Sedmatřicetiletý David Ludín vyhrál v roce 2023 Proměnu roku v ČR. Díky tomuto úspěchu byl vybrán i na celosvětovou soutěž Slimmer of the year 2024, která se konala v Anglii, a i zde zvítězil. „Když o něm mluvím, vždy ho přirovnávám k Fénixovi, co doslova vstal z popela. A doufám, že touto výhrou už všechno zlé v jeho životě skončí,“ říká o Davidovi výživová specialistka Hana Borkovcová, která ho na cestě hubnutí doprovázela.
Zlomový okamžik
David s nadváhou bojoval odmalička. „V 18 letech jsem měl už 98 kilo a každým rokem to rostlo,“ začíná vyprávět svůj příběh. „Nakonec to došlo tak daleko, že jsem měl problém normálně fungovat. Jednou na kluzišti, když jsem si ani nebyl schopný zavázat brusle, mi došlo, že musím udělat razantní změnu.“
Já obecně doporučuji nízkosacharidovou stravu, která je nastavena na míru problému klienta.
David se už předtím snažil svépomocí několikrát zhubnout, ale nikdy se mu to nepodařilo. „Nevěděl jsem, jak na to. Výsledky samozřejmě nepřicházely, a tak jsem to vždycky po nějaké době vzdal,“ přiznává.
Tentokrát se ale rozhodl, že zvolí jiný přístup a obrátí se přímo na odborníka. „Paní Borkovcovou jsem sledoval asi rok na sociálních sítích a viděl jsem, co dokáže za divy s lidmi, jako jsem já,“ říká mladý muž. A první úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. „První kilogramy jsem začal shazovat do 14 dnů, což byl silný impulz v tom pokračovat. Pak šlo dolů dva až dva a půl tuku týdně a tak to bylo téměř celých deset měsíců,“ pochvaluje si.
Tajemství hubnutí
Celý hubnoucí proces byl velmi komplexní. „Dříve jsem jedl jen jednou až dvakrát denně, ale zato jako Otesánek. Díky paní Haně jsem změnil stravovací i pitný režim, naučil jsem se jíst pravidelně tak, aby tělo nemělo tendenci si ukládat tuk. Také jsem samozřejmě vynechal fastfoodovou stravu a sladkosti a místo toho jsem začal jíst zeleninu a pil jen obyčejnou vodu. To bylo zároveň na celém procesu asi to nejtěžší,“ přiznává David.
Tady nešlo o to, že na rok budu na dietě. Bylo to o celkové změně životního stylu. Takže i když mám už kila dole, pořád jezdím každý týden do Brna na převažování a hlídám si, abych se nevrátil do starých kolejí.
Podle Hany Borkovcové se ale držel statečně. „Je pochopitelné, že občas si člověk vybaví ty endorfinové chvilky u ne úplně zdravého jídla, ale vždy to zvládl bravurně,“ chválí terapeutka působící v brněnském VIP centru zdraví a dodává, že pokud je strava nutričně vyvážená a pestrá, chutě na nezdravé jídlo jsou minimální. „Mým cílem je navíc držet se s klienty po redukci zlaté střední cesty. A to znamená, že není nic, co bychom si po redukci nemohli dát k jídlu. Jen budou vědět co, kdy, kolik a jak často,“ vysvětluje.
Proč diety nefungují
Podle Hany vše začíná i končí v hlavě a komplexní přístup je základem úspěchu. „V mnoha případech se na klientech zrcadlí jejich způsob života a přístup k sobě samému. Tam je můj úkol – rozklíčovat problémy a pracovat na nich. To ale samozřejmě neznamená, že strava není důležitá – je to základ pro fungování našeho těla. A i když nám psychika „háže vidle“ do života, tak s kvalitní stravou se člověk cítí mnohem lépe a lépe se mu řeší i ostatní problémy.“
Ve stravě rozhodně Hana zastává umírněnost. „Každý extrém způsobí jen další extrém. Já obecně doporučuji nízkosacharidovou stravu, která je nastavena na míru problému klienta,“ upřesňuje. Diety tedy nepřichází v úvahu. „Slovo dieta evokuje krátký, většinou velmi nepříjemný proces, a to je špatně. Pokud má člověk problém s obezitou, je to práce na celý život. A to s dietou nemá nic společného.“
Nejdůležitější je tedy podle odbornice najít důvěru v sebe sama a chtít něco změnit. Zásadní jsou také pravidelné konzultace každý týden. „Ta kontrola, motivace a sdílení radostí i strastí s někým, kdo vám rozumí. Samozřejmě k tomu správně nastavený redukční program, kde se člověk týden od týdne cítí lépe. Naše tělo funguje jako celek a tak se k němu musíme chovat,“ uzavírá Hana.
Toho, že se Davidovi váha vrátí zpět, se prý nebojí. „Tady nešlo o to, že na rok budu na dietě. Bylo to o celkové změně životního stylu. Takže i když mám už kila dole, pořád jezdím každý týden do Brna na převažování a hlídám si, abych se nevrátil do starých kolejí.“