Krátce nastíníme paradox dnešní doby. Sex už vůbec není tabu, naopak je všude kolem nás, ale v mnoha ložnicích vázne. Co ale dělat, když jeden z partnerů chce „častěji“ a druhý se vždycky vymluví, nebo dokonce přemáhá? Jak z takového bludného kruhu ven?
Sex a touha jsou v dnešní době fakt módní. Jsou všude, v reklamách, seriálech, podcastových titulcích i mezi regály drogerií. Ale v našich ložnicích je mnohdy až moc hluboké ticho, nebo lépe řečeno dusno.
Jeden partner by chtěl manželský akt častěji, druhý ale sotva z povinnosti. Jistě, možná si správně říkáte, že vztah není jen o sexu (že, muži?), právě tenhle rozdíl v potřebách lidí sobě nejbližších vás pohlcuje víc, než si přiznáváte. Co když klíčem není víc sexu, ale víc touhy? Možná jsme uhodili hřebík na hlavičku.
Plníme TO jako pětiletku
„Někdy mi připadá, že už mu připomínám zaměstnankyni na částečný úvazek. Přijdu večer do ložnice a místo, jak ses měla, dostanu jen, bude dnes něco?“ říká čtyřicetiletá Veronika, která se po patnácti letech manželství začala sexu spíš vyhýbat. Není to z nechuti k partnerovi, ale teď už daleko víc z odporu k tomu neustálému očekávání, tlaku a nutnosti „plnit normu“.
Na druhém konci této situace ale stojí její muž David. Pro něho je, jako pro spoustu mužů (a jistě, i mnoha žen), sex formou spojení, ujištění, že je chtěný, uvolnění se a mnoha dalších benefitů. „Když řekne ne, přestávám věřit, že mě vůbec ještě miluje.“
Ale omyl, tito manželé se opravdu milují, mají společné hodnoty, děti, všechno, co rodina má mít. Problém je, že v ložnici spolu nemluví stejnou řečí. Jeden partner chce víc, druhý míň. A otázka, kterou bychom si měli i my, nejen oni položit, nezní, kdo má pravdu, ale jak spolu zůstat bez ztráty důstojnosti, touhy a sebeúcty?
Touha není biologický reflex, ale právě ona dynamika
Když se lidé zamilují, většinou se na sex neptají, protože ho chtějí pořád, kdekoliv a kdykoli. Je tu pořád, bez jediného problému, protože ta přitažlivost je až magická. Jenže po čase, zpravidla opravdu po nějakém společném čase, ale ještě častěji po dětech, při placení hypotéky a podesáté opakované dovolené v Chorvatsku, se stane něco, co nikdo nečekal.
Jeden z partnerů prostě ztrácí chuť. Zatímco druhý ji má pořád. A oba si myslí, že je s nimi něco v nepořádku. Jenže ono není.
Čím častěji jeden partner naléhá, tím víc ten druhý couvá. A nejde o truc, ale o přirozenou reakci mozku na tlak, který mění erotickou mapu na jakousi trapnou únikovou hru.
„Touha není motor, který startujete klíčkem. Je to tanec a občas vám partner prostě nešlape na hudbu,“ říká terapeutka a autorka knihy Come As You Are Emily Nagoski. A je to právě ona, kdo přinesl do veřejné debaty důležitý pojem: responzivní touha. Zatímco někteří lidé touhu cítí spontánně, což vlastně znamená, že je napadne pouhé slovo „sex“, a tělo řekne „ano“. Ale jiní, jiní ji zažívají jako reakci na kontext, dotek, atmosféru nebo intimitu. Ale nebojte, to, že se vám nechce, ještě neznamená, že nejste „sexuální bytost“, ale znamená to jen to, že potřebujete jiný rytmus.
Výzkumy ukazují, že právě ženy ve stabilních vztazích mají častěji responzivní typ touhy. „To znamená, že pro ně sex nezačíná v jejich hlavě, ale na základě kontaktu. Tuto studii znám a ona skutečně potvrdila, že ženy, které si myslely, že trpí nízkým libidem, ve skutečnosti pouze nerozuměly svému tělu. Když změnily přístup a začaly se víc ladit na smyslové prožitky místo výkonu, začala se objevovat i touha. Tedy ne jako úkol, ale najednou jako radost,“ říká pro Flowee koučka a poradkyně Miriam, která vystupuje pod jiným jménem, protože pracuje pro movitější a známou klientelu.
„Čekal jsem, že sex přijde přirozeně. Jako že se na ni jen podívám, a ona bude chtít. Jenže ona to má jinak. Potřebuje se nejdřív cítit nějak bezpečně, v klidu. A upřímně, já jsem často jen unavenej a frustrovanej, protože se to nestane hned,“ přiznává Flowee Tomáš (39 let), který se stále učí chápat, že naléhání na sex nevede k uspokojení jeho touhy a chtíče, ale naopak ke vzdálení.
Jistě, naléhání touhu zabíjí
Touha se nedá vymáhat a už vůbec ne v nočním tichu mezi dvěma polštáři. Sama to znám. V době, kdy jsem se scházela s kluky ze seznamky v naději, že najdu toho jediného na celý život, skutečně se mi dvakrát stalo, že mně jejich naléhání přišlo tak strašné, že jsem ze soucitu svolila. A dala jim předem dostatečně najevo, že je to skutečně ze soucitu. A oni skutečně „dělali“.
Ono je totiž fakt, že čím častěji jeden partner naléhá, tím víc ten druhý couvá. A nejde o truc, ale o přirozenou reakci mozku na tlak, který mění erotickou mapu na jakousi trapnou únikovou hru.
Psychologové tomu říkají reaktance neboli přirozená lidská tendence odporovat, když cítíme, že nám někdo bere svobodu. Tato studie například popisuje, jak vynucování sexuální aktivity, byť i v jejích jemných, ba nejjemnějších formách, vede ke snížení emoční i tělesné touhy. Není to vina „odmítajícího“ partnera, ale způsob, jak si mozek chrání své území.
Sex, který probíhá na základě vydírání, očekávání nebo výměny za klid, je vždy patologický.
„Začal jsem mít paniku z toho, že se mě dotýká. Věděl jsem, že to není pohlazení, ale předehra, která bude mít pokračování, i když nechci. Začal jsem sex spojovat se stresem,“ svěřil se anonymně třiatřicetiletý muž, když jsem na sociálních sítích vznesla tuto otázku.
Podobně ale hovoří i terapeutka Lada Vondrová, která se věnuje partnerské terapii: „Ženy mi často říkají, že začaly sex odmítat ne proto, že by ho nechtěly, ale protože už neunesly tu představu, že je v očích jejich partnerů a pak i jich samých pořád něco špatně.“
To, co mělo být láskyplným spojením a často vyvrcholením lásky ve vztahu, se postupně stává scénářem obviňování. Nespokojenost jednoho z partnerů se přelévá do celého vztahu a druhý začíná být logicky buď defenzivní, nebo apatický. Ať tak či tak, touha mizí. Ne proto, že by nebyla, ale protože není vítaná v prostoru, kde místo radosti vládnou povinnost a očekávání.
Přemáhání ničí vztah
„Dělám to, aby měl klid. A abychom se nehádali. Už dávno mě to netěší, ale aspoň pak můžeme dva dny fungovat normálně,“ říká čtyřicetiletá Simona, která se přihlásila do párové terapie poté, co se po každém pohlavním styku rozplakala ve sprše. Nešlo o fyzickou bolest, ale o zneužívání vlastní empatie. „Tichý sex, tichý souhlas a tichý rozklad vztahu. Přemáhání v intimní oblasti je možná ještě zhoubnější než absence sexu samotná. Partner, který „se překonává“, přestává vnímat tělesnost jako prostor svobody a rozkoše. A začíná ji prožívat jako emocionální manipulaci,“ informuje Lada Vondrová. A doplňuje, že přitom pro mnohé lidi by mělo být přemýšlení o sexu daleko více naplňující než samotný akt, jak se píše i na tomto blogu.
Sexuolog a klinický psycholog MUDr. Petr Weiss to popisuje pro iDNES ostře, když mluví o nevěře, k níž se lidé často uchylují, když nejsou ve vztahu šťastní. „Zatímco muži jsou často nevěrní s ženami, které jsou méně atraktivní nebo méně inteligentní než jejich manželky, ženy jsou obvykle nevěrné s muži geneticky kvalitnějšími než jejich stálí partneři,“ říká. A to i proto, že doma cítí tlak, nátlak a… nudu bez touhy.
Sex, který probíhá na základě vydírání, očekávání nebo výměny za klid, je vždy patologický. Partnerství by mělo být prostorem sdílené radosti. Ne diplomacií, v níž jeden ustupuje, aby druhý nemusel křičet. Ono i v dlouhodobém vztahu může docházet ke skrytému psychosexuálnímu nátlaku, maskovanému jako „láska“ nebo „snaha být dobrým partnerem“.
Sex z milosti
A pak je tu ještě ten druhý, tedy ten partner, který cítí, že sex dostává z milosti, což je právě moje zkušenost. A přesto pokračuje. Proč? Protože se bojí odmítnutí víc než souhlasu bez vášně. Jenže i to má svou daň. „Když vím, že to dělá kvůli mně, už to ani nechci. A přesto o to pořád žádám. To je ta past,“ říká třiatřicetiletý Michal, který se Flowee přiznal, že si kvůli tomuhle začal připadat jako manipulátor, i když toužil jen po blízkosti.
I když je ale vztah plný frustrace a nesouladu, cesta zpět ke skutečné touze existuje, jen nesmí večer začínat otázkou, „kdy zase něco bude“. Nesmíte chtít sex, musíte chtít touhu. Touha není odměna za nákup květin ani věrnostní bonus za manželský kredit. Touha se nedá koupit, přemluvit ani vyžebrat, ale dá se vytvořit. A to je možná ta nejlepší zpráva pro všechny unavené, přemáhající se nebo znechucené dvojice.
Psychoterapeutka a průkopnice vztahové intimity Esther Perel v knize Mating in Captivity říká, že „touha ve vztahu nevychází ze samozřejmosti, ale z tajemství. Ne ze spojení, ale z odstupu. Potřebujeme prostor, ve kterém partner může být fascinující, ne předvídatelný“. Jinými slovy: sex nezačíná dotykem, ale právě tím, co tu už jednou zaznělo, a jednomu z našich dotazovaných to nevyšlo. Tím, že se na partnera znovu díváte jako na někoho, koho chcete poznávat – ne jen objímat ve spánku nebo seřvat u špatně vyskládané myčky. Touha vzniká v prostoru, kde je napětí, ale příjemné napětí, a ne úkoly a dusno.
Prakticky to znamená:
- Změňte scénář – místo obvyklého „večerního rituálu“ (děti, telka, zuby, povinnost), zkuste nový rámec. Víkend bez dětí, výlet, nové prostředí, nová role.
- Dovolte si odstup – nebuďte pořád spolu. Trochu individuality, samostatnosti a „tajemství“ přispívá k sexuální přitažlivosti.
- Oživte tělesnost bez očekávání – doteky, mazlení, masáž bez sexuální pointy. Jen tak, pro tělo, pro kontakt. I po letech.
Pokud člověk cítí, že se po něm něco chce, couvá. Ale když je dotek bez tlaku, může to být začátek návratu ke smyslnosti. Touha není o množství. Je o přítomnosti. I Veronika a David z úvodu článku se rozhodli změnit tón. Přestali „řešit sex“ a začali si hrát. První víkend bez dětí odjela ona sama na víkendový retreat a vrátila se jiná. On zatím doma připravil večer s hudbou, světlem a doteky a vůbec poprvé za měsíce nemluvili o tom, co se má stát. Prostě se to stalo, protože „se nemuselo“.
Chtějte víc sebe navzájem
Když se ve vztahu začne řešit sex, většinou už nejde o sex, ale o blízkost, uznání, přijetí a o pocit, že jsme zase viděni. Touha je někdy to jediné místo, kde to hledáme. Jenže když se z touhy stane výslech, rozpadne se i ten poslední ostrov, kde se ještě „mohlo tančit“.
Touha není výkonová disciplína, ale komunikace bez slov. Začátek nové kapitoly, v níž jeden nemusí naléhat, nic vysvětlovat a druhý se nemusí přemáhat. Jen společně hledají cesty zpět ke hře, kontaktu a radosti.
„Páry často žijí v iluzi, že sex bude fungovat sám od sebe, jen když je láska. Ale to neplatí. Sex vyžaduje péči, plánování, aktivní snahu. Není hanba si říct: teď nemám chuť, ale chci být s tebou blízko. A není chyba mít různé potřeby. Chybou je o nich nemluvit,“ říká pro Flowee Lada Vondrová.
Nejde o to mít víc sexu. Jde o to, aby každý sex, který máte, byl chtěný. A když není, pak aspoň nechte nahlas zaznít, že toužíte být spolu a že hledáte cestu. Neplníte výkonnostní plán. Vztahy se totiž vyvíjejí ve vlnách. A touha v nich je jako voda, která se vždycky dá znovu načerpat. Jen nesmíte stát na suchu a tvářit se, že prší.
