Jdete večer spát a během pár minut bez potíží usnete. A pak se to stane. Uprostřed noci otevřete oči, podíváte se na hodiny: zase stejný čas. Nic vás nebolí, nejste nemocní, ale spánek je pryč. Většina lidí to přejde s tím, že „to se stává“, a smíří se s tím. Jenže tělo nedělá věci jen tak. Opakované noční probouzení patří k nejúčinnějším varovným signálům. A hodina, ve kterou vás ze spánku vytáhne, je součást výstrahy, kterou vám tělo posílá. Otázka je, jestli ji chcete slyšet.
Když se to stane jednou, nic to neznamená. Když se to stává čtyřikrát týdně, tělo volá o pomoc. To, že vás nenechá pořádně vyspat, má svůj důvod. Spánek totiž není jen pasívní regenerace organismu, je to aktivní a regulovaný stav s přesnými pravidly a zákonitostmi. Stačí si jen uvědomit, kolik procesů v těle v noci probíhá! A to všechno má svůj řád a smysl. Dýchání, srdeční rytmus, tlak, hladina krevního cukru, stresové hormony, to všechno má své přesně stanovené mantinely, do kterých se musíme vejít. Lidské tělo funguje dobře pouze ve chvíli, kdy jde všechno podle plánu, jenže organismus má přesně stanovené limity a také automatický způsob, jak reagovat na situace, kdy jsou tyto limity překročeny. V takovém případě vyšle mozek signál a my se probudíme. Začínáme více vnímat smyslové signály, mění se držení těla a svalový tonus, přizpůsobujeme dýchání a vyšší mozková centra mohou dočasně přepsat automatické limity, aby stabilizovaly systém. V bdělém stavu můžeme prostě tělo lépe kontrolovat a to je přesně důvod, proč se budíme: ne proto, že by něco bylo „špatně“. Tělo prostě cítí, že na autopilota už to nepůjde a že je potřeba, aby na to někdo (my) dohlédl. Z hlediska správné funkce těla je tedy probouzení součástí řešení problému, protože spánek by znamenal, že nestandardní stav našeho těla je nám úplně jedno, což není pravda. Tělo nás prostě probudí a čeká, co uděláme. Většina lidí ovšem nedělá vůbec nic. Podívají se na hodiny, obrátí se na druhý bok, zkontrolují sociální sítě na telefonu a zapnou televizi. A když se jim to stane podruhé, nevnímají to jako varovný signál, jsou již smíření s tím, že je to norma. Kdyby byl den, jdou se proběhnout nebo si dají kafe. V noci jim nezbývá nic jiného než koukat do stropu.
Na čase záleží
Existují různé fáze spánku a každá z nich má v noci přidělen svůj čas. Když se budíme brzy po usnutí, znamená to, že tělo nikdy pořádně nevypne, nervová soustava jede stále v denním režimu. Jste unavení, ale tělo podvědomě tuší, že něco není v pořádku, takže vás nenechá usnout. Příčin může být spousta, mezi ty nejčastější patří přepracovanost, zdravotní problémy (a ano, sem se počítá i kocovina) a mimo jiné také jídlo pozdě večer. Organismu totiž první fáze trávení trvá určitou dobu a v té fázi prostě neumožní pořádný spánek. Tuto část můžeme plně ovládat skrz zvolený životní styl, ale ruku na srdce: kdo z nás to opravdu dělá? Musíme si ale uvědomit jednoduchou pravdu: věci mají své důsledky, z toho se prostě nevykroutíme. Zkuste změnit životní styl, dvě hodiny před plánovaným usnutím nekoukejte do telefonu ani na televizi.
V raných fázích spánku dochází k fyzické obnově organismu, ovšem pokud se tělo vypořádává s alkoholem nebo pozdní večeří, nemusí se obě věci dařit zvládat najednou.
Pokud se budíme okolo půlnoci nebo krátce po, je to známkou nedokončených metabolických procesů, což je další z důvodů, proč bychom měli jíst nejpozději několik hodin předtím, než jdeme spát. V raných fázích spánku dochází k fyzické obnově organismu, ovšem pokud se tělo vypořádává s alkoholem nebo pozdní večeří, nemusí se obě věci dařit zvládat najednou. Spánek je pak velmi lehký a nestabilní, a pokud se probudíte, tělo se vás ptá: co mám dělat dřív? Relaxovat, nebo trávit? Obojí dohromady je velmi obtížné a velmi často to končí právě probuzením. V každém případě máte další důvod k tomu, abyste přestali jíst večer. A když k tomu přidáte i alkohol, tím lépe.
Každý o tom mluví, málokdo tomu rozumí
Jednou z nejčastěji probíraných částí spánku je období krátce před usnutím. Hladina hormonů začíná pomalu stoupat, což se projevuje mimo jiné tím, že se nám zdají sny. V této fázi se lidé budí náhle a do plné pozornosti, někdy zase pozoruhodně klidní. Není v tom ale žádná mystika, je to čistá fyziologie. Pokud žijeme v napětí, kterému nedáme volný průběh, právě nastává ta chvíle, kdy si proud emocí najde cestu sám. Tělo nejdříve zkontroluje stabilitu systému, a pokud není dostatečně konzistentní na to, aby zůstal v klidu, probudíme se. Nepropadejme panice, ale přestaňme si namlouvat, že permanentní stres a přepracovanost jsou normální a chtěný stav.
Pokud se naopak budíme velmi brzy ráno, několik hodin před usnutím, kdy se tělo připravuje na ráno, tělo nám dává najevo, že je vyčerpáno dlouhodobě. Lidé popisují tento stav, jako by vůbec nespali, že se probudili bez energie. Uvědomme si, že být neustále pod tlakem a jet na rezervu se nám může krutě vymstít. A zařiďme se podle toho.
Opakování je matka problému
Jedna noc opravdu nic neznamená. Záleží na dlouhodobém trendu. Pokud se budíte v ten stejný čas, tělo vám dává najevo, kde mu chybí stabilita. Pokud se to děje opakovaně, máte dost indicií k tomu, abyste zjistili, kde je problém. A pak už je jen na vás, jestli budete varovné signály ignorovat. Nejdůležitější je ale uvědomit si, že špatný spánek má své příčiny právě ve dne, a důsledky taktéž. Je důsledkem životního stylu i zdravotního stavu a příčinou změn nálad imunity, koncentrace a výdrže. Není to o tom, že by se muselo dít něco zásadního. Tělo vám „pouze“ dává najevo, že každá příčina má svůj důsledek, že nic není zadarmo, že vždy je to něco za něco. Tělo má obrovskou schopnost regenerace až do chvíle, kdy poslední kapkou přeteče pohár. Probouzení se v noci je poslední fází relativně bezpečných signálů. Čím dříve jim začneme naslouchat, tím méně času a energie budeme muset věnovat nápravám škod. Pokud tedy ještě bude co opravovat.
