„Některé děti k nám přichází s hluboce zakořeněným pocitem studu nebo viny. Často za sebou mají opakovanou kritiku, zesměšňování, srovnávání s vrstevníky – ať už doma, nebo ve škole. Naším úkolem je tyto zážitky začít jemně zpracovávat, pustit je do prostoru a zároveň začít stavět novou, pozitivní zkušenost,“ říká Jitka Kubátová, psycholožka Olivovy dětské léčebny. Klíčové je podle ní vést děti k tomu, aby chápaly, co jim zdravější životní styl může přinést – více energie, zlepšení zdraví, lepší náladu i vyšší sebevědomí. A hlavně: aby změny nedělaly kvůli druhým, ale samy pro sebe.
Může i „nevinná“ poznámka o těle zanechat v dítěti jizvu na celý život? Máte zkušenost s konkrétními situacemi, kdy se poznámky vrstevníků nebo rodiny staly spouštěčem psychických potíží?
Proto v Olivovně klademe důraz na laskavý přístup k tělu. Učíme děti vnímat vlastní potřeby, přestat se hodnotit podle vzhledu a zaměřit se na to, jak se cítí, co jim tělo umožňuje a co samy chtějí.
Teenageři prožívají pubertu jako období, kdy se rodí identita i sexualita. Jak pracujete s intimitou a tělesným sebevědomím u dětí s obezitou?
Téma tělesnosti a intimity otevíráme nenásilně a v bezpečném prostředí. Dospívání je čas velkých proměn, fyzických i psychických. Právě u dětí s nadváhou se často mísí stud s nejistotou. Vedeme je k tomu, aby naslouchaly svému tělu, vnímaly, co jim dělá dobře, a co ne. Trénujeme tzv. všímavé jedení.
PhDr. Jitka Kubátová
Vystudovala jednooborovou psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Od začátku své profesní dráhy se věnuje práci s dětmi. Velmi ráda chodí do přírody, kde čerpá inspiraci a klid. Je studentkou výcvikového programu v Eko arteterapii a artefiletice. Ráda cestuje, vaří a věnuje se seberozvoji – to ji obohacuje a inspiruje v rovině osobní i profesní.
Mluvíme o vztahu k tělu nikoli jako k objektu hodnocení, ale jako ke zdroji energie, síly a radosti z pohybu. Součástí léčebného pobytu jsou také pravidelné nutriční edukace a psychologická péče. Na těchto pilířích stavíme základy zdravého tělesného sebevědomí.
Zmiňujete všímavé jedení. Co přesně si pod tím můžeme představit?
Vědomé nebo také všímavé jedení znamená jíst s plnou pozorností – vnímat chuť, vůni, vzhled a strukturu jídla, poslouchat signály hladu a sytosti a být přítomný v daném okamžiku. Je to způsob stravování, při kterém se nespěchá, nejí se automaticky (například u televize nebo telefonu) a klade se důraz na to, jak se při jídle cítíme.
V klipu Olivovny působí dívky šťastně. Není to ale často jen maska? Mohou se za úsměvem skrývat hlubší problémy, a jak je případně odhalujete?
Někdy děti maskují nejistotu nebo bolest úsměvem. Ne proto, že by chtěly klamat, ale protože to jinak neumí. Úsměv může být obranný mechanismus, snaha „nezlobit“ nebo „nezatěžovat“ rodinu i okolí.
Je důležité, aby děti nevyrůstaly v pocitu, že nejsou dost dobré, pokud nevypadají „ideálně“. Zároveň ale musíme mluvit o tom, co obezita dělá s tělem: zvyšuje riziko cukrovky, vysokého tlaku, kloubních problémů i psychických potíží.
Proto se snažíme dívat i pod povrch. Pomáhá každodenní kontakt, sdílení v kruzích, sebereflexe a podpora. V bezpečném prostředí se děti postupně otevírají. Neptáme se jen na čísla nebo váhu, ale na to, jak se cítí. Učíme je pojmenovávat emoce, mluvit o svých potřebách a být k sobě upřímné.
Jaké metody využíváte pro posílení zdravého sebevědomí, které ale zároveň nevytváří iluzi, že „na těle nezáleží“? Dá se vůbec balancovat mezi zdravím a přijetím sebe sama?
Ano, dá. A právě to je náš cíl. Učíme děti chápat souvislosti mezi zdravím a péčí o tělo a zároveň to, že jejich hodnota nespočívá v číslech na váze. Snažíme se budovat sebevědomí založené na funkčnosti těla, na individuálním pokroku, vnitřních silách a schopnostech.
Důležitá je rovnováha: přijmout se takoví, jací jsme, a přitom pečovat o své zdraví. Děti oceňují, když vidí malé úspěchy – že uběhly delší trasu nebo si samy připravily zdravé jídlo. Učí se chválit i za drobné pokroky. A právě to je základ dlouhodobé motivace.
Co by podle vás pomohlo dětem víc – lepší výživa, více pohybu nebo emocionální bezpečí? A co jim dnes nejvíc chybí?
Tohle je těžká otázka. Emocionální bezpečí je základ. Pokud dítě necítí podporu, přijetí a pochopení, žádná dieta ani cvičení ho dlouhodobě neposunou. Když ale cítí, že je v bezpečí, že mu někdo věří a že občasný neúspěch není důvod k výčitkám, může se začít přirozeně měnit zevnitř.
To ale neznamená, že strava a pohyb nejsou důležité. Velkou roli hraje změna postoje dětí i jejich rodin. O to se v Olivovně snažíme každý den: ukázat dětem i rodičům, že změna je možná, pokud mají dostatečnou podporu a vnitřní motivaci.
Dětská obezita není selhání dítěte, ale signál pro celou rodinu
Psychologická rovina je jedna část, ale bez medicínského zázemí to nejde. O tom, proč dětí s obezitou přibývá a co může přinést léčba v Olivovně, hovoří MUDr. Eva Havránková, primářka Olivovy dětské léčebny a obezitoložka.
MUDr. Eva Havránková
Vystudovala Všeobecné lékařství na 3. LFUK. Od roku 2003 pracuje na Pediatrické klinice 1. LFUK v Thomaeyrově nemocnici jako sekundární lékařka, nyní v ambulanci dětské endokrinologie. Od roku 2019 pracuje jako pediatr v Olivově dětské léčebně, od roku 2023 zde působí jako primářka. Je vdaná a má 2 dcery. Mezi její koníčky patří nordic walking a plavání.
- Specializovaná způsobilost v oboru Pediatrie
- Specializovaná způsobilost v oboru Dětská endokrinologie a diabetologie
V tomto období se začínají projevovat nezdravé návyky, a pokud nejsou včas zachyceny, přetrvávají do dospělosti. Pandemie covidu-19 situaci ještě zhoršila: děti se méně hýbaly, více času trávily u obrazovek a často jedly pod vlivem stresu. Obezita dnes není výjimkou, ale velmi rozšířeným problémem, který si žádá komplexní přístup.
Co všechno obnáší léčba obezity u dětí v Olivovně? Je klíčem změna stravovacích návyků, pohyb, nebo také práce s rodinou?
Léčba v Olivovně je komplexní. Nejde jen o změnu jídelníčku nebo přidání pohybu. To jsou důležité pilíře, ale stejně důležitá je i psychologická a rodinná rovina. Děti u nás dostávají podporu v podobě individuálního přístupu.
Kombinujeme edukaci o výživě, každodenní pohyb s léčebným tělocvikem, rehabilitaci, dechová cvičení a v případě potřeby i psychologickou péči. Klíčové ale je, že změna se musí odehrávat i doma. Spolupráce s rodinou je naprosto zásadní. Pokud dítě odjede domů do prostředí, kde se nic nezmění, těžko si udrží nové návyky. Proto nabízíme podporu i pro doma – edukační materiály nebo přednostní termín v nutriční ambulanci.
V promo klipu Olivovny mluví dívky o tom, jak se „už těší na příští rok“. Není ale cílem, aby se do léčebny už vracet nemusely? Jak se díváte na to, že ji vnímají spíš jako tábor než léčbu?
Je pravda, že děti si pobyt v Olivovně spojují s příjemnými zážitky, a to je v pořádku. Vnímáme to jako známku toho, že se nám daří vytvořit prostředí, kde se necítí stigmatizované. Pokud dítě řekne, že se těší zpět, neznamená to, že by si nepřálo změnu. Naopak to může znamenat, že pobyt vnímá jako bezpečný prostor, kde se cítí přijímané. Cílem samozřejmě je, aby změna, která zde začíná, pokračovala doma a nebylo nutné se vracet. Někdy je ale i opakovaný pobyt užitečný – jako posílení, připomenutí cesty nebo restart.
Mnohé dívky si odnášejí úbytek váhy jako trofej. Co ale udržitelnost? Jak často se stává, že se děti po roce vrací se stejnými nebo horšími potížemi?
Udržitelnost je klíčové slovo a zároveň největší výzva. Děti jsou často motivované během pobytu, ale návrat do běžného prostředí přináší mnoho nástrah. Stává se, že se některé děti vrací – někdy se stejnou hmotností, jindy i s vyšší. Nevnímáme to ale jako selhání. Spíš jako signál, že podmínky doma nebyly ještě dostatečně připravené.
Reklama
I proto s dětmi pracujeme na podpůrných plánech, stanovování cílů a budování návyků, které přesahují číslo na váze. Když dítě zažije, že se cítí lépe, má víc energie, chuť hýbat se, přestane se zadýchávat do schodů. To jsou změny, které motivují víc než samotná váha. Cílem pobytů není jen úbytek hmotnosti, ale zlepšení tělesného složení a fyzické kondice. Proto kromě váhy sledujeme i obvody boků, pasu, paží a poměr tuku a svaloviny. Pokud se složení těla zlepší, je větší šance, že si dítě váhu udrží.
Jaká je podle vás hranice mezi zdravým přístupem k tělu a slepým následováním trendu tzv. body positivity, která někdy popírá zdravotní rizika obezity?
Podporujeme přístup, který je laskavý, ale zároveň zodpovědný. Tělo má být přijímané takové, jaké je – ale zároveň si nemůžeme dovolit přehlížet zdravotní rizika obezity. Je důležité, aby děti nevyrůstaly v pocitu, že nejsou dost dobré, pokud nevypadají „ideálně“. Zároveň ale musíme mluvit o tom, co obezita dělá s tělem: zvyšuje riziko cukrovky, vysokého tlaku, kloubních problémů i psychických potíží. Body positivity by neměla být výmluva k ignorování zdraví, ale cesta, jak začít změnu z místa přijetí, ne nenávisti.
V čem vidíte hlavní chybu společnosti, když jde o přístup k dětské obezitě? Je to selhání škol, rodičů nebo systému jako celku?
Je to chyba systému jako celku. Dětská obezita není výsledkem jedné špatné volby nebo konkrétního selhání. Je to důsledek prostředí, ve kterém děti vyrůstají: nedostatku pohybu, nekvalitní výživy, dostupnosti nezdravého jídla, ale i slabé prevence, edukace a nedostatku času. Rodiče často dělají, co mohou, ale pokud nemají podporu – odbornou, finanční nebo informační – těžko situaci změní. Proto bychom se neměli ptát „kdo za to může“, ale spíš „co s tím můžeme udělat společně“.
