Představte si, že vám v hlavě nepřetržitě píská, hučí nebo zvoní tak, že stěží slyšíte, co vám druhý člověk říká, a nemůžete ani pracovat. Takhle trpíte celých dvacet let, než přijde nečekaná úleva. Právě tak popisuje svůj příběh britský terapeut a autor Julian Cowan Hill, který dnes patří mezi nejznámější popularizátory nefarmakologických přístupů k tinnitu – nepříjemnému vnímání zvuku bez vnějšího zdroje.
Dvacet let pekla
Hill uvádí, že první projevy tinnitu se u něj objevily už v šestnácti letech kvůli stresu. Tehdy studoval Univerzitu v St Andrews a pak řadu let pracoval v různých zemích jako učitel jazyků. Jeho stav se postupně zhoršoval, až kolem třicátého roku byl tinnitus natolik silný, že Julian neslyšel telefon, a postupně přestal být schopen pracovat. Následovalo „dvacet let pekla“, během nichž ho zvuk prakticky nepřetržitě pronásledoval.
Když se nervový systém uklidní a přestane být v permanentním režimu ohrožení, mozek může přestat zvuk vyhodnocovat jako důležitý.
Ve 34 letech se Hill rozhodl vyzkoušet kraniosakrální terapii a tehdy nastal zlom. „Na terapii jsem se poprvé v životě uvolnil a vydal se na cestu zkoumat své tělo. Tinnitus se začal okamžitě zlepšovat a o šest měsíců později jsem se probudil do ticha. To pro mě byla zásadní zkušenost a rozhodl jsem se, že chci ostatním pomáhat, aby se z tinnitu vyléčili také,“ uvádí Hill na svém webu. Následně se sám stal kraniosakrálním terapeutem, později psychoterapeutem a dnes se specializuje právě na práci s lidmi trpícími tinnitem.
Stav pohotovosti
Nejzajímavější částí Hillovy práce je jeho vysvětlení, proč tinnitus vzniká. Na rozdíl od běžné představy, že jde pouze o problém uší, tvrdí, že klíčovou roli hraje nervový systém a způsob, jakým mozek na zvuk reaguje. Podle něj se člověk dostane do stavu zvýšené pohotovosti, začne tinnitus vnímat jako hrozbu a mozek mu následně věnuje stále větší pozornost.
Když se nervový systém uklidní a přestane být v permanentním režimu ohrožení, mozek podle Hilla přestane zvuk vyhodnocovat jako důležitý a postupně ho posune do pozadí. Tento pohled částečně navazuje na známý koncept habituace – procesu, při němž si mozek na určitý podnět zvykne a přestane mu věnovat pozornost.
Proto Hill ve svých knihách, videích a terapeutické praxi doporučuje několik základních principů:
- snížit strach z tinnitu,
- omezit katastrofické myšlenky,
- přestat neustále kontrolovat intenzitu zvuku,
- pracovat s tělem a nervovým systémem,
- rozvíjet relaxační techniky,
- zaměřit pozornost více na běžný život než na samotný tinnitus.
Návrat do klidu
Hillův přístup má řadu příznivců. Na internetových fórech lze najít mnoho lidí, kteří tvrdí, že jim jeho videa pomohla zvládnout úzkost a změnit vztah k tinnitu. „Videa Juliana mi naprosto změnila život. Opravdu věřím, že ví, jak tuto hroznou věc zvládnout. A pokud nemáte poruchu sluchu, je to hlavně stresová reakce. Teď, když už jsem se dostala z nejhoršího, mám zpět svůj život a už se to bude jen zlepšovat,“ píše například jeden diskutující na Redditu.
„V únoru 2019 jsem měla s Julianem mimořádně užitečnou konzultaci přes Skype. Řídil jsem se jeho radou a můj tinnitus se během 3 měsíců zmírnil o 80 %. Jednou z nejdůležitějších lekcí, které jsem se naučil při práci s Julianem, je, že smysluplné zotavení z tinnitu zřídkakdy spočívá v nalezení rychlého řešení. Uzdravení nervového systému je často postupný proces, který zahrnuje konfrontaci s nevyřešeným stresem, traumatem a hluboce zakořeněnými reakcemi typu boj, útěk, zamrznutí nebo podlézání. Vyžaduje to odvahu, odhodlání a ochotu vnořit se do částí sebe sama, kterým se možná člověk dlouho vyhýbal,“ píše pacientka Ann Pieri.
Kritika
Zároveň ale Julian čelí i kritice. Někteří pacienti a odborníci zpochybňují jeho tvrzení, že tinnitus je vždy dočasný nebo že se může zcela vytratit u každého člověka, a argumentují tím, že současná věda zatím univerzální léčbu tinnitu nezná. Na fóru Tinnitus Talk pak jedna diskutující popsala dvě placené konzultace, po nichž měla pocit, že Hill věnoval jen malou pozornost jejímu individuálnímu příběhu, a místo toho opakoval obecné teze, známé z jeho videí.
Reklama
Další diskutující zpochybňovali především Hillovo přesvědčení, že tinnitus souvisí hlavně se stresem a dysregulací nervového systému. Podle kritiků může tento pohled fungovat u části pacientů, ale nedostatečně vysvětluje případy tinnitu vzniklého po akustickém traumatu či poškození sluchu.
Kritizována bývá také jeho silná orientace na kraniosakrální terapii. Samotný Hill nicméně zdůrazňuje především to, že cesta ke zlepšení vede přes zklidnění nervového systému a změnu vztahu k obtěžujícímu zvuku. Čím více tinnitus totiž člověk vnímá jako nepřítele, tím více prostoru v jeho vědomí zabírá. A někdy může být prvním krokem ke zlepšení právě to, že s ním přestane bojovat.
