Říká si Celeste Will, je jí 21 let, studuje práva a zároveň si už téměř rok přivydělává jako sexuální pracovnice a společnice. „Ze začátku mě k tomu přiměla zvědavost a taky nedostatek peněz,“ říká žena, která svou pravou identitu tají.
„V prváku se k nám dostal drb, že jedna spolužačka z vyššího ročníku pracuje jako společnice. S kamarádkou jsme pak na internetu zjistily, že tyto ženy si účtují asi tři až pět tisíc za hodinu. To mě hodně zaujalo, protože jsem do té doby dělala různé brigády za 150 až 200 korun na hodinu, a brala jsem to jako nutné zlo,“ vzpomíná žena, které letos vyjde v nakladatelství Grada kniha s názvem Deník lehký holky.
Několik dní nad tím přemýšlela a pak si řekla, že to taky zkusí. „Jsem single, mladá a žiji ve velkém městě, kde je velká anonymita. A mám ráda sex. Tak proč nespojit příjemné s užitečným.“
Jaké byly první kroky potom, co jste se rozhodla tuhle práci vyzkoušet?
Začátky byly náročné. Musela jsem se zorientovat v tom, jaké podmínky určité kluby, priváty a agentury nabízí. Nakonec vyhrál jeden klub v centru a doteď toho nelituju. Můžu si sama rozhodovat o tom, co budu na pokoji dělat, s kým a za kolik. Můžu kdykoliv zákazníka odmítnout, nemusím tam být pětkrát týdně, nebo dělat dvanáctky… Když si řeknu, že si dám na měsíc pauzu, nebo to zabalím brzo a půjdu spát, můžu. Nedokážu si představit, že bych měla nad sebou nějakého „šéfa“.
V klubu pracujete už téměř rok a pořád zůstáváte...
Ano, stále mě to baví a samozřejmě tam jsem taky kvůli penězům. Můj zatím nejvyšší měsíční výdělek byl 650 000 a to jsem nepracovala každý den. Takže z hlediska poměru čas versus peníze mi to dává největší smysl. A práci jsem si fakt oblíbila. Mám už své stálé zákazníky, které opravdu ráda vídám. A v klubu také pokaždé potkám někoho zajímavého, někdy se zasmějeme, jindy zase slyším neuvěřitelné lidské příběhy. Je to pestrobarevné.
Ví o tom, kde pracujete, někdo z vašeho okolí?
Zatím ne. Musela jsem se naučit, jak to skrývat. Za to, co dělám, se nestydím, ale bojím se, že by mě za to kamarádi odsoudili. I z hlediska mého budoucího povolání by to byl risk – nevím, jestli by potom pro mě nebylo těžší sehnat práci.
foto: se svolením
Takže si to zatím nechávám pro sebe, ale myslím, že jednou přijde doba, kdy to buď praskne, nebo se svěřím alespoň mým dvěma nejlepším kamarádům. A co se týká rodiny, myslím, že by to naši nesli ze začátku těžce. Ale kdyby viděli, že mě to baví, nikde se neopíjím ani nefetuju a že u toho vždycky dbám na svoje zdraví a bezpečí, že by to taky nakonec pochopili.
Jaké pro vás bylo mít poprvé placený sex?
Strašně jsem se bála, protože jsem vůbec nevěděla, jestli to zvládnu. Jestli si třeba pak nebudu připadat odporná sama sobě, jestli na mě nepoleze nějaký hnusný starý dědek, co mu bude smrdět z pusy, a já se s ním budu muset líbat a nakonec pak budu brečet někde ve sprše… Hlavou se mi honily ty nejčernější scénáře, co jsem znala z filmů.
A pak jsem měla prvního zákazníka a bylo to úplně v pohodě. Byl slušný, nedělal nic, co jsem mu nedovolila, a po čtyřech minutách byl konec. Poděkoval mi, odešel do sprchy a já seděla na posteli, koukala se na ty čtyři tisíce a říkala si, že to nebylo vůbec špatný. Nebyl to sex, který jsem byla zvyklá mít se svými minulými kluky. Bylo to takový mechanický, žádné líbání nebo nějaké city… Spíš sportovní výkon z mojí strany. A když jsem zjistila, že je to v pohodě, že se mi nechce brečet ani nemám trauma a nakonec se cítím dobře, dost se mi ulevilo. V ten moment jsem věděla, že tuhle práci dělat můžu.
Říkáte, že vám ta práce nevadí. Ale nebojíte se, že se to na vaší psychice projeví zpětně?
Mně nevadí mít sex s cizími chlapy. Kdyby mi to přišlo odporný, tu práci bych dělat nemohla nebo bych třeba v práci musela pít, abych to nějak přežila. Ale nic z toho nezažívám. Hodně lidí si také představí vášnivý a intimní milenecký sex se vším všudy, ale tohle je úplně jiné. Sex se zákazníky má svá pravidla, je časově ohraničený a já při něm musím hlídat plno věcí… Vůbec tam nejde o moje potěšení. Když si to užiju, beru to jako plus, ale neočekávám to.
Takže si vybíráte jen hezké a přitažlivé muže?
Já na vzhled vůbec nekoukám. Měla jsem třeba i hodně obézní klienty, chlapy, co se mi vůbec nelíbili, ale bylo mi to jedno. Pro mě není důležitý to, jak člověk vypadá, ale jestli respektuje moje hranice a dodržuje osobní hygienu. Když se zákazníci svlékají, také se dívám, jestli třeba na těle nemají nějakou extrémní vyrážku, a to stejné na intimních partiích. Tohle je pro mě důležitější než vzhled. A mnohdy jsou takoví ti namachrovaní hezounci v tomto směru stokrát horší než obyčejní chlapi.
Jak zvládáte, když vás muž pozve jako doprovod například na zahraniční cestu?
Dovolené jsou pro mě nejnáročnější. Je to práce 24/7. Zatímco do klubu si přijdu a odejdu, kdy chci, na dovolených musím být pořád k dispozici. A teď to nemyslím sexuálně – nikdo nevydrží mít sex čtyři dny v kuse.
Až jednou v tomhle byznysu skončím, budu finančně nezávislá. Mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, sex mi taky nechybí. Takže budu radši sama, než se doprošovat nějakého lúzra.
O sexu to pak už vůbec není. Je to o tom věnovat se klientovi a být vždy připravená na jeho program. Když řekne, že se jdeme ráno potápět, nemůžu mu říct, že se chci vyspat a ať jde sám. Když chce jet na výlet na sopku, nemůžu mu říct, že bych byla radši u bazénu a četla si. Nemůžu celý den jen koukat do telefonu a večer sebou jen plácnout na postel a roztáhnout nohy. Takže dovolené jsou sice skvěle placené, ale potom vždycky jedu z letiště do bytu a třeba den nechci s nikým mluvit.
Nemáte strach jet s cizím člověkem do ciziny?
Na dovolené jezdím jenom s klienty, se kterými jsem se už několikrát viděla a u kterých vím, že jsou v pohodě. Ale taky mám pár stálých zákazníků, kteří jsou sice v pohodě, ale na dovolenou bych s nimi nejela, protože vím, že bych to nedala. A i mimo klub platí moje pravidla – žádný sex bez ochrany, žádné extra věci, které nedělám. To naštěstí moji zákazníci respektují.
Věřím, že to funguje i tak, že někteří muži se chtějí i vypovídat ze svých problémů…
Rozhodně. Moje práce je tak 20 % sex a věci okolo a 80 % poslouchání lidí. Vlastně skoro nikdo nechce jen sex. Většinou si chtějí povídat – ať už o svých partnerkách, o práci, o rodině. Někteří také chtějí můj obdiv, nebo abych je politovala… A někteří chtějí mít sex jenom proto, abych jim pak řekla, že byli dobří a že se mi to s nimi strašně líbilo. A plno chlapů ke mně přijde do pokoje a rovnou říkají, že sex ani nechtějí.
Takže ano, zákazníci často mluví o tom, jaký je partnerský vztah po desítkách let spolu, že mají starosti s dětmi, v práci, někdy řeší zdravotní problémy svých partnerek a bojí se o ně, a samozřejmě mají i své vlastní nejistoty. Třeba mi povídají o tom, že se svou ženou už nejsou šťastní, protože s nimi několik let skoro nepromluví, ale nechtějí se rozvést třeba kvůli dětem, majetku, cítí povinnost „se postarat“ a nechtějí o tom mluvit se svými kámoši, protože by byli za slabochy, co si to doma neumí srovnat…
Změnila tahle práce nějak váš pohled na muže?
Ano. Musím říct, že mi to hodně otevřelo oči a naučila jsem se obecně nesoudit lidi na první dobrou, nedělat takové ty mentální zkratky ve stylu, že když se někdo chová jako kokot, tak je kokot. Často je to jenom nějaká slupka nebo póza, ale sami o sobě nejsou zlí.
Většina mých zákazníků vyrůstala v tom, že „správnej chlap musí něco vydržet“. Představa, že by šli třeba na terapii, jim proto přijde úplně nereálná. Přece „nejsou blázni“. Kamarády a manželku třeba nechtějí zatěžovat, protože se bojí, jak by to vzali. Takže si radši dají pět piv a přijdou se vypovídat za námi. Docela chápu, že je snazší říct své problémy holce, co „je šlapka“, nebude vás soudit a už ji nikdy nepotkáte.
A co nějaké opravdu podivné důvody, proč za vámi muži chodí?
Hodně chlapů za mnou třeba přichází s tím, že mají spokojený partnerský vztah, ale chtějí vyzkoušet třeba footfetish nebo být ponižovaný. Nechtějí o to žádat jejich manželku nebo partnerku, protože by je odsoudila. Tedy to si oni myslí. Někteří zákazníci jsou také opravdu hezcí a úspěšní chlapi, ale z nějakého důvodu nechtějí mít partnerský vztah. Tak mi radši dají padesát tisíc za noc, která bude podle jejich představ. A vědí, že po nich nikdy nebudu chtít, aby si udělali volný víkend na návštěvu mých rodičů.
Reklama
Nedávno jsem ale měla i zákazníka, který po x letech manželství přišel na to, že ho baví drag a crossdressing. To bylo vlastně super, protože jsme spolu strávili na pokoji hodinu, během které si zkoušel moje oblečení a boty, a přišlo mu to hrozně sexy.
Ještě k vaší budoucnosti. Nebojíte se, že jednou budete mít problém si kvůli své současné práci najít partnera? A máte v plánu mu to vůbec říct?
Určitě bych to jednou svému partnerovi ráda řekla. Přišlo by mi nefér to neudělat a nechci žít život ve strachu, že se to na mě někde dozví. A taky je to prostě moje součást. Myslím tedy, že by to vědět měl.
A jestli někdy budu mít problém si najít partnera, tak to spíš bude proto, že se prostě nespokojím s úplným minimem, co se týče jeho chování. Jsem zvyklá, že mi chlapi dávají pozornost, váží si toho, že s nimi trávím čas, a tak dále. A představa, že ode mě někdo očekává, že na něj budu poslušně čekat doma s večeří, starat se o děti a nevěnovat se kariéře, zatímco on mě párkrát do roka vezme někam „ven“? Ne, díky.
Díky své práci mám nastavenou laťku dost vysoko. A až jednou v tomhle byznysu skončím, budu finančně nezávislá. Mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, sex mi taky nechybí. Takže budu radši sama, než se doprošovat nějakého lúzra.
