fbpx

Proč může být pro ženu kvalitní vzdělání spíš hendikep a proč je dobré mít na pracovním stole rtěnku, se dozvíte v pravidelném literárním sloupku Věry Kudynové

Zveřejněno: 10. 6. 2018

Rodiče důsledně dbali na moje vzdělání a investovali do mého studia majlant s představou, že tak činí pro mé blaho a dobrý život. Mám Harvard, stáž na Sorboně, v Mnichově a v Moskvě a státnice ze čtyř jazyků.

Táta se mnou chlubí, kde to jde, a zuří, když mu řeknu, k čemu to bylo, když dělám stejnou práci za stejné peníze, jako kdybych měla VŠE, a kromě angličtiny nepotřebuju nic než češtinu, i když, pravda, znalost jazyků je při cestování skvělá, ale nemusím na to mít státnice. Může se pominout, když opakuju, že to byly vyhozený peníze a měl mi postavit radši vilu a investovat do nemovitostí a pozemků.

Související…

VELKÝ HOLKY: Dokonalost k zbláznění
Věra Kudynová

Realita je úplně jiná, než se nám maluje. Jenže táta a máma to mysleli dobře a podlehli asi dobře míněné kampani o nutnosti vzdělání.  A mně šla škola výborně.

My, vzdělaný holky, máme jasněji než naivní rodiče. Je to záležitost volby, co v životě chci. Jenže nadměrné vzdělání u holky je překážkou osobního života. To víme všechny, které ho máme.

Máme kariéru, ale chlapi, co by si nás měli vzít, se nás bojí, a radši žijí s našimi sekretářkami a asistentkami, které chodí sexy oblečené, jak se na manažerku nehodí, a mají dlouhatánské řasy, kterými plácají jako mrkačky.

Mrkačky mají na rozdíl od nás čistý pracovní stůl a na něm zrcátko, aby kontrolovaly svůj zevnějšek, a místo směrnic, vyhlášek, analýz a zákonů, co máme na stole my, manažerky a ředitelky, se na jejich stole vyskytuje rtěnka, pudřenka a parfém.

Mě práce zatěžuje tak, že hledám těžko termín u kadeřníka, o kosmetice se mi může zdát někdy o víkendu a cvičit chodím až v deset večer, i když vím, že je to nezdravé, ale dřív nestíhám. Taky mám dost nervy z podřízených, kvůli tomu mi už zjistili problém se žaludkem a blbě spím. Psycholog mi řekl, že mám zvolnit, ale neřekl, jak to mám udělat, a ani nemám čas na terapie, co mi doporučil.

My, holky, co chceme dělat kariéru, míříme do zahraničí.  Máme vzdělání a umíme jazyky, ale konkurence je v korporaci velká. Do výběrka na regionálního manažera do Varšavy se nás přihlásilo osm. O víkendech jsem dřela, abych je oslnila a  třeba ve Varšavě i našla odpovídajícího partnera, Poláků je víc než Čechů. Vybrali ženatého kolegu, má VŠE a jednu státnici.

Když budu mít syna, dopřeju mu vzdělání tak dobré, na co budu mít já peníze a on hlavu.

Když budu mít dceru, bude muset umět počty, protože v životě si všechno dobře spočítat je zásadní. Bude chodit cvičit, tancovat, sportovat, aby měla pěknou postavu, dohlédnu na jídelníček, budu kontrolovat péči o chrup a kvalitu vlasů. Bakaláře udělá dneska každé nemehlo. Až mé dceři bude dvacet, tak se bude rovnou přidělovat.

Moje dcera bude mrkačka. Rodiče chtějí pro děti vždy to nejlepší.

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...