fbpx

Skok z desátého patra se musí umět. Při natáčení Titanicu jsem si sáhla na dno, říká kaskadérka 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Natalie Krupichkové

Skáče z vysokých budov i hořících aut a zastupuje významné celebrity. Natalia Krupichkova nám prozradila vše o vzrušujícím povolání kaskadéra.

Zveřejněno: 1. 6. 2024

Kaskadérku dělá celý život, byl to její sen z dětství. Zúčastnila se například natáčení velkofilmu Titanic a zastupovala americkou herečku Angelinu Jolieovou. Specializuje se zejména na akční scény s auty, na pády i požáry. Natalia Krupichkova plánuje kaskadérku dělat do té doby, dokud jí to tělo dovolí.

Jak jste s kaskadérstvím začínala?

Od dětství jsem dělala gymnastiku, běh, plavání, lyžování, hrála fotbal. Byla jsem vždy v týmů chlapců. Taky jsem si koupila motorku. Učila se střílet z pistole a z luku. Zkrátka mě bavily takové ty klučičí věci. A když jsem jednou viděla kaskadérskou show, hned jsem si přála patřit do týmu.

A to jste se šla zeptat k filmu?

Začala jsem nejdříve točit reklamy, to jsem byla ještě malá holka, ale už jsem točila různé pády, běh, tanec. První můj film, ve kterém jsem hrála, byl ruský, bylo mi tehdy osm let.

A už jste u filmu zůstala jako kaskadérka?

Tak jednoduché to nebylo. Šla jsem studovat taneční konzervatoř, chodila na různé módní přehlídky, focení, natáčení a pak si mě všiml kaskadér Jaroslav Tomsa a Ladislav Lahoda a pozvali mě do týmu.

Pamatuji si, jak mi volal Láďa Lahoda a popisoval mi scénu, ve které při rvačce na svatbě jedna žena druhé strhne šaty, a jsou vidět prsa. Měla to být moje prsa. To jsem odmítla, ve filmu bych se nesvlékla

Co musí kaskadér umět?

Každá práce kaskadéra je odpovědnost a moudrost. Může ji dělat jen psychicky vyrovnaný člověk. Taky není od věci umět nějaký sport. Já mám za sebou například sportovní základy gymnastiky, box, běh. Kaskadérství hodně táhne parkouristy, kteří se nebojí dělat divoké scény, jako jsou pády ze schodů, přemety, salta.

A vy jste se tohle naučila kde?

Už od malička jsem byla disciplinovaná a hodně trénovala. A tréninky přibývaly podle toho, co se zrovna mělo točit, jestli třeba pády z okna nebo nějaké skoky.

Je v dnešní době počítačové techniky vůbec kaskadér potřeba?

Technika nemůže úplně nahradit člověka. Není to věrohodné, navíc by to bylo dražší. Pamatuji, že starší generace nepoužívala ani chrániče. Dnes má technika spíše kaskadéra chránit než mu brát práci. Dříve byly akorát žíněnky a trampolíny. Dneska je to o různých vystřelovacích zařízeních, lankách a podobně. V současné době je kaskadérská práce bezpečnější, dříve šlo více o risk. Ale pozor, zase stoupají požadavky ze strany režie. Jsou čím dál náročnější.

Je něco, co jste režisérovi odmítla?

Kaskadérovi samozřejmě náleží právo říct ne. Anebo může navrhnout jiné řešení. Ale to hlavně řeší takzvaný stunt koordinátor, který má dohlížet na to, aby nedošlo k nehodě. Hodně zranění je při natáčení válečných filmů. A jestli jsem já odmítla? Ano, pamatuji si, jak mi volal Láďa Lahoda a popisoval mi scénu, ve které při rvačce na svatbě jedna žena druhé strhne šaty, a jsou vidět prsa. Měla to být moje prsa. To jsem odmítla, ve filmu bych se nesvlékla, byla bych nervózní.

Požáry jsou velmi náročné. Musí vás hned uhasit, jinak je zle.

Zranila jste se někdy?

Ano, při tréninku, kdy jsme trénovali s týmem z Německa, a skákala jsem ze sedmého patra. Už při letu jsem věděla, že letím špatně. Spadla jsem na břicho a ty svaly dostaly fakt zabrat. Musela jsem na operaci. Měla jsem ještě úraz šlachy na motorce, když se točila nehoda. To mi zrovna nějaký pán, který se chtěl podívat, co se děje, skočil do cesty. A také jsem měla prořízlou nohu a různé modřiny. To je prostě běžné.

Řekněte mi, proč při pádu z desátého patra nestačí figurína?

To není ono. Je to prostě poznat, lidské tělo padá jinak. Je tam opravdu potřeba člověka. Kamera scénu zachycuje z různých pohledů. A je také potřeba dodržet počet pater. Není to ono, když by se skákalo z prvního patra. Délka, výška, to vše hraje roli.

A jak se z takového desátého patra padá?

Musíte na břicho a skočíte do nafukovacích peřin či krabic. Musíte to trénovat. Protože u toho jsou opravdu velké úrazy. Kaskadér musí umět padat.

Máte vy, kaskadéři nějaké kategorie?

Ano, jsou kaskadéři na auta, oheň, pády z výšky. To jsou moje kategorie. Požáry jsou velmi náročné. Musí vás hned uhasit, jinak je zle.

Pamatujete si nějakou zajímavou scénu z natáčení?

Ano, točili jsme film Titanic a to jsme si opravdu sáhli na dno. Některé scény se sice točily v bazénu, ale přesto jsme hráli ve studené vodě. To proto, aby vše vypadalo autenticky, to nám byla opravdu velká zima.

Když jsme trénovali s týmem z Německa, skákala jsem ze sedmého patra. Už při letu jsem věděla, že letím špatně. Spadla jsem na břicho a ty svaly dostaly fakt zabrat. Musela jsem na operaci.

Dělala jste dublérku i Angelině Jolieové. Setkala jste se s ní?
Ano, musím říct, že to je opravdu krásná a chytrá žena. A potěšilo mě, že byla s mým výkonem spokojená.

Co může kaskadér na záběru pokazit?

Když má nějaké věci, které do záběru nepatří, například mobilní telefon. A taky když neodhadne své schopnosti. Je to všechno o koncentraci, žádné hrdinství.

Je lepší, když je kaskadér štíhlý a vysoký?

Tohle záleží na roli. Jsou potřeba různé postavy – štíhlé, vysoké, malé, při těle. Hodně se vybírá podle toho, jaký sport dotyčný dělá. Když jde o opravdu náročnou scénu, vezmou mužského kaskadéra a dají mu paruku, aby mohl ztvárnit ženskou roli.

Děláte kaskadérku nejen pro film, ale i pro módní návrháře. V čem to spočívá?

K módě jsem se dostala už v 15 letech, kdy jsem fotila pro módní návrháře, jako je Diesel, Replay, i pro různé české návrháře, jako je Marie Zelená, Eva Plzáková či Helena Bernerová. Také jsem točila různé reklamy, nebo módní přehlídky s tancem, nebo právě různé akrobatické záležitosti, jako je skok do písku či let dolů. Takže i tady jsou kaskadéři potřeba, protože módní návrháři vymýšlí stále zajímavější scény, kdy nejde jenom o to, ukázat se před fotoaparátem, nebo projít po mole, ale je to vlastně show.

Související…

Je potřeba číst signály, které k nám naše tělo vysílá, říkají terapeutky
Michala Jendruchová

Pro koho nyní točíte?

Hodně pro italskou, polskou, francouzskou, německou produkci, někdy také pro českou.

Jak nejraději odpočíváte?

Třeba u golfu. Každý den také cvičím bikram jógu, hodně mi pomáhá při stresu.

Chodíte na castingy?

Ne, produkce už mě zná, tak mi rovnou zavolá.

A jak dlouho se chcete tomuhle povolání věnovat?

Dokud mi to tělo dovolí.

foto: Se svolením Natalie Krupichkové, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...