V cukrárně sedí dvě starší dámy nad kávou a šlehačkovým dortem, když tu se jedna z žen chystá otevřít malý sáček s cukrem, aby si kávu osladila. „To si tam nesyp,“ zarazí ji kamarádka a z kabelky vyjme krabičku s umělým sladidlem. „Tohle je mnohem lepší, neztloustneš a nedostaneš cukrovku. Já se cukru vyhýbám jak čert kříži,“ dodá ještě v rámci osvěty, aniž by okem zavadila o zákusek před sebou.
Sladké na nervy
Je pár šťastlivců, kteří sladké nemusí, těm jsem vždycky záviděla. Vzpomínám si, jak jsme šli s kolegyní na žloutkový věneček, načež ona snědla půlku a oznámila, že už nemůže. To jsem nechápala. Pravda je, že má stále konfekční šestatřicítku, zatímco já jsem se během let dopracovala někam mezi dvaačtyřicítku a čtyřiačtyřicítku. To považuji za strop. Na věnečky už také raději nechodím, ale minout cukrárnu či pekárnu a nezajít dovnitř mě stojí hodně úsilí. Sladké zkrátka miluju a nejsem rozhodně sama. Proč je pro nás sladká chuť tak lákavá?
„Sladká chuť je nám příjemná, protože do mozku vyplavuje neurotransmitery, které zvyšují pocity libosti,“ říká Flowee profesor Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze. „Právě kvůli tomu ji řada z nás vyhledává,“ dodává.
Po konzumaci umělých sladidel se nám v těle začne vylučovat inzulin. Jeho vyloučení vede k tomu, že se sníží cukr v krvi a tělo má pocit, že by ho mělo nahradit. To vede k ještě větší chuti na sladké.
Sladké pokrmy ale mají vysoký obsah energie, proto se jim do jisté míry snažíme vyhnout a nahradit je něčím méně kalorickým. A to je právě umělé sladidlo. Jenže před ním v posledních letech začali odborníci varovat. V červenci loňského roku Světová zdravotnická organizace vydala zprávu, že umělá sladidla a z nich hlavně aspartam mohou způsobit rakovinu. Jak to tedy je?
Klíčové slovo
V té zprávě je podle doktora Haluzíka důležité slovo „mohou“. „Když pacientům předepíši lék, upozorním je na reálné vedlejší účinky preparátu a v podstatě jim nedoporučuji, aby četli příbalový leták. Jakmile si ho totiž přečtou, zděsí se, co jsem jim to předepsal,“ říká lékař.
„O aspartamu se mluví už delší čas, je obviňován z celé řady potenciálních nežádoucích účinků,“ pokračuje a dodává, že mnoho lidí zcela pomíjí ono důležité slovo „potenciálních“ a výsledky studie bere doslova. Žádný ze zmíněných nežádoucích účinků totiž nebyl u lidí prokázán.
„Ve velmi vysokých dávkách, kterých ale v podstatě nemůžeme dosáhnout, byly prokázány některé nežádoucí účinky v experimentu. Ale vzhledem k tomu, že jde o dávky, které neodpovídají realitě, nemá význam, aby se tím laici vůbec zabývali,“ vysvětluje odborník. Zpráva Světové zdravotnické organizace o tom, že aspartam může vyvolávat rakovinu, má význam hlavně pro odborníky ve smyslu: pozor, tohle je dobré pohlídat.
Jako čtyřicet slazených nápojů
Riziková dávka aspartamu je podle studie čtyřicet miligramů. Abychom jí dosáhli, museli bychom vypít třicet až čtyřicet coca-col light. „K takovému množství se nemáme šanci ani přiblížit, protože dříve bychom dostali arytmii z kofeinu, nebo by se nám udělalo špatně od žaludku,“ tvrdí diabetolog.
„Navíc jde o studii, my nevíme, jakou skupinu vědci zkoumali. Pokud byl jedním z respondentů senior, který se celé roky nezdravě stravoval, vyrobil si tak diabetes druhého typu, pak přešel na umělé sladidlo a dostal infarkt nebo mrtvici, nemusí to s umělým sladidlem vůbec souviset,“ dodává ještě. „My navíc nezjistíme, jestli lidé zařazení do výzkumu mluví pravdu. To nelze zkontrolovat. Pokud by těch studií bylo víc a všechny vyšly v podobném duchu, pak je na místě se tím vážně zabývat.“
Pozor na střevní mikrobiom
„Studie, které dokazují, že konzumací většího množství umělých sladidel si můžeme zhoršit některé metabolické parametry, skutečně existují,“ říká lékař. Střevní mikrobiom se v posledních letech hodně zkoumá, zejména vliv řady nemocí včetně cukrovky na jeho špatné složení. Podle jeho slov tato studie smysl dává.
O aspartamu se mluví už delší čas, je obviňován z celé řady potenciálních nežádoucích účinků. Mnoho lidí však zcela pomíjí ono důležité slovo „potenciálních“ a výsledky studie bere doslova. Žádný ze zmíněných nežádoucích účinků totiž nebyl u lidí prokázán.
Ale také v tomto případě platí, že dokud nevznikne skutečně kontrolovaný výzkum, kde bude jasné, co přesně sledovaní pacienti zkonzumovali, nedá se to přesně říct. „Důkazy, že umělá sladidla mají vliv na složení střevního mikrobiomu, existují, ale stejně tak ho ovlivňuje i konzumace jiných potravin nebo alkoholu. Střevní mikrobiom je v poslední době hodně zkoumán v souvislosti s řadou nemocí. Zatím ale nemáme důkazy, že by jeho špatné složení nemoci vyvolávalo, spíš se zdá, že v důsledku nemocí dojde k jeho změně,“ vysvětluje ještě.
Na dietu se nehodí
„Největší problém pro mě během redukční diety byla nepřekonatelná chuť na sladké,“ líčí pětatřicetiletá Linda, která se rozhodla shodit před jarem pár kil. „Abych nebyla v pokušení, neměla jsem doma ani med, jenže pak jsem v deset večer pološílená vlítla do večerky a nakoupila do zásoby. Ty samozřejmě okamžitě padly. Následovaly výčitky svědomí a pocit zmaru,“ vypráví s tím, že pak se rozhodla přestat se trápit a přeorientovala se na potraviny s umělými sladidly, jenže chuť na sladké paradoxně ještě vzrostla.
„Některé studie skutečně ukazují, že by to tak mohlo být,“ tvrdí Martin Haluzík. „Z jednoho experimentu vyšlo, že po konzumaci umělých sladidel se nám v těle začne vylučovat inzulin. Jeho vyloučení vede k tomu, že se sníží cukr v krvi a tělo má pocit, že by ho mělo nahradit. To vede k chuti na sladké,“ vysvětluje.
„Nikdy jsem neslyšel radu, abychom cukr stoprocentně nahradili umělými sladidly. Ta byla vynalezena výhradně pro diabetiky, kteří jsou na sladkou chuť zvyklí a nedokážou si ji zcela odepřít. Proto si mohou občas dopřát například nápoj slazený umělým sladidlem, aby se jim po jeho požití dramaticky nezvýšila hladina cukru v krvi,“ vysvětluje.
„Pokud sportují, mohou si dát i nápoj, který cukr obsahuje. Jedno či dvě piva po námaze není nic, co bych doporučoval, ale ani zakazoval. Důležité je, aby to bylo občas.“ Odborník na diabetes vysvětluje, že když mám cukrovku, neznamená to, že musím konzumovat výhradně potraviny s umělými sladidly. Jen je potřeba dodržet pravidlo všeho s mírou.
Jde o cizorodou látku
S manželem se neshodneme na tom, jestli je umělé sladidlo v nápojích cítit, nebo ne. On tvrdí, že ano a že se to nedá pít, já to nepoznám. „Když se podíváte na složení nápojů slazených uměle, zjistíte, že výrobci ve snaze přiblížit chuť těm běžným, musejí zkombinovat dvě i tři sladidla. Ta umělá jsou navíc mnohonásobně sladší než klasický řepný cukr, zhruba dvěstěkrát až pětsetkrát, takže množství, které je v nápojích, ale i v dia potravinách, je velmi nízké. I proto je mimořádně nepravděpodobné, abychom dosáhli toxických koncentrací,“ říká diabetolog. Přesto je dobré být při jeho konzumaci obezřetní.
„V obecné rovině jde o látky, které jsou tělu cizí, nejsou přirozené,“ říká Martin Haluzík. Cukry přirozené jsou, konzumujeme je například v ovoci, naše tělo je pro přijímání cukru uzpůsobené. Pokud to nepřeháníme, neškodí nám. Umělé sladidlo také prošlo výzkumem a testy, přesto si myslím, že stejně jako u jiných látek, které nejsou tělu úplně přirozené a kterých konzumujeme poměrně mnoho, je dobré na sobě sledovat, jestli nám z nějakého důvodu nevadí,“ dodává na závěr profesor Martin Haluzík.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
