Ve stejné zahradě sedí čtyři lidé. Tři odcházejí domů bez jediného štípance. Čtvrtý si jich cestou počítá desítky. Náhoda? Vůbec ne. Komáři si své oběti vybírají překvapivě pečlivě. A rozhoduje především chemie našeho těla.
Komár vás ucítí dřív, než vy ho uslyšíte
Podle profesorky lékařské entomologie Heather Fergusonové může ve skupině čtyř lidí jeden člověk přitahovat až 90 procent všech komárů. Samičky, které jako jediné sají krev, se při výběru hostitele řídí několika signály. Prvním je oxid uhličitý (CO₂), který vydechujeme. Ten dokážou zachytit už ze vzdálenosti kolem deseti metrů a slouží jim jako vodítko k nalezení ideální oběti.
Čím více CO₂ člověk produkuje, tím je pro komáry lákavější. Proto častěji napadají dospělé než děti. Větší zájem mají také o lidi, kteří zrovna sportovali, osoby s větší tělesnou hmotností nebo těhotné ženy, které jsou podle studií pro komáry přibližně dvakrát přitažlivější, protože během těhotenství více dýchají, a tak produkují i více oxidu uhličitého. Mají také o něco vyšší tělesnou teplotu.
Nejsladší krev neexistuje. Komáři si vybírají podle chemického podpisu našeho těla.
Jakmile se komár přiblíží, začnou rozhodovat další signály – tělesné teplo, vlhkost a především vůně naší pokožky. A právě tady padá jeden z nejrozšířenějších mýtů. Neexistují totiž důkazy, že by komáry přitahovala „sladká krev“. Ve skutečnosti krev před bodnutím vůbec neochutnávají. To, co je zajímá, je jedinečný chemický podpis každého člověka.
Váš pach je téměř jako otisk prstu
Výzkumníci z Rockefellerovy univerzity zkoumali tělesný pach 64 dobrovolníků pomocí nylonových návleků, které na sobě několik hodin nosili. Když pak komárům nabídli jednotlivé vzorky, ukázalo se, že mají velmi jasné preference. Nejatraktivnější člověk byl pro komáry stokrát přitažlivější než ten nejméně atraktivní.
Ještě zajímavější bylo další zjištění. Po několika letech se experiment opakoval a pořadí dobrovolníků se téměř nezměnilo. Jinými slovy – pokud jste dnes pro komáry magnet, pravděpodobně jím budete i za několik let. Naše přitažlivost je totiž z velké části geneticky podmíněná.
Potvrzují to i studie na dvojčatech. Jednovaječná dvojčata přitahovala komáry téměř stejně, zatímco u dvojvaječných byly rozdíly mnohem větší. Zdá se tedy, že schopnost „lákat“ komáry se do určité míry dědí.
Dojem, že vás komáři štípou více než ostatní, zároveň nemusí být vždy způsoben tím, že vás skutečně častěji napadají. Někteří lidé totiž reagují na štípnutí mnohem výrazněji – vytvoří se jim velké svědivé pupeny, které přetrvávají několik dní, nebo dokonce týdnů. Jiní mají jen drobnou červenou tečku, které si sotva všimnou. Rozdíl tedy může být nejen v počtu štípanců, ale i v tom, jak na ně náš imunitní systém reaguje.
