Jak může nemajetnost vést k lepší spolupráci, otevřenosti a vnímavosti k druhým

Bohatí mají lepší matrace, bezpečnější auta, zcestovalejší děti. Mají prý všechno lepší. A dokonce když se testuje inteligence, zazobaní, kteří mají přístup k nejlepšímu vzdělání, opakovaně vykazují vyšší skore. Ale je jedna věc, v které jsou bohatí (vzdor vyššímu IQ) pozadu.

Čtěte také:
Citáty mistra citátů Michela de Montaigne

Člověk s nižším vzděláním dokáže mnohem častěji být nezaujatý, nahlížet situaci nebo problém z více stran. Nevzdělaný člověk má totiž moudrost, která se nedá koupit žádným univerzitním vzděláním.

Věděl to dobře i otec jistého Míši de Montaigne. V 16. století si vymínil, aby na jeho inteligentního synka všichni včetně posluhy a matky mluvili výlučně latinsky. Aby klukovi řeč vzdělanců přešla do krve a mohl v ní tak plynně číst a psát. Ale to byla jen část výchovy budoucího filozofa. 

V latině, ale na vesnici

Francouzská šlechta otce přehlížela, že není dost nóbl (dědeček obchodoval se sledi, otec si titul koupil). On si jich ale nevšímal a (skandálně) svého nejnadějnějšího syna nechal léta vyrůstat na vesnici, v chudé rodině. Tento brutální, nezvyklý experiment vedl k vychování nejvlivnějšího filozofa moderní doby. Michel byl voják, starosta, diplomat, učenec a taky vymyslel nový literární druh – esej.

Čtěte také:
Václav Cílek: Zítřek je napínavý, ale ne tragický. Čeká nás veselá chudoba
Objevili jsme tajemství štěstí, chcete ho znát také?
Neví se kdy. Neví se jak velká. Ale ví se, že krize znovu přijde

Ukecaným (podle Francouzů květnatým) stylem v nich píše hlavně o sobě a o tom, jak žít. Jeho vliv na moderní myšlení a psaní je s nikým jiným nesrovnatelný. Protože díky otcově výchově byl nezaujatý, zkoumal věci ze všech úhlů.

Co my víme

Dr. Igor Grossmann z kanadské University of Waterloo se zeptal 199 lidí ze všech společenských vrstev v oblasti Michiganu, jak by poradili v následující skutečné situaci: novomanželka si stěžuje, že její muž vždycky rozhoduje, kdy půjdou spát. Ptá se, jak se zachovat bez toho, že by se hádali nebo jí začal lézt na nervy.

Dr. Grossmann udiveně, evidentně s ním nikdo v dětství neexperimentoval, zaznamenal, že lidé bez univerzitního vzdělání k problému přistoupili s „moudrým zvažováním“, vcítili se do ženiny situace, ale zároveň si uvědomovali, že nemají dostatek informací, a vzali v úvahu, že muž nemusí nutně být bezohledný.

Bohatší účastníci výzkumu zatím dávali přednost logice a rozhodnému přístupu.

Nemajetní prokázali větší otevřenost spolupráci, byla jim vlastní intelektuální pokora, a tím pádem nezaujatý přístup k problému.

Celou studii Igora Grossmanna zveřejněnou ve vědeckém časopise The Royal Society je možno si prostudovat ZDE.

Češi ale tohle dávno vědí, nepotřebují dlouhé výzkumy ani experimenty, máme to v krvi: Hloupý Honza, Chalupáři…

Anastázie Harris

Anastázie Harris (ash)

Novinářka, publicistka, autorka knihy Alžběta II.: Pracující žena. Jinak také pracující žena.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.