„Tak na tu bych fakt nevlezl.“ Je fascinující, jak často se výroky tohoto typu objevují v diskuzích pod články o znásilnění. Zvlášť, když je obětí starší žena. Nebo taky žena tlustá, s postižením, s asymetrickým obličejem. Anebo taky muž či trans osoba. Zkrátka člověk, který nezapadá do představy, že sexuální násilí je něco, co se děje hlavně nevinným mladým studentkám.
Nedostatečná estetika těla oběti jakoby byla jedním z důkazů neviny pachatele. Jeden z hlavních mýtů o sexuálním násilí je představa, že se pachatel nedokáže ovládnout a propadne „vášni“ z neodolatelné touhy po krásné dívce. Realita je jiná: průměrný pachatel je spíš pragmatický a dá se říct, že „bere všechno“, hlavně aby to bylo pro něj co nejjednodušší a nejméně rizikové z hlediska postihu. Kriminalisté, viktimologové a jejich data už dlouho říkají, že pachatelé si často nevybírají nejatraktivnější ženy (nebo muže), ale hlavně ty nejzranitelnější.
Podle čeho všeho si pachatel vybírá? Většinou si to nechce moc komplikovat, takže sáhne po lidech, kteří jsou na tom fyzicky nebo duševně slabě. Na policii budou působit zmateně, u soudu nedůvěryhodně. Klidně i stařenky v paliativní péči, nebo těžce postižené chovance v ústavu a malé děti ve věku batolat. Jejich utrpení společnost raději vytěsní, protože narušuje zažitou představu o fungování lidské sexuality – mládí, zdraví a krása.
Výzkumy u sexuálního násilí obecně ukazují, že sexuální násilí obecně hlásí jen malé procento obětí, i když jsou „normální“ – obecně se uvádí 5 až 10 %. U seniorek nebo postižených je to číslo samozřejmě ještě mnohem menší. Důvodů je pro to celá řada – závislost na pečujícím člověku, stud, pocit, že „už na nich stejně nezáleží“, nebo taky kognitivní úpadek. Zneužití tohoto typu se málokdy dostávají k soudu, výjimkou je případ z Klatovska z roku 2009, který se k soudu dostal.
Muž se u soudu přiznal a tvrdil, že před činem vypil osm piv a osm rumů. Klatovský soud to asi bral jako polehčující okolnost, tak mu uložil pouze dva roky vězení.
Šestatřicetiletý muž vnikl v noci do domu s pečovatelskou službou, kde několik hodin sexuálně napadal a pokoušel se i o anální styk s ženou, které bylo 81 let. Seniorka byla částečně imobilní a během útoku se marně snažila přivolat pomoc. Muž se u soudu přiznal a tvrdil, že před činem vypil osm piv a osm rumů. Klatovský soud to asi bral jako polehčující okolnost, tak mu uložil pouze dva roky vězení. Část debat se překvapivě netočila kolem brutality činu, ale kolem implicitní otázky, proč by vůbec někdo chtěl znásilnit takovou ženu. „Proč by ji někdo znásilňoval? To už přece není sexuálně atraktivní...“ Pro pachatele ale je velmi atraktivní kombinace fyzické a mentální slabosti. Podle dat amerického Office of Justice Programs, který sbíral takové případy, byl průměrný věk obětí skoro 79 let. Mnohé ženy měly demenci nebo omezenou soběstačnost,
Sexuální násilí zažil každý třetí dospělý s mentálním postižením
Hranice mezi péčí a útokem bývá děsivě rozostřená – zejména při hygieně nebo manipulaci s tělem. Výzkumná síť GBV Learning Network upozorňuje, že fyzické i psychické následky násilí bývají u starších žen často vysvětlovány „normálním stárnutím“. Ženy s demencí místo přímého oznámení vykazovaly spíš změny chování, úzkost nebo větší zmatenost. Stejně to je u lidí s těžkým mentálním či kombinovaným postižením. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že právě osoby s výraznou závislostí na péči patří mezi nejohroženější skupiny sexuálního násilí. Podle rozsáhlé metaanalýzy dokonce každý třetí dospělý s mentálním postižením zažil sexuální zneužití. Pachatelé využívají omezené schopnosti komunikace, závislosti na pečujících osobách a toho, že jejich výpověď může být zpochybněna nebo interpretována jako projev diagnózy. K násilí přitom dochází jak ze strany personálu, tak i jiných klientů zařízení.
Společnost neumí přijímat ani seniory, ani postižené lidi jako sexuální bytosti.
Česká televize popsala případ ženy s mentálním postižením, kterou měl znásilnit známý rodiny. Soud pracoval s tím, že její postižení ovlivňuje schopnost vnímat a popsat násilí, což vedlo ke spornému hodnocení důkazů a nižšímu trestu. Soud dokonce v odůvodnění uvedl formulací, že oběť „nechápala situaci v plné míře“. Podrobností je málo, protože v Česku jsou případy s mentálně postiženými anonymizované, podrobné informace má ale současný ombudsman Stanislav Křeček: „Lidé s těžkým mentálním a kombinovaným postižením jsou velmi zranitelní. Často jsou zcela odkázaní na péči okolí. O to závažnější je zjištění, že jsou vystavováni nepřijatelným situacím v místě, které by pro ně mělo být bezpečným domovem.“
Společnost neumí přijímat ani seniory, ani postižené lidi jako sexuální bytosti. A když nepřijímá jejich sexualitu, neumí si představit ani jejich zneužití. Když se takový případ odhalí, bývá to často jen čirou náhodou. Případy, na které narazíme, jsou nejspíš jen vrcholem ledovce.
