Opravdu. Jsou mezi námi i tací, kteří jsou spokojení tak, jak jsou. Své si už od...(žili), řekněme, srdce rozbili mnohokrát, mnohokrát zase slepili. A možná zjistili, že jim prostě párový život nevyhovuje. I to by společnost po letech, kdy se vás snaží seznamovat se všemi sousedy a svobodnými kamarády, pochopila. Co ale nepochopí nikdy, je ona otázka: A jak to, kruci, děláš se sexem? A to je to. Nijak. Nedělám.
Pro tři lidi, které potkáte na následujících řádcích, je absence sexu nikoli tragédií, ale prostě a jednoduše klidem. A svět z toho má větší nervy než oni sami.
Cože? Nepícháš?
Soulož a soustavný intimní život do strhání nebo z povinnosti. To je jedno. Hlavně nějaký. Sex je dnes něco jako občanský průkaz dospělosti. Neprokážete se? Tak nejste plnohodnotní. V aplikacích vás algoritmy přesměrují do kategorie „určitě má problém“, kam se odkládají lidé, kteří nemají potřebu trávit večery v polohách, jež vypadají skvěle jen v jogínských katalozích.
Kdykoli řeknete „já už TO tolik nepotřebuju“, všichni se tváří, jako byste právě oznámili, že jste se dobrovolně vzdali teplé vody, Instagramu a svéprávnosti. Moderní společnost si zkrátka vytvořila mýtus, že libido je měřítkem vitality, a kdo nesouloží, ten je podezřelý.
Jenže někdy jde prostě o klid. O tělo, které už nechce pořád něco vysvětlovat. O mysl, která prošla různými fázemi života a zjistila, že existují i jiné vzrušující věci než pot, rytmus a povinná chemie. Ema (43) tomu říká „estetická abstinence“. Karel (36) to popisuje sušeji: „Já prostě nechci. Tečka.“ A Kristina (52) se po rozvodu naučila luxusní formu svobody, kterou okolí vytrvale zaměňuje za poruchu.
Jejich příběhy opravdu čiší úlevou, zato jejich okolí má plnou pusu diagnóz a rad, protože někoho, komu sex nechybí, neumíme bez posudku nechat žít.
Proč se tváříme, že sex = zdraví a normálnost?
V naší kultuře má sex status skoro léčivého přípravku. Užívat byste ho měli nejméně jednou denně a nejlépe s někým, kdo má hezké zuby a komplexní životní pojištění. Reklamy nás přesvědčují, že orgasmus je univerzální lék na stres, bolest hlavy i podzimní depresi. Když ho nemáte, měli byste k lékaři.
Statistiky, studie, guruové wellbeingu, všichni se předhánějí, kdo vám lépe vysvětlí, že sex je zdraví, mládí, energie a že ten, kdo ho nechce, musí být minimálně ve fázi rozpadu osobnosti. Asexuální spektrum? Nízké libido? Životní fáze? To jsou pro většinu lidí jen slova, která se hodí do vaší zdravotní karty, ale ne do běžné konverzace. A už vůbec ne mezi dvěma opačnými pohlavími.
Řeší to dokonce i seznamky
Náhodně jsem se ocitla na facebookové „retro“ seznamce, kde si lidé v první řadě zvedají sebevědomí a krásky a zvířata se chlubí nejen tím, jak vypadají, ale hlavně tím, že ještě můžou. Bohužel včerejší příspěvek, který je i inspirací k tomuto článku, si dovolil zmínit se o lidech, kteří na seznamce sice jsou, ale nejde jim o sex, ale o to najít někoho, s kým budou chodit ven nebo si povídat. Prostě spolu budou, ale bez intimností.
Lidé, kteří sex nepotřebují, nepřišli o touhu po životě, jen ji investují jinam. A přesto je společnost pořád instruuje, aby se za svůj život bez sexu omlouvali. Aby dávali vysvětlení, potvrzení, argumenty. Ale realita je jednoduchá: jsou spokojení. Nejsou povinni to nikomu dokazovat.
Zatímco spousta žen (ale rozhodně ne všechny) s příspěvkem souzněly, muži psali, že kdyby nemohli pí…, pak by už radši umřeli. A přesně tak to je. Tak se dívá společnost na lidi, pro které veselé pohyby a orgasmy nejsou středobodem vesmíru. Zatímco vyřešená minulost je, ale k té se vrátíme v jiném článku. Vraťme se k těm, kdo spokojeně žijí i bez sexu. A nerozpadají se.
Prý mě to přejde
Emě K. (43 let) máma prý říkala, že je to jen dočasná fáze. „Moje máma mi řekla, že mě to přejde. Já jí odpověděla, že mě přešlo to, co mě mělo přejít – a to je tlak.“ Karel (36) je zase přehlížený genotyp, kterého se okolí snaží „motivovat“, protože se přece nemůže jen tak rozhodnout, že sex nebude hrát v jeho životě roli. „Kamarádi mi loni dali k narozeninám mega balení kondomů. Prý abych měl inspiraci. Jenže já inspiraci mám, jen úplně jinou,“ říká.
A Kristina (52)? Její poslední rande z Tinderu jí po druhé kávě oznámilo: „Tak krásná žena a neš*ká? To je skoro ekologická škoda.“ Ona se jen pousmála a pomyslela si, že skutečná škoda je spíš muž, který považuje sex za recyklační povinnost.
Frigidita, únava materiálu nebo jen jiná preference?
Slovo „frigidní“ je takový pozůstatek minulého století, kdy se psychika žen vysvětlovala hvězdami, kávovou sedlinou a nedostatkem manželských povinností. V medicíně už se skoro nepoužívá, ale v běžném životě přežívá s urputností švábů. Přitom libido není konstantní veličina. Kolísá podle hormonů, stresu, životní fáze, traumatu i obyčejné únavy z toho, že děláme pořád totéž – a ne vždy s někým, koho bychom pozvali i na snídani.
Skutečně existuje celé spektrum lidí, kterým je sex buď jedno, nebo ho nepotřebují k naplněnému životu vůbec. Jenže místo toho, aby se to bralo jako varianta, se to pořád interpretuje jako porucha. V Česku je pořád běžné, že když řeknete, že nemáte chuť, okolí se rozběhne hledat problém, nejlépe nějaký patologický, protože ten se dobře vypráví.
Reklama
Ema tenhle „diagnostický maraton“ zažila tolikrát, že z toho udělala vlastní hru. „Když řeknu, že sex nepotřebuju, většina lidí se ptá, jestli jsem zdravá. Už odpovídám: ´Ano, mám tlak 120/80, cholesterol v normě a chuť do života větší než kdy dřív´“. Ema není frigidní, nikdy nebyla. Jen zjistila, že její energie je vzácná komodita, kterou nechce investovat tam, kde nepřináší radost.
Karel se zase setkává s mýtem, že každý muž musí chtít sex, jinak je něco hluboce špatně. Přitom on má jen jinak nastavené priority, kreativní projekty, hudbu, klid. „Já se nestydím za to, že nechci. Já se stydím za to, jak moc to ostatní řeší,“ říká. A mě napadá, že je škoda Emu a Karla neseznámit...
Odsouzení přichází vždy zvenku – nikdy zevnitř
Někdy se zdá, že nechuť k sexu budí větší zděšení než nechuť k placení daní. Kdyby Ema, Karel nebo Kristina řekli, že nejsou fanoušci sportu, nikdo by je nehnal do ordinace endokrinologa. Ale když řeknou, že nepotřebují sex, všichni jsou úplně vykulení. Proč? Protože jsme naučeni vnímat sex jako povinnost, ne jako volbu.
„Nejhorší to bylo teď na firemním večírku. Tam se prostě řešilo kdo, jak, s kým a kolikrát. Řekla jsem, že se mě tenhle svět netýká, a kolegové se ke mně okamžitě naklonili s obličejem terapeuta po víkendovém kurzu a ptali se, jestli jsem v pořádku. Mám už i připravenou odpověď, opravdu jsem takhle spokojenější a naplňuje mě jiná forma trávení volného času než potní výměna tekutin,“ říká Ema. Karel zase poslouchá, aby si našel mladou, která ho rozrajcuje. A Kristina? U té si okolí asi už zvyklo, ale spíš nechápou, proč „pěkná ženská nemá pořádnýho chlapa.“
Je to životní styl
Jedna z největších ironií moderní doby je, že lidé, kteří sex potřebují, často vypadají vyčerpaněji než ti, kteří se obejdou bez něj. Absence sexu není prázdnota (tedy ale ani ne vyprázdněnost :D), ale pro nás je často osvobozením. Někdo medituje, někdo běhá, někdo se učí dělat kváskový chleba a někdo zjistí, že nepotřebuje erotický provoz, aby se cítil živý.
„Víte, já mám mnohem míň starostí. Nemusím řešit, jak se tvářím, jestli křičím dost nebo málo, jsem dostatečně uvolněná, říkám dost důrazně jeho jméno. Mám prostě klid na syna a je mi strašně fajn. Odpadla mi polovina starostí,“ říká Kristina. Taky už nemá pocit, že selhává ve scénáři, který jí někdo nalinkoval. Když přijmete, že nejste rozbití, ale jen jiní, spadne z vás neviditelný batoh.
Je zvláštní, jak moc těžké je přijmout, že lidská hodnota může existovat nezávisle na libidu. Jenže čím víc se okolí snaží někoho takového přivést zpátky k „normálu“, tím víc vystupuje ironie celé situace: Není to problém lidí, kteří sex nepotřebují. Je to problém těch, kteří si nedovedou představit život bez něj.
Existovat bez omluvy
Svět má zvláštní talent dělat z normálních lidských variací patologii. Když někteří lidé řeknou, že nepotřebují sex, ostatní si to hned vyhodnotí, že něco není v pořádku. Jako by se libido dalo snadno zaměnit za hodnotu člověka. Pravda je přitom mnohem prostší a méně dramatická: existují lidé, kteří sex nepotřebují, protože je nedefinuje. Nejsou frigidní. Nejsou rozbití. Nepřišli o touhu po životě, jen ji investují jinam. A přesto je společnost pořád instruuje, aby se za svůj život bez sexu omlouvali. Aby dávali vysvětlení, potvrzení, argumenty. Ale realita je jednoduchá: jsou spokojení. Nejsou povinni to nikomu dokazovat.
Absence sexu není absence života a intimita může existovat i bez těla. On ten klid je často víc erotizující než celý katalog poloh. Takže ne, k Vánocům nechci Kámasútru. Jedině možná v originále.
