Léto přímo svádí k tomu sundat všechno zbytečné. A to se týká i spodního prádla. Chůze, nebo spíš život „naostro“, prý přináší pocit svobody, lepší proudění vzduchu a někdy i větší sebevědomí. Jenže co když vám vítr zvedne sukni nebo se posadíte na židli v kavárně a zjistíte, že jste v první linii trapasu?
Je to tedy čistě sezónní záležitost, nebo životní styl na celý rok? Tohle kouzlo jsem objevila sama. A nemůžu se ho nabažit. Trapně je mi jen v kabince, kde si zkouším šaty. Nepotřebuju, aby se závěs odhrnul, a já zlikvidovala intimní život náhodné části momentálně přítomné populace. A ne, chození dole bez není jen záležitostí od -nácti do třiceti!
Puritánka bez kalhotek: Když se z prvotní hanby stane svoboda
Marie (54) byla vždycky vzorná dáma. „Já bych bez kalhotek a bez make-upu ani nevynesla koš,“ smála se ještě před pár lety, když její kamarádka na dovolené v Řecku přiznala, že se rozhodla prádlo úplně vynechat.
Pro Marii to tehdy bylo synonymem lehkých mravů. Jenže člověk míní, život mění. A menopauza, pár kil navíc a nekonečný boj s gumičkami kalhotek dokážou proměnit i tu největší puritánku. „Najednou jsem si uvědomila, že mi spodní prádlo dělí břicho na dvě pneumatiky. A že to, co jsem dřív považovala za ‚mravy lehkých holek‘, je vlastně neuvěřitelná úleva,“ vypráví dnes Marie s jiskrou v oku.
Spěte bez spodního prádla a v běžném režimu preferujte volné, bavlněné materiály.
Pocit svobody, který se dostaví, když mezi vámi a světem není žádná tenká krajka ani bavlněný proužek, je totiž překvapivě intenzivní. Psycholožka a terapeutka Iva Procházková to komentuje takto: „Odložení prádla je symbolické – žena se zbavuje nejen vrstvy textilu, ale i společenských pravidel, která ji svazovala. Je to malá, intimní vzpoura proti normám, a přitom velké osobní vítězství.“ Podle ní si právě ženy po padesátce stále častěji dovolují dělat věci, které dříve považovaly za „neslušné“, protože už se tolik neřídí tím, co si myslí okolí.
„Víte, kolik let jsem si ničila náladu tím, že mi prádlo škrtilo boky? Teď jdu na procházku a mám pocit, že jsem zase holka,“ směje se Marie. Samozřejmě ne vždy je to praktické. Sukně v tramvaji, lehký vánek a špatně zvolený úhel sezení mohou vyústit v historky, které raději vyprávíte až po druhé skleničce vína. Ale právě to dělá chůzi naostro tak dobrodružnou. Je v ní kus trapasu, ale i dávka radosti a adrenalinu.
Partner v šoku i v úžasu: „Držím jí sako, když jde po schodech“
„Já jsem byl vždycky v týmu ,spodní prádlo je základ civilizace‘,“ směje se Marek (56), Mariin partner. „A pak jsme si sedli na zahrádku na náplavce, zvedl se vítr a já pochopil dvě věci. Zaprvé, že moje představy o civilizaci jsou přece jen elastické, a zadruhé, že volnost dělá dobrou náladu.“ Nešlo o nic laciného. Spíš o intimní, soukromé spiklenectví dvou dlouholetých parťáků, kteří se navzájem učí nové pohodě. „Popravdě? Víc ji obdivuju,“ dodává. „Ten drobný risk přidal do našeho vztahu hravost. A jo, někdy jí sako přidržím, když jde po schodech. Nebo zezadu držím můj kabát. Možná tak spíš pozornost přilákám, než odvedu, ale nějak jsme si zvykli.“
Marie kontruje: „Dřív jsem se za své tělo styděla, kalhotky byly moje brnění. Teď, když mi gumičky dělaly ,pneumatiku‘, jsem si řekla: A dost. Je mi čtyřiapadesát, nechci mít celý den něco zaříznuté do těla. A ten pocit? Jako byste sundali podprsenku… Tedy, to ale opravdu nikdy neudělám, fotbal nehraju ráda.“
Reklama
Co na to gynekologové: Vlhko, tření a bavlněný klínek
„Chodit ,naostro‘ samo o sobě není zdravotní hřích,“ vysvětluje gynekoložka, která si nepřála být jmenována („promiňte, pacientky jsou citlivé, říkejte mi klidně ,doktorka H.‘“). „Záleží na kontextu: materiál svrchního oblečení, střih, situace. Největší problém nedělá absence kalhotek, ale vlhko + teplo + tření. To je koktejl, který dráždí kůži a hraje do karet kvasinkám.“
A teď k důkazům. Studie v prevenci vaginální kandidózy doporučuje prodyšné, volnější oblečení a bavlnu, protože tento trojlístek znamená méně vlhka, a tudíž menší šanci, že se candida „rozjede“. Bavlněné prádlo a nepříliš těsné, prodyšné oblečení snižují riziko kvasinkových infekcí.
Když se podíváme na střihy a materiály, z nichž je spodní prádlo většinou vyrobeno, další studie potvrdila, že tanga sama o sobě infekce nezvyšují, zato nebavlněný klínek byl spojen s vyšším výskytem kvasinkové vaginitidy. Jinými slovy: ani styl „tanga vs. klasika“ není tak podstatný jako to, z čeho je ta nejdůležitější část ušitá.
Nejhorší je syntetika mezi nohama
Je fér dodat, že i starší práce našly souvislost těsného/syntetického oděvu a kvasinek: italský průzkum mezi pacientkami s laboratorně potvrzenou vaginální infekcí reportoval mezi rizikovými faktory syntetické spodní prádlo, samozřejmě vedle jiných návyků. A už v 80. letech menší studie popsaly, že těsné oblečení souvisí s vyšší záchytností kandidy. Takže Marie sama dospěla v menopauze k tomu, co jí je pohodlné.
A co mikroklima tam dole? Tato dermatologická studie zkoumala, jak různé vložky a střihy mění teplotu, vlhkost a pH vulvární kůže. Zjištění byla různá: některé pomůcky zvyšují povrchovou vlhkost a mění pH, ale nejde o apokalypsu. Pointou je spíš omezit dlouhodobé uzavření a absorbci, zejména když se potíte.
V noci není co diskutovat
Možná vás při čtení příběhu paní Marie napadne totéž, co mě – jak je to v noci? Osobně znám jen málo lidí, kteří spí ve spodním prádle. Pokud jde o spánek bez prádla, tady jsou doporučení překvapivě jednotná. Spěte bez spodního prádla a v běžném režimu preferujte volné, bavlněné materiály.
Ženy často celý život slyší, že musí být slušné, decentní, zakryté. Když se rozhodnou kalhotky sundat, je to symbol toho, že si dovolily být samy sebou – bez ohledu na pravidla, která jim někdo kdysi vštípil.
Takže, jak z toho ven? Kdy bez a kdy raději „s“? „Doma, v noci při spánku a pod hladkými, měkkými materiály je ono vaše naostro často přínosné,“ říká doktorka H. „Když ale obléknete hrubší džíny, kde šev přesně řeže do třísla, nebo trávíte den v těsných legínách bez klínku, počítejte s třením a potem. A prosím, nesedejte si naostro na společné povrchy – v kavárně si pod sebe dejte aspoň sukni, šaty mají vlastní podšívku, případně tenké bavlněné šortky. Je to hygieničtější a pohodlnější.“
Jestli však opakovaně trpíte kvasinkami či vaginálním výtokem, důležitější než styl prádla/neprádla je hygienický a životní vzorec. Lékařka radí převlékat se po sportu, nezůstávat ve zpoceném oblečení, volit 100% bavlnu nebo prodyšné funkční materiály se slušným odvodem potu, šetrné mytí a žádné agresivní parfemace.
A doktorka H ještě komentovala jeden malý mýtus na závěr: Tanga nejsou automatická poukázka na infekci močových cest. Studie žádný vyšší výskyt neprokázaly, statisticky víc hrály roli sexuální praktiky v tangách a materiál klínku. Pokud máte tanga rády a netrpíte na infekce, svět se nezhroutí. Jen dejte přednost bavlně a nepřetěžujte kůži dlouhým nošením po tréninku.
Naostro v lednu? Statečný experiment mnohdy končí nachlazením
Ivana (49) se nikdy nebála experimentovat. „Říkala jsem si: když to v létě působí tak osvobozujícím dojmem, proč si nedopřát stejný komfort i v zimě? Vždyť i tělo si zaslouží svobodu,“ vypráví se smíchem. Jenže její pokus skončil docela jinak, než čekala. „Vyrazila jsem v lednu na procházku do centra, měla jsem na sobě hrubé džíny a dlouhý kabát. Po dvaceti minutách jsem si říkala, že takhle mi snad nikdy nebyla zima. A upřímně – sednout si pak v kavárně na studenou židli byl výkon hodný yettiho, nikoli ženy před padesátkou.“
Doktorka H. k tomu dodává: „V chladném období je chůze naostro výrazně rizikovější. Sliznice a kůže se rychleji ochlazují, a když k tomu připočteme delší sezení na studených površích, může to vést nejen k podráždění, ale i k častějším zánětům močových cest. Z hlediska zdraví doporučuji zimní verzi jen v opravdu limitovaných situacích – například doma nebo v prostředí, kde nehrozí prochladnutí.“
Psychologicky to funguje podobně, jako když máte na sobě luxusní spodní prádlo pod obyčejnými šaty – okolí nic netuší, ale vy to víte a to mění vaše vystupování.
Zajímavé je, že i studie potvrzují souvislost mezi chladovým stresem a výskytem infekcí močových cest. Nízké teploty mohou podporovat kolonizaci močových cest bakteriemi Escherichia coli a tím zvyšovat riziko cystitidy. To, co Ivana zažila, tedy není jen subjektivní pocit, protože naše tělo skutečně reaguje na chlad citlivěji.
„Bylo to trochu jako ledová sprcha,“ směje se Ivana. „Ale vlastně nelituju. Aspoň vím, že tenhle trend má svůj čas a místo. Zimní ulice mezi ně rozhodně nepatří.“
Psychologie nahoty: Malé tajemství, velké sebevědomí
„Není to jen o kalhotkách, které si nevezmeme,“ říká psycholog a párový terapeut Michal Jedlička. „Je to o pocitu kontroly nad vlastním tělem. Ženy často celý život slyší, že musí být slušné, decentní, zakryté. Když se rozhodnou kalhotky sundat, je to symbol toho, že si dovolily být samy sebou – bez ohledu na pravidla, která jim někdo kdysi vštípil.“
Podle Jedličky to má i hlubší rovinu: „Odložení prádla může být formou malého tajemství. Nikdo kolem neví, že jste bez, a to v sobě nese prvek hravosti, který může zvednout sebevědomí. Psychologicky to funguje podobně, jako když máte na sobě luxusní spodní prádlo pod obyčejnými šaty – okolí nic netuší, ale vy to víte a to mění vaše vystupování.“
Pro některé ženy je chůze naostro čistě praktická a pohodlná, znamená méně pocení a žádné švy. Ale pro jiné je to i součást hry se sexualitou. Pocit, že jste ‚nahá pod oblečením‘, může zvýšit vzrušivost a v některých případech i intenzitu prožitků při sexu. Partneři to ale vnímají velmi rozdílně, jak jsme viděli u paní Marie. Někteří muži jsou nadšení, jiní mají spíš obavy z trapasů. Ale to je na tom právě vzrušující – je v tom prvek rizika.
Naše hrdinka Marie by se pod to podepsala všemi deseti: „Největší překvapení pro mě bylo, že se cítím… sexy. A to i přesto, že mám kila navíc. Kalhotky mi vždycky připomínaly, že něco schovávám. Teď se cítím svobodnější – a paradoxně i přitažlivější.“
Sexy, svobodné, ale i trochu trapné. Proč to děláme?
Chodit naostro není revoluce, která spasí svět, ale malý osobní experiment. Pro někoho znamená pohodlí a pocit svobody, pro jiného hravý prvek ve vztahu, pro dalšího jen trapas na tramvajové sedačce. Takže, co si můžeme z těchto příběhů odnést? Doma nebo na spaní je „bez“ většinou přínosné, venku v létě příjemné, ale v zimě nebo v kombinaci s těsným oblečením spíš risk. Podle psychologů je ono „bez“ také symbolické – zbavení se malého kusu látky může v hlavě znamenat obrovský krok k sebevědomí.
A pánové, vy, kteří byste nás soudili, zkuste si taky sundat trenýrky. Je to pohádka. Ale vy to většinou děláte,...
Takže odpověď na otázku, jestli chodit „naostro“ jen v létě, nebo celý rok, zní: Jak chcete. Je to vaše tělo, vaše hra a vaše malé dobrodružství. Jen je dobré vědět, kdy vám tahle svoboda opravdu prospívá, a kdy je lepší, aby ten bavlněný proužek zůstal tam, kde ho známe všichni odjakživa.
