám počet studií svědčí o vážnosti celé situace.

Obezita jako přímý důsledek života v osamění

První metaanalýza se zabývala výsledky předchozích studií, které se týkaly více než 300 000 lidí. Bylo zjištěno, že lidé s vyššími společenskými interakcemi snížili své riziko úmrtí přibližně o 50 %. Druhá revidovaná data z minulých výzkumů prováděných na více než 3,4 milionech lidí dospěla k závěru, že život v osamění zvyšuje riziko předčasného úmrtí mnohem více než obezita. Ta je mimochodem jedním z důsledků života v sociální izolaci. Je totiž známo, že někteří lidé se přejídají, když jsou nešťastní. A osamělost bezesporu důvodem k neštěstí je. Není proto divu, že narůstá počet osamělých a obézních jedinců. Tyto dvě charakteristiky dnešní společnosti jdou spolu tedy ruku v ruce.

„Existují důkazy svědčící o tom, že sociální izolace a osamělost výrazně zvyšují riziko předčasného úmrtí. Míra tohoto rizika přitom výrazně převyšuje míru mnoha předních zdravotních indikátorů,“ uvedla v tiskové zprávě Julianne Holt-Lunstadová, PhD, profesorka psychologie na Brigham Young University a hlavní autorka studie.

stress eating giphy

Osamělost je jako hlad

„Zjistit, že se nemůžete spojit s ostatními, nikdy není příjemné. Jedná se ale o nevyhnutelnou lidskou zkušenost,“ tvrdí MUDr. Igor Galynker, předseda pro výzkum v oddělení psychiatrie na Mount Sinai Beth Israel v New Yorku. Jak už jsme řekli výše – všichni se prostě občas cítíme osaměle. Někteří se s tím ale vyrovnávají hůře než jiní. „Socializace aktivuje schopnost řeči a reakce na ni je psychicky obohacující. Nepřítomnost takových prostředků vytváří rozpoložení podobné hladovění,“ vysvětluje doktor Galynker. Stejně jako můžeme hladovět po jídle, můžete tedy lačnit i po společnosti.

Je to o hlavě

Existuje řada faktorů, které ovlivňují, jak často nebo jak hluboce člověk prožívá osamělost. Depresivní a úzkostliví jedinci se pravděpodobně budou cítit izolovaní v mnohem větší míře než psychicky vyrovnaná individualita. Podle doktora Galynkera je totiž osamělost především stavem mysli. Podle toho bude šťastná osoba s pěti společenskými interakcemi denně spokojená, naproti tomu depresivní člověk se stejným denním počtem interakcí si může připadat odloučený od ostatních.

I dědičnost se počítá

„Tendence k prožívání osamělosti jsou do určité míry i dědičné,“ říká doktor Galynker. Velkou roli ale hraje i životní prostředí. Podle doktora Galynkera mají lidé v USA tendence vyzdvihovat individualismus mnohem více, než je to zvykem v jiných částech světa. Takový způsob myšlení rozděluje kulturní život skupin na tisíce, miliony malinkých jednotek, které k sobě ztrácejí cestu. Zatímco jiné kultury uznávají široké rodiny a tráví celý svůj život obklopeny dětmi a vnoučaty, moderní člověk snižuje hodnotu sociální interakce. „Což nevyhnutelně vede k tomu, že lidé spolu vzájemně přestávají komunikovat,“ dodává doktor Galynker.

deprese samota giphy

Blízkost po síti nás od sebe oddaluje

Na procesu rozpadání se společnosti se významně podílí i sociální média. Zatímco se ukázalo, že starým lidem komunikace prostřednictvím internetu prospívá, přirozeným samotářům nahrávají sociální média do noty a tlačí je ještě hloub do jejich inklinace k osamění. „Internet dnes v mnoha případech nahrazuje elementární lidský kontakt, a není proto žádným překvapením, že časem může vyprodukovat i závislost,“ říká doktor Galynker.

Kdy je tedy samota věcí přirozenosti?

„Pokud si připadáte osamělí a oslovíte lidi, abyste se tak necítili, je to normální. Pokud se ale cítíte sami, i když jste ve společnosti, měli byste kontaktovat odborníka, abyste zjistili, zda se za tím neskrývá něco vážnějšího,“ radí doktor Galynker. Stále platí, že nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s osamělostí, je požádat o pomoc a podporu. Lidé, kteří jsou ale skutečně sami, s tím mají problém. V takovém případě je potřeba prolomit bariéru a začít. „Jakmile se to jednou povede a vy promluvíte, budete se cítit méně odmítaní a je pravděpodobné, že do budoucna se váš stav bude jen zlepšovat,“ vysvětluje doktor Galynker.

foto: Shutterstock, zdroj: American Psychological Association

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...