Praha právě prochází největší epidemií žloutenky A za poslední roky a čísla dál rostou. „V Praze se jedná o epidemii, máme 1071 registrovaných případů onemocnění hepatitidou A. Situace je výrazně horší než v jiných krajích, ale začínají narůstat také počty nemocných jinde, podle dat SZÚ především ve Středočeském, Karlovarském a Moravskoslezském kraji,“ říká pro Flowee MgA. Petra Batók z Hygienické stanice hlavního města Prahy. Nemoc, kterou stále mnozí považují za „špinavé ruce“ nebo problém okraje společnosti, se šíří napříč populací od dětí po seniory. Hygienická stanice hl. m. Prahy už registruje přes tisíc případů a upozorňuje, že situace je vážná a potrvá dlouho. Proč se virus šíří tak rychle, kdo je nejohroženější a kdy se lidé konečně dostanou k očkování?
Kde se lidé nejčastěji nakazí? Jsou ohniska spojená s konkrétními lokalitami, sociálními skupinami nebo typy podniků?
V tuto chvíli většina nemocných nedokáže říct, kde přesně se nakazili. Jedná se většinou o běžné obyvatele Prahy. Nakazit se mohou ve veřejných prostorách, ale i v práci nebo v rodině. Snadno se přenáší třeba v dětských kolektivech, zejména proto, že děti mívají bezpříznakový průběh. Registrujeme 187 nemocných dětí z 1071 onemocnění od začátku roku, ale ve skutečnosti může být počet vyšší právě z toho důvodu, že se u dětí nemusí projevit žádné příznaky.
Jak dlouho tato vlna trvá a kam směřuje? Dá se očekávat, že se nákaza ještě rozšíří?
Loni bylo větší množství případů v Ostravě, v Praze jsme zaznamenali nárůst koncem roku, kdy to ale byly ještě jednotky případů týdně. Vidíme, že se nákaza šíří i do dalších krajů, a epidemiologové předpokládají, že se s ní bude Česko potýkat ještě minimálně rok.
MgA. Petra Batók, mluvčí Hygienické stanice hl. m. Prahy. (foto: se svolením)
Vidíte nějaké společné rysy u nemocných – například věkovou skupinu, životní styl, nebo pracovní prostředí, které riziko zvyšuje?
Rizikovým faktorem je určitě prostředí se zhoršenou hygienou. Proto od jara spolupracujeme s neziskovými organizacemi na zajišťování očkování osob bez domova a terénních pracovníků. Magistrát hl. města společně s námi vytipoval pracovníky, kteří se pohybují v rizikovém prostředí nebo v místech, kde by případně mohli onemocnění šířit, a pro ty chystá očkování. Hepatitida A se ale v tuto chvíli šíří napříč populací.
Kdo jsou nejohroženější skupiny?
Ze zdravotního hlediska mezi nejohroženější patří lidé s onemocněním jater. Horší průběh nemoci mívají také senioři.
Jaké jsou pravomoci škol? Známe například příklad školy, kde je v jedné třídě už 6 potvrzených nákaz, přitom děti stále chodí do školy... proč v takovém případě nepřejdeme prostě na model distanční výuky, který máme vyzkoušený z dob covidu?
Hepatitida A se šíří fekálně – orálním přenosem, ne kapénkami. Pokud je škola schopna zajistit hygienikem nařízená protiepidemická opatření, není důvod, aby se nemoc ve škole masivně šířila. K pravomocem škol nemáme přesné informace.
Spousta lidí by se chtěla očkovat, prý nejsou očkovací látky. Budou? A kdy?
Ano, máme radost z toho, že lidé reagují na informace o šíření nemoci, uvědomují si riziko nákazy a myslí na zdraví svoje i ostatních. I z toho důvodu ve spolupráci s cca 30 institucemi a firmami vedeme kampaň s mottem „Virus je blíž, než si myslíme“.
Většina dezinfekčních gelů virus hepatitidy A nezničí, je třeba koupit výrobek s virucidními účinky.
Podle posledních informací z Ministerstva zdravotnictví se letos naočkovalo již téměř 200 tisíc dávek, přičemž obvykle je to cca 60 tisíc ročně. Další mimořádné dodávky desítek tisíc vakcín by měly dorazit ve druhé polovině listopadu. Moc doufáme, že se dostane včas na všechny zájemce o očkování.
Mělo by být podle vás očkování dostupnější, nebo dokonce povinné pro určité profese či věkové skupiny? Například úředníky či učitele?
Zavádění nového očkování do očkovacího kalendáře je vždy na odborné diskusi, rozhoduje zde mnoho faktorů, např. účinnost očkování, zdravotní a ekonomický přínos, zařazení do již platného očkovacího kalendáře. Přemýšlí se o hrazeném očkování pro předškolní děti a lidi s chronickým onemocněním jater, kteří jsou ohroženi vážným průběhem onemocnění.
Jaké jsou nejčastější mýty o žloutence A, se kterými se setkáváte? Co byste ráda, aby lidé pochopili jinak?
Slýchám, že nemoc je záležitostí bezdomovců a lidí závislých na drogách. To bohužel není pravda, šíří se napříč populací. Trochu zavádějící je také pojem „nemoc špinavých rukou“, protože k přenosu stačí velmi malé množství viru, který může být i na zdánlivě čistých a umytých rukou.
Mění se naše hygienické návyky? Pandemie covidu nás naučila víc si mýt ruce – zůstalo z toho něco, nebo jsme se zase vrátili do starých kolejí?
Věřím, že něco z toho zůstalo. Například já mám stále lahvičku dezinfekce v kabelce a během dne, zvlášť při cestování po městě nebo nakupování, ji často používám. Bohužel většina těchto gelů zrovna virus hepatitidy A nezničí, je třeba koupit výrobek s virucidními účinky. Také najdeme často dezinfekci na veřejných místech, např. v restauracích, stejně jako návody na správné mytí rukou. Je třeba si tyto návyky jen osvěžit a dodržovat, nejen kvůli žloutence A, ale třeba i kvůli nadcházejícímu období respiračních onemocnění. Dalším návykem by měla být ohleduplnost k sobě i ostatním v tom smyslu, že pokud mi není dobře, zůstanu doma a nemoc „vyležím“, místo abych ji přecházela a třeba i roznášela dál.
Máte dojem, že Češi berou hygienu jako samozřejmost, nebo spíš jako něco, co je otravuje?
To asi nedokážu posoudit. Lidé kolem mě dodržují hygienu pečlivě a návyky mají vytvořené odmalička, to ale nemusí platit obecně. Ale kdo trochu cestuje, musí vidět, že jako Češi na tom nejsme zas tak špatně. To je ovšem můj soukromý názor, nepodložený jakýmkoliv průzkumem.
Reklama
Je společnost po covidu citlivější na téma veřejného zdraví – nebo naopak otupěla vůči varováním hygieniků a lékařů?
Opět je to jen můj názor, ale cítím, že v tomto jde každý svou cestou. Část společnosti bohužel přestala věřit vědě a autoritám, část možná otupěla, nebo jen nesleduje, co se kolem děje. Ale podstatná část společnosti se o téma zajímá a důkazem je jak množství článků a zmínek v médiích, tak i velký nárůst zájmu o očkování, který je měřitelný.
Co byste si přála, aby si lidé z této epidemie odnesli – jako poučení do budoucna?
Přála bych si, aby si lidé vytvořili pevné hygienické návyky a aby byli ohleduplní k sobě i ke svému okolí. Hlavně si ale přeji, aby nemoc zasáhla co nejméně lidí a aby jí Pražané prošli bez následků. My na pražské hygienické stanici pro to děláme maximum.
