Ráno se probudíte a okamžitě litujete, že jste vůbec otevřeli oči. Znáte to? Hlava vám třeští, jako byste propařili celou noc, teploměr hlásí horečku a vy máte dvě možnosti, ale už předem víte, která vyhraje. Zalezete znovu pod peřinu, uvaříte si čaj a vyspíte se z toho, nebo se s odhodláním bojovníka přihlásíte na ranní poradu přes Teamsy a budete předstírat, že jste naprosto v pohodě, jen si nahlásíte home office.
Pokud jste Čech, je tu velká šance, nebo spíše jistota, že zvolíte opravdu druhou variantu. A nejste v tom rozhodně sami. Průzkum Barometr společnosti Up Česká republika ukázal, že neskutečných 84 % zaměstnanců pracuje i během nemoci, a každý pátý to dělá pokaždé.
Že bychom byli tak pracovití? Hrdinové nebo hazardéři
Jan Kasl, padesátník z Brna, s hrdostí říká, že si na nemocenskou ani nepamatuje, protože si ji nikdy nevzal. „Jednou jsem měl takovou chřipku, že jsem musel psát e-maily s kapesníkem ne u nosu, ale s kapesníkem stočeným do ruliček strčených v nose. Kolega si ze mě dělal legraci, že jsem nakažlivý i přes Wi-Fi. Nemohl jsem si nikdy nemocenskou vzít, živím rodinu a vždycky je cesta, jak se dohodnout. Pracuju ale pořád.“
Tento přístup je podle výzkumu v Česku běžný, a to i přesto, že zhoršený zdravotní stav člověka se logicky podepisuje i na jeho výkonnosti v práci. Jenže potřeba vydělávat je silnější než jakýkoli tlak nebo teplota. Zaměstnanci jsou nuceni – ať už z finančního, nebo morálního důvodu – aby zůstali produktivní i s horečkou. Jen zhruba 1 z 30 dotázaných zaměstnanců nikdy nepracoval během nemoci.
Reklama
„Když jsem nemocná, zůstanu doma, protože naštěstí mám našetřeno a manžel nás živí. Je to ale výjimka a vždycky, když jsem na nemocenské, kolegyně v práci se na mě dívají, jako bych se dopustila zločinu. Buď mi to závidí, nebo opravdu nerozumí tomu, jak si to můžu dovolit. Přitom je to hrůza, protože pracuji ve školství, a my opravdu musíme být doma, když jsme nemocné. Je to nebezpečné,“ řekla pro Flowee Markéta S. (42 let).
„Je skutečně prokázáno, že zdravotní stav zaměstnanců se podepisuje na jejich pracovním výkonu. Jako zaměstnavatel chcete mít hlavně zdravé zaměstnance, ne nemocné, kteří přesto pracují,“ říká Stéphane Nicoletti, ředitel společnosti Up Česká republika.
V soukromém sektoru je tomu někdy ale jinak. „No, mám často řidiče, kteří jsou nemocní, a přesto dělají. Ale je mi to jedno, jezdí sami a je to jejich věc. Chápu, že musí uživit rodiny a platit nájem. Já jim nebudu zakazovat, aby chodili do práce, to bych byl přece sám proti sobě,“ řekl Flowee Jaroslav Mukařík, střední podnikatel ve spediční firmě. Přístup se tedy různí, ale zdá se, že nemocenská je luxus!
Peníze nad zdraví? Nemocenská je luxus
Nejčastějším důvodem, proč lidé pracují i během nemoci, je jejich finanční situace. Téměř třetina zaměstnanců pracuje během nemoci proto, že si nemůže dovolit být na nemocenské. Jana Sobotková (36 let, Praha, osobní asistentka majitele agentury), samoživitelka, popisuje svůj pohled: „Když se nachladím, prostě pracuji z domova. Nemůžu si dovolit přijít o peníze. Moje děti si za ‚ležení v posteli‘ chleba nekoupí. A taky šéf by byl beze mě úplně ztracený. Jsem jeho diář, jeho oči, jeho dodavatel, jeho svačinářka, jeho pravá ruka. Prostě jsme si na to už doma zvykli a děti vědí, že pracuji stále,“ vysvětluje Jana její smutnou realitu.
Nemocenská se na výplatní pásce projeví pořádně. První dva týdny platí zaměstnavatel a nemocnému zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 60 procent. Pokud jde o delší marodění, tak následuje nemocenská dávka, vyplácená Českou správou sociálního zabezpečení – po dobu 30 dní je to 66 procent mzdy, později 72 procent. I týdenní chřipka tak může znamenat tisíce, někdy i desítky tisíc minus na výplatní pásce.
Vůbec nejvýraznější je přitom tento důvod v kvalifikovaných i nekvalifikovaných manuálních profesích, ale zanedbatelný není napříč celou zaměstnaneckou populací. K tomu přispívá i klesající kupní síla, která nutí zaměstnance šetřit na relaxaci a prevenci nemocí. Přitom zaměstnavatelé by mohli mnohé zlepšit, chce to jen „trochu lidskosti“ a trochu zaměstnaneckých benefitů. Ela Honická, specialitka HR, říká: „Nejlépe se osvědčují taková opatření, která podporují jak zdraví zaměstnanců, tak i jejich kupní sílu. Kromě cílených příspěvků na stravování jde typicky o příspěvky na volnočasové benefity.“
Jen 7 % zaměstnanců nepociťuje žádné potíže spojené s výkonem práce. Ostatní cítí nejčastěji bolesti zad (skoro polovina lidí), celkovou únavu (40 %) a stres nebo úzkosti (každý třetí člověk).
Studie publikovaná v časopise Journal of Occupational Health Psychology hovoří o tom, že „presenteeismus – tedy docházka do práce, když jste nemocní – s sebou nese vysokou cenu v podobě ztráty produktivity a rizika vyhoření zaměstnanců. Podle studie zaměstnanci pracují, i když jim není dobře, protože by nesplnili své denní pracovní cíle. Studie také potvrdila, že práce v době nemoci má negativní vliv na pracovní výkon i následující den.“
„Ačkoli se může zdát, že pracovat navzdory špatnému zdravotnímu stavu je dobrý nápad, aby bylo možné splnit pracovní cíle, náš výzkum ukazuje, že to má negativní dopad na výkonnost pracovníků na dálku následující den, protože presenteeismus vyčerpává psychickou energii zaměstnanců, kterou nelze po práci plně obnovit,“ říká psycholog Wladislaw Rivkin z Trinity College Dublin v Irsku. A ještě zajímavější je, že „překonávání signálů, které vysílá naše tělo, když jsme nemocní, abychom mohli pokračovat v práci, způsobuje vyčerpání ega,“ tvrdí výzkumníci – postupné vyčerpání naší vůle a duševních sil, které pak vyžaduje čas na obnovu.
Když bolí záda a mysl už nemůže
Jak říká Barometr, jen 7 % zaměstnanců nepociťuje žádné potíže spojené s výkonem práce. Ostatní cítí nejčastěji bolesti zad (skoro polovina lidí), celkovou únavu (40 %) a stres nebo úzkosti (každý třetí člověk).
„Pokud jde o aktuální psychické rozpoložení zaměstnanců, v první řadě můžeme sledovat enormní únavu, pod kterou jsou stále ještě podepsány dva roky pandemie, třetí rok války a následných velkých ekonomických výzev v podobě inflace, které znamenají pro mnoho firem potřebu restrukturalizace,“ říká koučka Cristina Muntean.
Je naše aktivita vítězství, nebo prohra?
Na první pohled by se mohlo zdát, že zaměstnavatelé mohou být rádi, když lidé pracují i s rýmou. Jenže opak je pravdou. Přechozená nemoc znamená nižší produktivitu a riziko delší pracovní neschopnosti v budoucnu. „Cílem zaměstnavatelů by měl být hlavně zdravý zaměstnanec, proto si mnohem více pozornosti zaslouží především prevence. Ta kromě podpory sportu a relaxace zahrnuje i zdravé stravování, péči o firemní kulturu, podporu soudržnosti a sociálních vazeb,“ říká Nicoletti.
Když si nedáte pauzu vy, dá si ji vaše tělo samo.
„Je zásadní řešit každodenní presenteeismus, zejména u pracovníků na dálku,“ doplňuje Rivkin. „Manažeři by měli otevřeně odrazovat od prezenční práce tím, že členy týmu ujistí, že pokud se necítí dobře, je přijatelné snížit své denní pracovní cíle a místo toho se věnovat svému zdraví.“
Když to jde, nebo když to jít musí
Dalším důvodem pro práci v nemoci je pak povaha zaměstnání. Některé profese – zejména kancelářské a IT – umožňují práci z domova, což zaměstnanci využívají. I z dalších průzkumů je zřejmé, že posun k práci z domova, zejména v některých odvětvích a podnicích, staví presenteeismus do jiného světla: bez dojíždění, bez fyzického kontaktu s ostatními a s neustálým připojením k internetu jsou úvahy o tom, zda pokračovat v práci, když jste nemocní, jiné.
A třetím nejčastějším důvodem je nízká míra zastupitelnosti, což se nejvíce týká top manažerů a pedagogů. Anebo paní Jany Sobotkové, která je šéfovou pravou rukou.
„I v těchto případech ale platí, že zaměstnanci nemohou své zdravotní problémy ignorovat dlouhodobě, několikrát přechozená chřipka nebo potlačování úzkostí pak může vést k daleko závažnějším zdravotním problémům či k vyhoření. Tím i k vyšší absenci ve firmě, nebo dokonce fluktuaci zaměstnanců. To by si měli uvědomovat i samotní zaměstnavatelé a důsledně dbát na prevenci včetně hledání cest, jak zaměstnancům v případě zdravotních obtíží ulevit,“ uzavírá Nicoletti.
Jak se (ne)léčíme?
V době home office se přístup k nemoci trochu změnil – někteří si dají klidnější režim a pracují z postele, jiní si naordinují „léčbu kávou a ibalginem“. Průzkumy však ukazují, že dlouhodobé přecházení nemocí může vést k vážnějším zdravotním komplikacím a vyšším nákladům na zdravotní péči. A na to bychom měli zejména teď, v době vrcholící chřipkové epidemie, myslet především.
Ano, je chvályhodné, že Češi jsou pracovitý národ, ale možná bychom se měli naučit říkat si o odpočinek. Práce je důležitá, ale zdraví ještě mnohem důležitější. Jak říká jedno staré přísloví: „Když si nedáte pauzu vy, dá si ji vaše tělo samo.“ A to obvykle v tu nejméně vhodnou chvíli.
